Ridván Messages

1. Zářivě skvoucí období Riḍvánu je na dosah, a z výšin, jichž společenství Největšího Jména dosáhlo, jsou patrné světlé vyhlídky na obzoru. Došlo ke zdolání cesty rozsáhlým územím – vznikaly nové programy růstu a ačkoli v příštích dvanácti měsících musí ještě dojít ke vzniku stovek dalších, v téměř každé oblasti [klastru] z požadovaného celkového počtu 5000 oblastí, k jehož dosažení Pětiletý plán vybízí, se již započaly snahy uvádět do pohybu nezbytný model činnosti. Stávající programy získávají na síle, a v mnoha z nich se ještě jasněji ukazuje, co to pro Věc Boží znamená hlouběji zasahovat do společenské krajiny v rámci nějaké oblasti a určitého sousedství nebo vesnice. Pevnějším krokem se postupuje po cestách, které vedou k trvalé rozsáhlé expanzi a konsolidaci, přičemž tempo často udává statečná mládež. Stále zřejměji se ukazují způsoby, jimiž může v různých prostředích docházet k uvolňování schopnosti této Víry budovat společnost, a stále zřetelněji se objevují právě ty charakteristické rysy, jimiž se v nějaké oblasti [klastru] musí další rozvoj procesu růstu postupem času vyznačovat.

2. Výzva k vykonávání této práce a její podpoře je určena všem Bahá’u’lláhovým následovníkům, a tato výzva bude vyvolávat odezvu v každém srdci, které pociťuje bolest nad bídným stavem světa a žalostnými poměry, z nichž není tolik lidí schopno vybřednout. V konečném důsledku je to však systematická, odhodlaná a nezištná činnost vykonávaná v širokém náručí, jež rámec tohoto Plánu skýtá, která je tou nejkonstruktivnější reakcí každého znepokojeného věřícího na množící se neduhy společnosti, jež náležitě nefunguje. Během loňského roku se ještě jasněji ukázalo, že společenský konsensus ohledně ideálů, které nějaký národ tradičně spojovaly a stmelovaly, se stále více opotřebovává a vyčerpává. Nemůže již nadále poskytovat spolehlivou obranu proti celé řadě různých sebestředných, netolerantních a toxických ideologií, které se přiživují na nespokojenosti a rozhořčení. V konfliktním světě, který se každým dnem jeví být méně si jist sám sebou, nabývají zastánci těchto destruktivních doktrín na smělosti a bezostyšnosti. Vybavujeme si jednoznačný soud Nejvyššího Pera: „Spěchají kupředu k Ohni Pekelnému a pletou si ho se světlem.“ Představitelé národů, jejichž úmysly jsou šlechetné jakož i lidé dobré vůle, jsou odkázáni na to, aby se namáhavě snažili pospravovat trhliny, jež jsou ve společnosti zjevné a nedokáží zabránit jejich rozšiřování. Účinky toho všechno nelze spatřovat pouze v otevřeném konfliktu nebo v nějakém zhroucení řádu. V nedůvěře, která staví bližního proti bližnímu a zpřetrhává rodinné vazby, v protikladnosti tolika věcí, které se pokládají za společenský diskurz, v nenucenosti, s níž se dovolávání se hanebných lidských pohnutek používá k získávání moci a hromadění bohatství – v tom všem se nalézají neklamné známky toho, že dochází k vážnému vyčerpávání morální síly, která udržuje společnost pohromadě.

3. Přesto však existuje určitý pocit uklidnění díky vědomí toho, že se uprostřed rozpadu utváří nový druh kolektivního života, který je praktickým vyjádřením všeho, co je v lidech nebeské. Postřehli jsme, že zejména na těch místech, na nichž je v aktivitách učení Víry a budování společenství udržována určitá míra intenzity, byli přátelé schopni uchránit se proti silám materialismu, které jinak hrozí oslabovat jejich drahocennou energii. To ale není vše – při zvládání různých jiných nároků kladených na jejich čas nespouštějí nikdy ze zřetele posvátné a naléhavé úkoly, jež před nimi stojí. Takováto pozornost k potřebám Víry a nejlepším zájmům lidstva je vyžadována v každém společenství. Je-li na místech, kde předtím nebyl v nějaké oblasti [klastru] zahájen určitý program růstu, právě takový program růstu ustaven, všímáme si toho, že počáteční záchvěvy aktivity vznikají z lásky k Bahá’u’lláhovi, která je chována v srdci oddaného věřícího. Veškerá činnost začíná touto prostou nitkou lásky, a to bez ohledu na požadavky komplexnosti, které budou nakonec muset být uspokojeny s tím, jak bude velikost nějakého společenství narůstat. Právě z tohoto živoucího vlákna je cyklus za cyklem utkáván vzorek trpělivého a soustředěného úsilí. Toto úsilí spočívá v tom seznamovat děti, mládež a dospělé s duchovními myšlenkami; prostřednictvím modlitebních a devocionálních setkání pěstovat porozumění pro důležitost uctívání; stimulovat rozhovory, které zalévají vědomosti světlem; uvádět stále rostoucí počty lidí na dráhu celoživotního studia Tvořivého Slova a proměňovat ho v činy; spolu s ostatními rozvíjet schopnost sloužit a jeden druhého doprovázet při vykonávání toho, čemu jsme se naučili. Milovaní přátelé, milovaní Abhá Krásy! Při každé příležitosti, kdy se nalézáme na Jeho Svatém Prahu, se za vás vroucně modlíme, aby vám vaše láska k Němu dodávala sílu zasvěcovat svůj život Jeho Věci.

4. Zvláštní zmínku si zaslouží hojné množství hlubokých poznatků, které byly získány v různých oblastech a v centrech intenzivní činnosti, jež se nacházejí v rámci jejich hranic a ve kterých dynamičnost života společenství pojímá do svého náručí velké počty lidí. Těší nás, když vidíme, jak se na takových místech zcela přirozeně etabluje kultura vzájemné podpory, jež je založena na přátelství a pokorné službě a jež umožňuje systematicky přivádět stále větší množství duší do lůna aktivit společenství. V rostoucím počtu různých prostředí už není posun určité skupiny obyvatelstva vstříc Bahá’u’lláhově vizi nové společnosti pouhou fascinující perspektivou, ale skutečností, která postupně vychází najevo.

5. Rádi bychom věnovali několik dalších slov těm z vás, v jejichž okolí má k výraznému pokroku teprve dojít a kteří touží po změně. Nepřestávejte doufat. Nebude tomu tak věčně. Není snad historie naší Víry plna příběhů o nepříznivých počátcích, avšak úžasných úspěších? Kolikrát už díky utvrzení silou Boží pomoci dokázala ve zdánlivě nehostinných končinách činnost několika mála věřících, mladých či starých, či jediné rodiny, ba dokonce i jedné osamělé duše starostlivě pečovat o rozvoj životem kypících společenství? Nenamlouvejte si, že je vaše vlastní situace svou podstatou něčím odlišná. Změna v nějaké oblasti [klastru], ať už je rychlá nebo těžce vydobytá, nepramení ani tak zformulkovitého přístupu, ani z nahodilé činnosti; ubírá se rytmem konání, vyhodnocování a konzultace a je poháněna plány, které jsou výsledkem zkušeností. A navíc – pro ducha je služba Milovanému, a to bez ohledu na své bezprostřední účinky, sama o sobě zdrojem neutuchající radosti. Též si dodávejte odvahy z příkladu vašich duchovních příbuzných v Kolébce Víry, kterak jejich konstruktivní postoj, jejich nezlomnost coby společenství a jejich neochvějnost při šíření Božího Slova vyvolávají v jejich společnosti změnu na úrovni myšlení i činů. Bůh je s vámi, s každým z vás. Nechť během dvanácti měsíců, které z tohoto Plánu zbývají, každé společenství pokročí ze svého současného stavu na silnější pozici.

6. Veledůležitá práce na poli expanze a konsolidace pokládá pevný základ pro snahy, jejichž vyvíjení je od Bahá’í světa vyžadováno v mnoha dalších oblastech. V Bahá’í světovém centru se zintenzivňuje úsilí metodicky sestavovat soupis a rejstřík obsahu tisíců Desek, které tvoří ono nekonečně drahocenné dědictví, jímž jsou Svaté Texty naší Víry, které jsou uchovávány ku prospěchu veškerého lidstva; a děje se tak kvůli tomu, aby se urychlilo vydávání celých svazků Spisů, a to jak v jejich původním znění, tak i v překladu do angličtiny. Úsilí vybudovat osm Mashriqu’l-Adhkárů, posvátných Chrámů vystavěných k slávě Boží, pokračuje svižným tempem. Práce v oblasti vnějších vztahů na národní úrovni nabyla výrazně na účinnosti a rostoucí měrou se systematizovala, a k její další stimulaci došlo díky vydání dokumentu, který byl před šesti měsíci zaslán Národním duchovním radám a který čerpá ze značných zkušeností, jež byly získány v posledních dvou desetiletích a který poskytuje rozšířený rámec pro rozvoj těchto snah i do budoucna. Mezitím v Addis Abebě a Jakartě došlo k otevření dvou nových kanceláří Bahá’í mezinárodního společenství, jež jsou sesterskými organizacemi jeho Kanceláře při Organizaci spojených národů se sídlem v New Yorku a Ženevě a jeho Kanceláře v Bruselu, čímž se rozšiřují příležitosti k perspektivám, které může v Africe i jihovýchodní Asii tato Věc poskytovat na mezinárodní úrovni. Řada Národních duchovních rad, jež jsou mnohdy pobízeny požadavky vznášenými růstem, buduje svou administrativní způsobilost, která je patrná v jejich uvážlivém správcovství dostupných zdrojů, v jejich snahách se důvěrně seznamovat s podmínkami, které v jejich společenstvích panují, a v bdělosti při zajištování toho, aby fungování jejich národních sekretariátů stále nabývalo na síle. Potřeba systematizovat působivé penzum znalostí, které se nyní na tomto poli hromadí, vedla k tomu, že byla ve Světovém centru vytvořena Kancelář pro rozvoj administrativních systémů. Iniciativy v oblasti různorodé společenské činnosti se v mnoha zemích i nadále množí, a umožňují tak dozvídat se mnohé o tom, jak lze moudrost obsaženou v tomto Učení používat ke zlepšování společenské i hospodářské situace; a toto pole činnosti je natolik slibné, že jsme při Kanceláři sociálního a ekonomického rozvoje zřídili sedmičlennou Mezinárodní poradní komisi, čímž byla zahájena další fáze v rozvoji dané Kanceláře. Tři členové této Komise budou také sloužit jako koordinační tým uvedené Kanceláře a budou sídlit ve Svaté zemi.

7. Ačkoli si tedy o tomto Riḍvánu všímáme toho, že je třeba ještě hodně práce vykonat, vidíme také mnoho lidí, kteří jsou připraveni ji odvést. V tisících oblastech, sousedstvích i vesnicích tryskají svěží prameny víry a jistoty, které dělají radost duším těch, na něž zapůsobily jejich oživující vody. Tento proud je místy plynule tekoucím potůčkem, ale na některých místech je už řekou. Není teď vhodná chvíle, aby kterákoli duše otálela na břehu – nechť se všechny nechávají unášet dalším vzedmutím přílivové vlny.

1. S velikou radostí v našich srdcích a s velkým očekáváním jsme dospěli do tohoto období Riḍvánu v momentu dobové změny, kdy se mezi námi všemi stává jasně patrný nový stav vědomí. Naše celosvětové společenství si stále více uvědomuje hodnotu procesu, nezbytnost plánování a přínos systematické přípravy při podpoře růstu a při rozvíjení lidských zdrojů, jimiž lze trvale udržovat expanzi a zajišťovat konsolidaci. Jasnost chápání těchto předpokladů pokroku ani dost dobře nelze dostatečně ocenit, stejně jako nelze dostatečně docenit, jak je důležité zajišťovat jejich trvalou udržitelnost prostřednictvím dobře organizovaného školení. A proto je tento okamžik uvědomění si, do něhož dospělo naše společenství, pro nás důležitou příležitostí. Jsme hluboce vděční Požehnané Kráse za to, že jsme ho byli s tento okamžik rozpoznat a nadšeně uvítat na samém počátku globálního projektu, k jehož zahájení dochází v těchto slavnostních dnech.

2. Síla vůle vytvořená tímto vědomím charakterizovala konferenci kontinentálních poradců a členů jejich Pomocného sboru, kteří se letos v lednu shromáždili ve Svaté zemi. Tato událost se stala tak zářnou zkušeností, že byl jejím prostřednictvím oznámen vstup Víry do nové epochy Formativního věku, a to v pořadí páté. Ona občerstvující vitalita vyjadřovaná na onom historickém shromáždění začala být pojímána jako projev vzrůstající kvality aktivit v rámci celého společenství. Tento postřeh potvrdilo i svědomité plnění základních předpokladů pro uspíšení procesu přijímání Víry v zástupech v loňském roce. Tímto byla otevřena cesta pro Pětiletý plán, což bude první smělý projekt, k němuž dojde počátkem Páté epochy.

3. Dvanáctiměsíční plán dosáhl svého účelu rozmnožením hlavních aktivit předchozího Čtyřletého plánu, který přivedl na svět více než 300 středisek vzdělávání. Jeho význam vzrostl vlivem výrazné odpovědi institucí a jednotlivců na výzvu na větší soustředění se na duchovní vzdělávání dětí a zapojení juniorské mládeže do života Bahá’í společenství. V mnoha zemích se školení učitelů dětských hodin a zaangažování juniorské mládeže do procesu rozvoje střediska vzdělávání stalo běžnou součástí Bahá’í aktivit. Přes svou krátkou dobu trvání důležitost Dvanáctiměsíčního plánu přesahovala cíle, jež byly pro něj specificky stanoveny. Tento plán byl dynamickým pojítkem mezi událostmi nabytou epochou Bahá’í historie a nesmírně slibnou perspektivou nové epochy, na niž jeho úspěchy naše společenství tak dobře připravily. Rovněž se tento Plán nesmazatelně zapsal do naší historie díky neutuchajícímu vlivu aktivit Víry na konci dvacátého století – století, nad nímž musí rozjímat každý Bahá’í, jenž si přeje pochopit bouřlivé síly, které ovlivňovaly život planety i procesy spojené se samotnou touto Věcí v klíčový okamžik společenského a duchovního vývoje lidstva. Na pomoc tak velkému snažení byl na naši žádost a pod naším dohledem připraveno zhodnocení dvacátého století nazvané Století světla.

4. Při mnohých příležitostech tohoto jednoročního snažení byly aktivity vnějších záležitostí obzvláště viditelné. Zvažte například prominentní účast Bahá’í zástupců na událostech milénia v květnu, srpnu a září, na žádost generálního tajemníka Organizace spojených národů. Pochopení důsledků tak těsného a zřetelného zapojení Bahá’í mezinárodního společenství do procesů Menšího míru si bude vyžadovat delší časový odstup. Mezi další význačné momenty patří kontinentální kolokvium organizované v Indii Institutem pro studia globální prosperity, novou organizací fungující pod záštitou Bahá’í mezinárodního společenství. Této konference, jejímž tématem byla „věda, náboženství a rozvoj“, se zúčastnily hlavní nevládní organizace Indie spolu s institucemi takového věhlasu jako UNESCO, UNICEF, Světová zdravotnická organizace a Světová banka. V říjnu byl na internetu zahájen Bahá’í World News Service (BWNS) s cílem získat jak Bahá’í, tak nebahá’í publikum, které se bude zajímat o zprávy a události po celém Bahá’í světě.

5. O intenzivních aktivitách Bahá’í světového centra během loňského roku byli přátelé z větší části informováni prostřednictvím předchozích zpráv, které obsahovaly takové úspěchy jako zprovoznění trvalého sídla Mezinárodního centra pro učení Víry na hoře Karmel, konference Kontinentálních poradců a členů jejich Pomocného sboru uspořádanou v tomto lednu ve Svaté zemi a dokočení projektů na hoře Karmel, kde nyní probíhají poslední dokončovací přípravy na slavnostní událost v květnu. Loni v říjnu byli poutníci a návštěvníci poprvé přivítáni v novém Přijímacím středisku v Haifě, které již začalo naplno fungovat. V Bahjí nepřetržitě pokračovalo zkrášlování svatého místa kultivováním zahrad. Tyto aktivity však dostaly nový impuls v podobě nového projektu zahájeného v loňském roce, jímž je výstavba Návštěvnického centra v severním cípu zahrad za Collinsovou branou. Harmonogram prací předpokládá jeho dokončení v několika příštích měsících, stavba již pevně stojí a práce pokračují ve všech oblastech včetně dokončovacích prací a terénních úprav. Tato nová zařízení zlepší způsobilost Světového centra přijímat stále se zvětšující počet poutníků, krátkodobých Bahá’í návštěvníků a zvláštních hostů.

6. Na závěr hodnocení roku vám s radostí oznamujeme, že po uplynutí téměř tří desetiletí byla během loňského Riḍvánu na Národním konventu v Jakartě znovuobnovena Národní duchovní rada Bahá’í Indonésie. Zákaz Bahá’í aktivit v srpnu 1962 vážně omezil činnost indonéských Bahá’í po celou tuto dobu, nicméně oni s moudrostí a neochvějností vytrvali do doby, než se okolnosti v oné zemi změnily a zákaz byl zrušen. Nemůžeme tedy snad doufat v to, že podobně šťastné zprávy ohledně našich perzekuovaných souvěrců v Íránu, Egyptě a jiných zemích nejsou zase až tak vzdáleny?

7. Drazí přátelé! Dvě desetiletí od tohoto okamžiku bude celý Bahá’í svět slavit stoleté výročí počátku Formativního věku. Pohlížíme do minulosti na svítání onoho věku z výhodné perspektivy úspěchů, které byly jen těžko představitelné na jeho počátku. Před námi se tyčí obzory, které svolávají společenství ještě k větším úspěchům v krátkém údobí, jež nás dělí od stého výročí. Tyto výšiny mohou a musí být zdolány. Pětiletý plán, k němuž se snažíme napřímit okamžitou a trvalou pozornost přátel po celém světě, má za cíl odpovědět na tuto výzvu. Představuje první ze sérií kampaní, které budou následovat po dalších dvacet let. Tento plán zahajuje další fázi ve snažení o zásadní pokrok v procesu přijímání Víry v zástupech. Vyžaduje zrychlení tohoto životně důležitého procesu a navíc trvá na kontinuitě systematického snažení ze strany všech tří účastnických úrovní: jednotlivce, institucí a společenství.

8. Není třeba se šířit o požadavcích tohoto Plánu, neboť ty byly popsány v našem poselství adresovaném shromáždění poradců ve Svaté zemi a následně zaslané všem Národním duchovním radám. Záhy po jejich konferenci začali poradci konzultovat s Národními radami o plnění Plánu v jejich kompetencích. Směr udávaný Plánem je tudíž známý všem přátelům, tak jak dochází k přípravám na regionální a místní úrovni za účelem plnění jeho hlavního cíle. Existuje zde obecné povědomí o tom, že dojde k hlubšímu pronikání Víry do stále většího počtu regionů v rámci stávajících zemí. Na příklad v místech, kde to podmínky dovolují, místní společenství, jež jsou ustavena v těsné blízkosti, budou spolupracovat na intenzivních programech růstu. Jiné přístupy budou vyžadovat metodické otvírání nových oblastí a za tím účelem budou muset povstat domácí průkopníci ve stejně oddaném duchu, jaký motivoval ty, kteří se vydávali za hranice svých zemí v minulých dobách, aby otevřeli panenská území na různých světadílech i na přímořských územích. Postačí zmínka o tom, že proces oživující tuto božsky motivovanou činnost se bude dále rozvíjet spolu s postupným zaváděním příbuzných prvků a jejich systematickým zapracováváním do jeho průběhu.

9. Dalším prvkem Páté epochy bude obohacení duchovního života společenství v podobě výstavby národních Domů uctívání, tak jak to budou okolnosti národních společenství dovolovat. Harmonogram těchto aktivit bude určován Světovým domem spravedlnosti ve vztahu k postupu přijímání Víry v zástupech v jednotlivých zemích. K tomuto vývoji bude docházet v postupných fázích ‘Abdu’l-Baháova Božského plánu. Po dokončení mateřského chrámu Západu Strážce započal program výstavby kontinentálních chrámů. Prvními mezi nimi byly Mashriqu’l-Adhkáry v Kampale, Sydney a Frankfurtu, jež byly postaveny jako součást cílů Desetiletého plánu. Světový dům spravedlnosti v tomto pokračoval a dal postavit chrámy v Panama City, Apie a Novém Dillí. Tato kontinentální fáze však musí být ještě dokončena – zbývá dokončit ještě jednu stavbu. S hlubokou vděčností a radostí oznamujeme v tento šťastný okamžik rozhodnutí zahájit onen poslední projekt. Během Pětiletého plánu započne výstavba mateřského chrámu Jižní Ameriky v chilském Santiagu, a tím se naplní přání, které Shoghi Effendi jasně vyjádřil.

10. Zatím dospěl čas k tomu, aby byly ve Světovém centru podniknuty kroky k rozvoji funkcí institucí, které obývají nové budovy Oblouku. Mezinárodní centrum pro učení Víry výrazně pokročilo ve své práci a pozornost bude zejména věnována organizaci práce v Centru pro studium Textů. Jeho zvláštním cílem snažení bude rozšíření překladů Svatých textů do angličtiny. Účelem této instituce je pomáhat Světovému domu spravedlnosti v konzultování nad Svatými spisy a připravovat překlady a komentáře k autoritativním textům Víry. Navíc se bude ve Svaté zemi pokračovat ve vytváření nástrojů k tomu, aby se mohl zvýšit počet poutníků a návštěvníků Bahá’í světového centra.

11. V Riḍvánovém poselství před pěti lety jsme oznámili zásadní událost ve Světovém centru, jíž bylo dokončení projektů na hoře Karmel a otevření teras Bábovy Svatyně pro veřejnost. Tato událost nastává a my se radujeme v očekávání přátel doslova ze všech zemí světa, kteří se zúčastní pětidenního programu od 21. do 24. května. Jsme rovněž potěšeni, že probíhají všechny kroky, jež mají přes webovskou síť a prostřednictvím satelitu zapojit Bahá’í svět do těchto událostí, o nichž jsou pravidelně poskytovány informace. S tím, jak se Světové centrum soustředí na přípravy, vzrůstá vzrušení mezi haifskou veřejností a úřady města vydaly publikaci s názvem „Bahá’í Svatyně a zahrady na hoře Karmel v izraelské Haifě: vizuální cesta“, k jejímuž zveřejnění dojde v téže době jako k výše uvedené události. Izraelská pošta navíc uskutečňuje svoje rozhodnutí ve stejné době vydat pamětní známku znázorňující terasy. Význam této události spočívá především v časové přestávce, která umožní hodnocení tak významné cesty, kterou Věc urazila během svého vývoje ve dvacátém století. Bude čas i na zvážení budoucího dopadu fenomenálních úspěchů symbolizovaných vybudováním monumentálních staveb na svaté hoře Boží, jejichž výstavba odkryla duchovní a administrativní centra naší Víry před zrakem světa.

12. Každý člen společenství, který se raduje nad oněmi vzrušujícími úvahami, nechť si však uvědomí, že není čas usínat na vavřínech. Současný úděl lidstva je až příliš zoufalý na to, aby dovoloval byť i jedinou chvilku zaváhání, když se dělíme o Chléb života, jenž byl v našem věku seslán z nebes. Nechť tedy nedojde k jediné prodlevě v postupu procesu, jenž skrývá veškerý příslib úspěchů při zvaní duší všech, kdo prahnou po pravdě, k slavnostní tabuli Pána zástupů.

13. Nechť Ten, kdo dohlíží na osud Svého Božského Systému, vede a řídí a utvrzuje každé vaše úsilí, které vykonáte při uskutečňování oněch neodkladných úkolů, jež stojí před vámi.

Záplava událostí uvnitř i vně Víry na počátku Páté epochy Formativního věku představuje podívanou vzbuzující úctu. Uvnitř Věci to byla historická významnost událostí z loňského května, jež se vyznačovaly dokončením staveb na hoře Karmel, které oslnily smysly tím, jak byla jejich působivost okamžitě přenášena po celé planetě pomocí satelitního vysílání a prostřednictvím nejrozsáhlejšího mediálního zpravodajství, kterého se kdy nějaké Bahá’í události dostalo. S odhalením nejnovějších důkazů hmatatelného rozvinutí Desky Karmelu v dech beroucí nádheře před zraky světa, učinila Bahá’u’lláhova Věc skok k novému významného místu ve svém pokračujícím pozvedání se z anonymity. V análech tohoto Zřízení byl tak zanechán nesmazatelný dojem.

Tento vnější projev vitality oživující naši nepotlačitelnou Víru má svůj protějšek v náporu vnitřních procesů působících od započetí Pětiletého plánu o minulém Ridvánu. Navrhujeme tudíž přizvat delegáty shromážděné na národních konventech a všechny ostatní Bahá’u’lláhovy následovníky po celém světě k tomu, aby se k nám připojili při úvahách nad několika přesvědčivě nejvýznamnějšími událostmi v působení Plánu během jeho prvního roku – nejvýznamnějšími událostmi, které nemohou než potěšit srdce a vzbuzovat důvěru v nevyčíslitelné možnosti ležící na dráze, kterou se Plán ubírá.

Národní duchovní rady se před a bezprostředně po Rezvánu ve své dychtivé odezvě na jeho požadavky pustily do řady plánovacích setkání s kontinentálními poradci. Tato setkání udala tempo pro energické zahájení, jež se vyznačuje kroky podniknutými k uskutečnění nového rysu procesu vstupování do Víry v zástupech. Bahá’í instituce započaly v každém národním společenství úkol systematického mapování své země s cílem rozčlenit ji do uskupení, z nichž každé bude svým složením a velikostí v souladu s rozsahem aktivit pro růst a rozvoj, který je zvládnutelný. Takové mapování, o němž už podalo zprávy přibližně 150 zemí, umožňuje realizovat model dobře organizované expanze a konsolidace. Vytváří takto rovněž vyhlídku či vizi systematického růstu, který lze podporovat od uskupení k uskupení po celé zemi. S touto vyhlídkou se panenská uskupení, podobně jako panenská území stanovená v minulých kampaních, stanou cíli pro domácí průkopníky, zatímco již otevřená uskupení se zaměří na svůj vnitřní rozvoj zmobilizovaný vzájemně se posilující prací tří dílčích součástí Plánu: jednotlivce, institucí a společenství.

Nanejvýš povzbudivé je vidět, že je pokrok této práce aktivizován prostřednictvím procesu střediska vzdělávání, jenž byl loni podstatně posílen kampaněmi uskutečněnými v mnoha zemích ke zvýšení počtu proškolených školitelů. Tam, kde je středisko vzdělávání solidně ustanoveno a neustále funguje, došlo k poměrně snadnému rozmnožování tří ústředních aktivit – studijních kroužků, devocionálních setkání a dětských hodin. Rostoucí účast hledajících na těchto aktivitách na základě pozvání jejich Bahá’í přátel, udala vskutku jejich cílům nový rozměr, což nakonec vyvolalo nová vyhlášení Víry. Zde zajisté leží směr velikého příslibu pro práci na poli učení Víry. Tyto ústřední aktivity, jež byly na počátku navrhovány pro to, aby z nich získávali prospěch samotní věřící, se přirozeně stávají branami pro vstup do Víry v zástupech. Sloučením studijních kroužků, devocionálních setkání a dětských hodin v rámci jednotlivých uskupení se vžil model vytváření spojitostí v zásadních liniích aktivit, který již přináší vítané výsledky. S jistotou cítíme, že celosvětové uplatňování tohoto modelu skýtá nesmírné možnosti pro pokrok Věci v letech před námi. Tyto uchvacující vyhlídky byly ještě více oživeny ohromnou energií, kterou Mezinárodní centrum pro učení Víry vložilo do toho, aby bylo světové společenství obohaceno o porozumění systematickému růstu. Centrum pro učení Víry se chopilo příležitosti, která se mu naskytla nedávným započetím nového období služby členů Pomocného sboru poradců, a svolalo 16 regionálních orientačních konferencí, které se konaly během závěrečných měsíců roku. Na každou z těchto konferencí vyslalo své dva členy. Při kladení velkého důrazu na téma „střediska vzdělávání a systematický růst“ poskytly tyto konference, které navštívili bezmála všichni členové Pomocného sboru z celého světa, bohaté informace svým účastníkům, jimiž za pomoci své neúnavné namáhavé práce zaplaví veškeré tkanivo společenství.

Společenství tak bohatě obdařené, tak zkušené, tak zaměřené na božsky vnuknutý plán činnosti hledí směrem k vnějšímu světu, jehož obyvatelé od květnových událostí ve Svaté zemi v roce 2001 klesli ještě hlouběji do bažiny četných potíží. A přesto přesně za těchto zdánlivě nevlídných podmínek je této Věci určeno, aby postupovala, a aby prospívala. The Summons of the Lord of Hosts (Svolávání Pána zástupů), nově vydaný svazek obsahující anglické překlady úplných textů Bahá’u’lláhových Desek králům a vládcům světa, přichází jako příhodná připomínka strašlivých důsledků ignorování Jeho varování před nespravedlností, tyranií a zkažeností. Prudké rány, které všude postihují vědomí lidí, zdůrazňují naléhavost léku, který předepsal. My, rozptýlené skupiny Jeho věrných služebníků, jsme tak opět vstoupili do doby neodolatelných příležitostí – příležitostí učit Jeho Věc, vybudovat Jeho úžasný Systém, obětavě poskytovat naléhavě potřebné materiální prostředky, na nichž pokrok a vykonávání duchovních aktivit nevyhnutelně závisí.

Naším nevyhnutelným úkolem je beze strachu či váhání využít současné vřavy za účelem šíření a prokazování transformující moci onoho jediného Poselství, které může zabezpečit mír ve světě. Nedodala nám snad Požehnaná Krása sílu a neujistila nás pádnými slovy? „Nechť vás události světa nerozesmutní,“ je Jeho milující rada. „Přísahám při Bohu,“ pokračuje, „Moře radosti dychtí dosáhnout vaší přítomnosti, neb každá stvořená věc byla pro vás stvořena, a bude vám, podle potřeb časů, odhalena.“

Nezatíženi jakýmikoli pochybnostmi, neomezeni jakýmikoli překážkami, si tedy pospěšte s realizací připraveného Plánu.

Se vstupem Pětiletého plánu do jeho třetího roku dochází ke stupňování hybné síly: záznam o úspěších během roku, jenž právě skončil, daleko předstihuje úspěchy předchozích dvanácti měsíců. Stejnou měrou vděčí tato hybná síla za svou průraznost jak zvýšené soudržnosti, které se dosáhlo v dílčích prvcích tohoto Plánu, tak oživujícímu vlivu ducha nepokojnosti pronikajícího planetou.

Okolnosti doprovázející zahájení tohoto nového administrativního roku jsou současně kritické, podnětné a mimořádné svým významem. Celý průběh uplynulého roku byl zmítán sledem krizí, jež vyvrcholily vypuknutím války na Středním Východě. Důsledky mají pro rozvoj společenství Největšího Jména neméně důležitý význam než pro evoluci stále globálnější společnosti v obtížném zápase bouřlivého přechodu. Načasování, rozsah a směřování tohoto přechodu určitě nešlo předvídat. Jak rychle se vskutku udála nynější změna v proměnlivém střídání světových poměrů! Ve výsledném konfliktu, do něhož byly tak nápadně zapojeny ty země, v nichž se utvářely nejranější dějiny Věci, vidíme nové připomenutí Bahá’u’lláhova varování, že „rovnováhu světa narušil pulzující vliv tohoto největšího, tohoto nového Světového řádu“. To, že události této krize přímo zasahují území s bohatým Bahá’í odkazem, jakým je Irák, je obzvláště pozoruhodné.

Rozvraty způsobené těmito a ostatními poměry ve světě v jednom případě naznačily otevření nové kapitoly v dějinách vysoce oceňovaného, avšak žalostně utlačovaného Bahá’í společenství země, v níž Projev Boží pro tento Den pobýval po celé desetiletí. V druhém případě ale zhatily přípravy devátého Mezinárodního konventu ve Světovém centru naší Víry. Avšak, jakkoli to přináší zklamání, nevyvolává to žádné znepokojení. Zasáhne-li Větší Plán Boží do Jeho Menšího Plánu, nemělo by být pochyb o tom, že v pravý čas se řízením prozřetelnosti otevře cesta k příležitostem hvězdných možností pro rozvoj zájmů Jeho slavné Věci.

Trápení, obavy a zmatky vyvolané tímto posledním konfliktem při rozvíjení Menšího míru zesílily pocity rozezlenosti a vzteku nad opakujícími se krizemi lomcujícími planetou. Pocity úzkosti lidí po celé zeměkouli se nyní veřejně předvádějí na rozhněvaných demonstracích, jež jsou příliš ohromné na to, aby se nebraly na vědomí. Problémy, proti nimž protestují a emoce, které podněcují, často ještě přidávají k chaosu a zmatku, který chtějí těmito veřejnými přehlídkami vyřešit. Pro přátele Boha existuje jednoznačné vysvětlení toho, co se odehrává; musejí si jen vzpomenout na vizi a principy, které Víra přináší, mají-li účinně reagovat na výzvy vyvolané rozšířením úzkosti a znepokojení. Nechť se snaží o to, aby hlouběji porozuměli částem Učení, které se těchto věcí týkají, tím, že si znovu pečlivě přečtou dopisy Shoghi Effendiho, které byly vydány v knize Bahá’u’lláhův Světový řád, zvláště pak ty, které nesou názvy „Cíl nového světového řádu“, „Amerika a Největší mír“ a „Rozvinutí světové civilizace“.

Zatímco se svět i nadále ubírá svým rozbouřeným směrem, dosáhl Pětiletý plán své funkční akceschopnosti, která umožní našemu společenství, aby podniklo obří kroky směrem ke svému hlavnímu cílu rozvíjení procesu vstupování do Víry v zástupech. Podrobnosti o tak pro Víru povzbudivém stavu věcí na všech pěti světadílech již byly sděleny v našem dopise ze 17. ledna – zveme vás tímto k jeho dalšímu studiu. Nyní je třeba vyzdvihnout jen několik klíčových detailů: Rozdělení zemí do oblastí (clusterů) bylo dokončeno ve 179 zemích a existuje přibližně 17 tisíc těchto semenišť expanze. Oblastní setkání na úrovni oblastí (clusterů) se stala mocným prostředkem pro sjednocování myšlení a konání v institucích a lokalitách, propůjčila silný popud institucionálním a individuálním iniciativám a duchu vzájemné podpory. Proces středisek vzdělávání prokázal ještě výrazněji než dříve svůj vliv jako tvořivé síly pro expanzi a konsolidaci. Ústřední aktivity Plánu dosáhly rozměrů, které daleko překračují rozměry minulého roku. V důsledku toho se nyní rostoucí počet přátel po celém světě aktivně podílí na učení Víry a na práci v oblasti administrativy, čímž ukazují nakažlivého ducha sebedůvěry, který povzbuzuje nadšení jejich snah. Děti a mládež se systematičtěji zapojovaly do programů společenství a nebahá’í se početněji zúčastňovali studijních kroužků, devocionálních setkání a dětských hodin. Je opravdu povzbuzující, když si povšimneme toho, že v krátkém období od počátku Plánu, kdy se tyto tři ústřední aktivity v mnoha společenstvích uskutečňovaly pouze sporadicky, se teď staly pravidelnými hlavními aktivitami a jejich počet se zvýšil. Toto je tedy mžikový snímek světového společenství, které postupuje vpřed jako nikdy předtím.

S tím, jak tento model růstu zapouštěl během minulého roku hlubší kořeny v provádění Plánu, docházelo též k dalším důležitým směrům vývoje. Na kolbišti vnějších vztahů se různé agentury Bahá’í mezinárodního společenství zapojovaly do aktivit tak početných a různorodých, že je zde není možné popsat, avšak celkový účinek je až příliš působivý, aby ho bylo možné pominout bez alespoň nějaké zmínky. Zlatým hřebem těchto aktivit bylo poselství, které jsme loni v dubnu adresovali náboženským vůdcům světa. To udalo nový podnět přístupu, který Bahá’í společenství zaujímá k upoutání pozornosti nejvlivnějších složek společnosti k otázkám majícím kritický význam pro zajištění míru ve světě. Díky koordinovanému úsilí Kanceláře pro informování veřejnosti při Bahá’í mezinárodním společenství a pohotové zdatnosti národních duchovních rad, bylo poselství v krátkém čase rozesláno vrcholným vrstvám a dalším řídícím složkám náboženských společenství po celé zeměkouli. Záměrem této iniciativy je obrátit pozornost všech, jichž se to týká, k naléhavé potřebě po náboženském vůdcovství, které by se vyrovnalo s problémem náboženských předsudků, který se stává stále závažnějším nebezpečím pro lidský blahobyt. Okamžité odezvy od mnoha adresátů naznačují, že o poselství se vedou seriózní úvahy a na některých místech dokonce i udalo novou perspektivu mezináboženským aktivitám.

V oblasti sociálního a ekonomického rozvoje bylo dosaženo tempa, které dává ještě větší působivosti účinkům institucionálního a individuálního úsilí na vnitřní rozvoj společenství, jakož i na spolupráci společenství s ostatními. Kancelář pro sociální a ekonomický rozvoj podává zprávu o tom, že během druhého roku Plánu vzniklo osm nových rozvojových agentur, které čerpají inspiraci z Bahá’í učení a které působí v tak rozmanitých oblastech jako je rozvoj žen, zdravotnictví, zemědělství, vzdělávání dětí a vedení mládeže k samostatnosti. Anglický překlad Bahá’u’lláhovy arabské epištoly známé jako Džaváhiru’l-Asrár vyšel ve Svaté zemi pod názvem „Drahokamy Božských tajemství“. Bylo dokončeno zrestaurování Bahá’u’lláhovy Cely ve vězení v ‘Akká a započala práce na zbytku horního poschodí úseku vězeňských cel. Od příští poutnické sezóny se počínaje říjnem 2003 zvýší počet poutníků v každé skupině ze 150 na 200.

Snahy směřující k péči o rozvoj institucí působících ve Světovém centru byly navíc obzvláště zřejmé v pokračující evoluci instituce Huqúqu’lláhu pod vynikajícím vůdcovstvím Důvěrníka, Ruky Věci Boží ‘Alí-Muhammada Varqy. Dr. Varqá svou moudrou iniciativností a trvalým úsilím podněcoval vzdělávání přátel odevšad ohledně zákona Húqúqu’lláh. V období deseti let poté, co zákon vstoupil po celém světě v platnost, vznikla síť národních a regionálních sborů důvěrníků, která poskytuje koordinaci a vedení službám rostoucího počtu zástupců a pověřenců. Povědomost o tomto velikém zákoně se velice rozšířila, a přátelé ze všech světadílů na něj reagují s duchem oddanosti, který, jak Důvěrník doufá, zapůsobí na ty, kteří ještě nezakusili přislíbená požehnání plynoucí z dodržování tohoto zákona.

Za bezmála dva roky poté, co jsme oznámili zvláštní nutnost finanční podpory k udržování budov a zahrad ve Světovém centru na náležité úrovni, byl zřízen Nadační fond Světového centra. Příspěvky dosud nedosáhly úrovně, která by se rovnala celoročním potřebám. Cítili jsme však povinnost dát stranou pět miliónů dolarů příspěvků přijatých jako účelově vázaný fond k vybudování finančního souhrnu, který by poskytoval zdroj investičních příjmů určených k původnímu účelu. Učinili jsme tak tím, že jsme čerpali z Bahá’í Mezinárodního fondu prostředky na podporu pokrytí nezbytných výdajů, a zároveň jsme v ostatních oblastech pozastavili aktivity, které by se jinak normálně vykonávaly.

S potěšením oznamujeme, že v reakci na výzvu vznesenou Národní duchovní radou Chile, bylo od architektů a projektantů z celého světa přijato 185 konceptů návrhů na Mateřský chrám Jižní Ameriky, který má být vystavěn v Santiagu. Konečný výběr bude ohlášen v patřičnou dobu.

Drazí přátelé! Potěšeni jasnými důkazy o pokroku učiněném široko daleko, věříme v trvalá utvrzení našeho Nejvyššího Pána oddanému úsilí, které vynakládáte v rámci Pětiletého plánu – Plánu navrženém tak, aby vyhovoval požadavkům této doby. Nechť vaše vytrvalost v jeho vykonávání uvolní ony potlačované síly, které mohou díky milosti a přízni Krásy Abhá mohutnými kroky rozvinout v každé zemi proces vstupování do Víry v zástupech.

Tři roky Pětiletého plánu uplynuly. Procesy, které se uvedly do pohybu ve Čtyřletém plánu a které posilovala zvláštní pozornost věnovaná Bahá’í vzdělávání dětí během Dvanáctiměsíčního plánu a jež byly neúnavně udržovány v průběhu těchto uplynulých let, nyní naplňují velké naděje, s nimiž byly zahajovány. Tři účastníci Plánu – jednotlivec, společenství a instituce – z nichž každý hraje charakteristickou úlohu, posilují ve všech koutech světa činnost jeden druhého. Ústřední aktivity studijních kroužků, dětských hodin a devocionálních setkání se staly nezbytnými aspekty a vzájemně se množícími aktivitami propůjčujícími větší sílu a úspěch všem ostatním prvkům života Bahá’í společenství. Lidské zdroje jsou zvyšovány a místní duchovní rady reagují na nové požadavky této rostoucí vitality.

Možnosti vytvořené pro Bahá’í vzdělávání dětí po celém světě jsou mimořádně působivé. Počáteční snahy o duchovní posílení mládeže ve věku 12 až 15 let zaznamenaly úspěch. Přechod oblastí z jedné úrovně činnosti do vyšší je již v poměrně pokročilém stádiu a s rozvojem tohoto procesu se k jádru prohlášených věřících přidává větší okruh lidí, kteří ještě nejsou Bahá’í, ale nadšeně se zapojují do ústředních aktivit Plánu. V některých rozvinutých oblastech se již objevují struktury pro řízení intenzivního růstu. Národní rady, jež se starají o potřeby všech oblastí ve svých zemích, se naučily chápat hodnotu soustředění zvláštní pozornosti na určité prioritní oblasti, které se jeví velmi slibnými a tyto oblasti povzbuzují a rozvíjejí, dokud jim lidské zdroje, které se vychovaly prostřednictvím středisek vzdělávání, neumožní stát se centry rychlého, trvalého růstu.

Středisko vzdělávání, jak bylo předvídáno, se začíná ukazovat jako motor růstu. Velká většina národních duchovních rad se při vyhodnocování příležitostí a potřeb svých příslušných společenství rozhodla převzít učební materiály vyvinuté Rúhí institutem, jelikož je pokládají za materiály, které nejlépe odpovídají potřebám Plánu. Má to vedlejší přínos v tom, že tytéž materiály byly přeloženy do mnoha jazyků a ať Bahá’í cestují kamkoli, zjišťují, že ostatní přátelé jdou po stejné cestě a jsou obeznámeni se stejnými knihami a metodami.

Na chaotickou mezinárodní společnost rozervanou protichůdnými představami a zájmy útočí rostoucí terorismus, zločinnost a korupce a rozežírá ji hospodářské selhání, chudoba a nemoci. V jejím středu se Bahá’í společenství stává neustále viditelnějším, je inspirováno božsky zjevenou vizí, buduje na pevných základech, roste na síle prostřednictvím procesů, které nyní působí a není zastrašeno zdánlivými nezdary. Příklad schopnosti Bahá’í světa reagovat na neočekávané podmínky nastal před rokem, kdy si četná nebezpečí vyžádala zrušení Mezinárodního Bahá’í konventu, volba Světového domu spravedlnosti se řádně konala a Plán postupoval vpřed bez chybného kroku. Navzdory rozvratu a chaosu života v Iráku bylo současně možné kontaktovat Bahá’í věřící v této zemi a znovu vytvořit jejich místní duchovní rady. S velikou radostí nyní oznamujeme, že o tomto Rezvánu bude zvolena Národní duchovní rada Bahá’í Iráku, která bude obnovena po více než třiceti letech dusivého útlaku, aby se ujala svého oprávněného místa v mezinárodním Bahá’í společenství.

Od nás Boží Plán v této fázi vyžaduje, abychom sebejistě a dynamicky pokračovali současným směrem, nevyděšeni bouřemi, které drtivě dopadají na svět lidstva. Buďte si jisti, že Požehnaná Krása bude vést vaše kroky a Voje Zástupu na výsostech posílí každou vaši snahu o rozvoj Jeho Víry.

Prudký rozvoj, který nastal v Bahá’í světě od počátku páté epochy Formativního věku, nám přinesl nezměrnou radost. Uplynulých dvanáct měsíců nebylo žádnou výjimkou. Bahá’í společenství pokračovalo v systematickém rozvoji a nyní, když vstupuje do závěrečného roku Pětiletého plánu, se ocitá v postavení pozoruhodné síly – síly nabyté usilovnými, záměrnými snahami přátel ve všech místech věnovaných podpoře procesu vstupování do Víry v zástupech.

Statistiky, ač nepostačují k tomu, aby vyjadřovaly plný význam vývoje, k němuž dochází, naznačují cosi o rozsahu toho, čeho se nyní dosahuje. Lidské zdroje Víry se neustále znásobují. Celkem více než 200 tisíc lidí dokončilo Knihu 1 Rúhí Institutu a četné tisíce dosáhly úrovně, na níž mohou účinně působit jako školitelé studijních kroužků, které se s rostoucí četností pořádají v každém koutě zeměkoule. Jejich počet dosáhl při posledním sčítání přes 10 tisíc. Počet hledajících zapojených do ústředních aktivit i nadále stoupá a před několika měsíci překročil úroveň 100 tisíc. 150 oblastí se mezitím rozvinulo až do takového bodu, že již zahájily intenzivní programy růstu nebo jsou připraveny je započít. Všechny známky naznačují, že do konce Plánu bude tento počet výrazně překročen.

Při oslavě těchto úspěchů, by se měly stejnou měrou uznat pokroky v oblasti učení se, které tyto úspěchy vyvolaly. Intenzivní kampaně střediska vzdělávání, které věnují patřičnou pozornost požadované praktické stránce, zůstávají nástroji pro stimulování růstu na úrovni oblastí. Jakmile se takto vytvořily nezbytné podmínky, došlo tudíž k zahájení systematických programů pro expanzi a konsolidaci Víry. Shromažďuje se cenné množství vědomostí o povaze intenzivních programů růstu, a nyní se již dobře rozumí určitým rysům těchto snah. Tyto programy se obvykle skládají z řady cyklů věnovaných plánování, expanzi a konsolidaci, z nichž každý trvá několik měsíců. Rozvoj lidských zdrojů postupuje bez přerušení z jednoho cyklu k dalšímu a zajišťuje nejenom udržování procesu expanze, nýbrž také postupné zvyšování jeho pohybu. I když je nepochybně stále třeba se ještě mnohému naučit, již získané zkušenosti umožňují kopírovat tento přístup v stále rostoucím počtu oblastí po celém světě.

Je opravdu potěšující, že vydobytá vítězství mají kvantitativní i kvalitativní rozměr. Ve středu těchto úspěchů spočívá trvalé zdokonalování duchovního života Bahá’í společenství ve všech místech. Tato nová duchovní vitalita vyvolává vzrůstající účast lidí pocházejících z rozličných prostředí na devocionálních setkáních, dětských hodinách a studijních kroužcích, která v mnoha případech vyústila v to, že rozpoznali Bahá’u’lláha jako Boží Projev pro tento Den a vyhlásili víru.

Ve Světovém centru se rovněž odehrávají nové věci. Rozhodli jsme, že nastal vhodný čas k tomu, aby vznikl Mezinárodní sbor důvěrníků Huqúqu’lláhu, aby poskytoval vedení a dohlížel na práci Regionálních a Národních sborů důvěrníků Huqúqu’lláhu po celém světě. Sbor bude působit v těsné spolupráci s Hlavním Důvěrníkem, Rukou Věci Boží Dr. ‘Alí- Muhammad Varqou a při plnění svých povinností bude moci těžit z jeho znalostí a rad. Tři členové právě jmenovaní do Mezinárodního sboru důvěrníků jsou: Sally Foo, Ramin Khadem a Grant Kvalheim. Doba trvání jejich úřadu bude stanovena později. Členové Sboru se nepřestěhují do Svaté země, ale při výkonu svých funkcí budou využívat služeb Kanceláře Huqúqu’lláhu ve Světovém centru.

Věc dosahuje znatelného pokroku na všech úrovních a v každém směru – z úspěchů při expanzi a konsolidaci na základní úrovni k institucionálnímu rozvoji mezinárodního rozsahu. Tato povzbudivá znamení rostoucí soudržnosti společenství přicházejí v době, kdy jsou bohužel až příliš patrné důkazy úpadku společnosti. Není zapotřebí, abychom zde hodnotili rysy kolapsu, do něhož je polapen demoralizovaný svět. Nemělo by se ale zapomínat na to, že jsou to právě tyto okolnosti, které zvyšují vnímavost k Bahá’í Učení a vytvářejí nové příležitosti k jeho šíření.

V našem poselství z 26. listopadu 1999 jsme odkazovali na řadu globálních projektů, jejichž záměrem je provést Bahá’í společenství závěrečnými roky prvního století Formativního věku Víry. Naznačovali jsme, že se každý Plán bude zaměřovat na ústřední cíl rozvíjení procesu vstupování do Víry v zástupech. První plán z této řady, stávající Pětiletý plán, se nachýlí ke konci za krátkých dvanáct měsíců, kdy vyzveme Bahá’u’lláhovy následovníky, aby zahájili další Plán, jenž potrvá pět let. Přátele žádáme, aby v čase, který do té doby ještě zbývá, napřeli veškeré své síly k tomu, aby odhodlaně uváděli do praxe systematické učení se, které tak energicky prosazuje Mezinárodní centrum pro učení Víry. Žádný Bahá’í by neměl zahodit nedocenitelnou příležitost, kterou mu dopřávají zbývající dny Pětiletého plánu, aby tímto způsobem upevnil základy pro zahájení ještě ambicióznějšího projektu o příštím Rezvánu. Ze všech stran vás budou obklopovat naše nejvroucnější modlitby ve Svatyních.

1. Rezván 2006 je okamžikem nabitým duchem triumfu a očekávání. Bahá’u’lláhovi

následovníci na všech místech se mohou oprávněně pyšnit velkolepostí svých úspěchů

dosažených v průběhu Pětiletého plánu, který se právě nachýlil ke konci. A k budoucnosti

mohou pohlížet s důvěrou, kterou jsou obdařeni pouze ti, jejichž odhodlání zocelily

zkušenosti. Celý Bahá’í svět jímá pohnutí, když rozvažuje nad rozsahem pětiletého

projektu, který leží před námi, nad hloubkou oddanosti, kterou bude vyžadovat a

výsledky, kterých je mu dáno dosáhnout. Naše modlitby se přidávají k vašim, když se s

vděčností obracíte k Bahá’u’lláhovi kvůli výsadě, že jste svědky odhalování Jeho záměru

pro lidstvo.

2. V našem poselství z 27. prosince 2005 Poradcům shromážděným ve Svaté zemi, které

bylo téhož dne rozesláno všem Národním duchovním radám, jsme vykreslili rysy

Pětiletého plánu, který bude probíhat v úseku let 2006 – 2011. Přátelé a jejich instituce

byli vyzváni k tomu, aby si poselství důkladně prostudovali a s jeho obsahem jste

nepochybně dobře seznámeni. Vybízíme nyní každého jednoho z vás, abyste napřáhli síly

k tomu, abyste zajistili, že bude během příštích pěti let úspěšně dosaženo cíle ustanovení

intenzivních programů růstu v přinejmenším 1 500 oblastech po celém světě. Skutečnost,

že v měsících, které následovaly po odjezdu Poradců ze Svaté země, se v jedné zemi za

druhou tak rychle a systematicky položily základy pro zahájení Plánu, je znamením

dychtivosti, s níž se Bahá’í společenství ujímá výzvy, před kterou je postaveno. I když se

tu nemusíme dále rozepisovat o požadavcích Plánu, cítíme nutnost, abychom pro vaše

úvahy předložili několik poznámek o globálním kontextu, v němž se budou vynakládat

vaše individuální a kolektivní snahy.

3. Shoghi Effendi napsal před více než sedmdesáti lety své dopisy zabývající se Světovým

řádem, ve kterých poskytl pronikavou analýzu sil, které ve světě působí. S výřečností,

které byl schopen pouze on, popsal dva veliké procesy, které uvedlo Bahá’u’lláhovo

Zjevení do pohybu, jeden ničivý a druhý sjednocující, přičemž oba tyto procesy

popohánějí lidstvo vstříc Světovému řádu, u jehož početí stál Bahá’u’lláh. Strážce nás

varoval, abychom „nebyli uvedeni v omyl bolestnou pomalostí, jež charakterizuje

rozvinutí civilizace,“ která je nyní namáhavě ustanovována nebo aby nás „neoklamaly

prchavé projevy vracejícího se blahobytu, který čas od času vypadá, že je schopen

zabránit rozkladným vlivům chronických nemocí sužujících instituce upadajícího věku.“

Každé podrobné zkoumání průběhu událostí v posledních desetiletích si nemůže nedovolit

uznat zvyšující se rychlost procesů, které tehdy s takovou přesností analyzoval.

4. Je pouze třeba, aby člověk rozvažoval nad prohlubující se morální krizí, která pohlcuje

lidstvo, aby dokázal ocenit do jaké míry síly rozkladu rozervaly tkanivo společnosti.

Nerozšířily se snad tak převelice známky sobectví, podezřívavosti, strachu a podvodnosti,

které Strážce tak jasně předjímal, že jsou nyní snadno patrné byť jen běžnému

pozorovateli? Nevynořila se hrozba terorismu, o níž hovořil, na mezinárodní scéně v takových rozměrech, že zaměstnává úvahy jak mladých tak starých v každém koutě

zeměkoule? Neupevnila neuhasitelná žízeň a horečná honba za pozemskými marnostmi,

bohatstvím a radovánkami natolik svou sílu a vliv, že si osobuje pravomoc nad takovými

lidskými vlastnostmi jako je štěstí, věrnost a láska? Nedosáhlo oslabení rodinné

soudržnosti a neodpovědný postoj k manželství takových rozměrů, že to ohrožuje

existenci této základní jednotky společnosti? „Zvrácenost lidské povahy, ponížení

lidského chování, korupce a rozpad lidských institucí,“ o kterých Shoghi Effendi předem

varoval, se smutným způsobem odhalují „ve svých nejhorších a nejnechutnějších

stránkách.“

5. Strážce dává úpadku náboženství jako společenské síly největší díl viny za morální

zhroucení lidstva. „Je-li lampa náboženství zastíněna,“ obrací naši pozornost na

Bahá’u’lláhova slova, „vyvolá to chaos a zmatek a světla čistoty, spravedlnosti, klidu a

míru přestanou zářit.“ Desetiletí, které následovaly poté, co napsal své dopisy,

nezaznamenaly jenom trvalé zhoršování schopnosti náboženství vynakládat morální vliv,

ale rovněž zradu velkého zástupu lidí prostřednictvím nepatřičného chování náboženských

institucí. Pokusy o jejich opětovné posílení pouze podnítily fanatismus, který by, pokud se

mu ponechá volný průchod, mohl zničit základy civilizovaných vztahů mezi lidmi.

Pronásledování Bahá’í věřících v Íránu, které poslední dobou zesílilo, je samo o sobě více

než dostatečným důkazem o odhodlání sil temnoty uhasit plamen víry všude tam, kde

jasně hoří. Třebaže jsme si jisti konečným triumfem Věci, neopovažujeme se zapomínat

na Strážcovo varování, že Víra bude muset zápasit s nepřáteli, kteří jsou mocnější a

zákeřnější než ti, kteří ji stíhali v minulosti.

6. Není třeba přinášet rozsáhlejší komentář o důležitosti státnického umění, což je dalším

tématem, kterým se Strážce ve svých dopisech věnovaných Světovému řádu tak mistrně

zabýval. Rozšiřující se ekonomická propast mezi bohatými a chudými, přetrvávání

starodávných animozit mezi národy, rostoucí počty osob bez domova, mimořádný

rozmach organizovaného zločinu a násilí, pronikavý pocit nejistoty, zhroucení základních

služeb v tolika regionech, bezuzdné vykořisťování přírodních zdrojů – to vše patří pouze

k několika znamením vypovídajících o neschopnosti vůdců světa vymyslet životaschopné

systémy, které by ulevily neduhům lidstva. Tím se nemíní říci, že by se nevyvíjely

upřímné snahy. Ve skutečnosti docházelo v desetiletí za desetiletím k jejich násobení.

Ať jsou ale tyto snahy sebedůmyslnější, přesto se jim velmi nedaří „odstranit hlavní

příčinu zla, které tak hrubě narušilo rovnováhu současné společnosti.“ „Ani,“

prohlašuje Strážce, „samotný akt navržení aparátu vyžadovaného pro politické a

ekonomické sjednocení světa… sám o sobě neposkytuje protilátku proti jedu, který

neustále podkopává životaschopnost organizovaných států a národů.“ „Co jiného,“

sebevědomě prohlásil, „než bezvýhradné přijetí Božího Programu,“ vyhlášeného

Bahá’u’lláhem, „který ve svých základech ztělesňuje Bohem určený plán pro sjednocení

lidstva v tomto věku, spolu s nezdolným přesvědčením o spolehlivé účinnosti úplně

všech jeho ustanovení, je nakonec schopno odolat silám vnitřního rozkolu, které,

pokud nebudou kontrolovány, musí nezbytně i nadále nahlodávat životně důležité

orgány zoufalé společnosti.“

7. Vylíčení procesu rozpadu, jenž se na světě urychluje, které přinesl Shoghi Effendi, je

skutečně pronikavě bystré. Rovnocenně zarážející je přesnost, s níž analyzoval síly, které se pojí s procesem sjednocování. Hovořil o „postupném rozšiřování ducha světové

solidarity, který spontánně povstává ze zmatků rozkládající se společnosti“ jako o

nepřímém projevu Bahá’u’lláhova pojetí zásady jednoty lidstva. Tento duch solidarity se

v průběhu několika desetiletí stále šířil a dnes je jeho účinek zjevný v celé řadě oblastí, od

odmítnutí hluboce zakořeněných rasových předsudků ke svítajícímu uvědomování si

světoobčanství, od zvýšeného povědomí o důležitosti životního prostředí ke společným

snahám na podporu veřejného zdraví, od obav nad stavem lidských práv k

systematickému věnování se všeobecnému vzdělávání, od ustanovení mezináboženských

aktivit k rozkvětu stovek tisíc místních, národních a mezinárodních organizací, které se

zapojují do té či oné podoby společenské činnosti.

8. Pro Bahá’u’lláhovy následovníky jsou těmi nejvýznamnějšími etapami vývoje v procesu

sjednocování právě ty, jež se přímo pojí s Vírou. Mnohé z nich podporoval samotný

Strážce a od doby svých skromných počátků nesmírně pokročily vpřed. Z malé základny

věřících, kterým předal své první plány učení Víry, vyrostlo celosvětové společenství,

jehož přítomnost je patrná v tisícovkách lokalit, z nichž se každá řídí osvědčeným

modelem činnosti, který ztělesňuje zásady a cíle Víry. Na základech Správního řádu,

které během počátečních desetiletích svého působení tak pečlivě pokládal, byla

postavena rozsáhlá, hustě propletená síť Národních a Místních duchovních rad, které

pilně spravují záležitosti Věci ve více než sto osmdesáti zemích. Z prvních

kontingentů členů Pomocného sboru pro ochranu a propagaci Víry, které přivedl na svět,

vyrostla legie bezmála tisíce věrných pracovníků, kteří slouží v terénu pod vedením

jeden a osmdesáti Poradců, které dovedně vede Mezinárodní centrum pro učení Víry.

Proces postupného rozvoje Světového správního centra Víry v prostorách jejího

Světového duchovního centra, jemuž Strážce zasvětil tolik energie, překročil rozhodující

práh tím, jak Světový dům spravedlnosti zaujal své Sídlo na hoře Karmel a následným

dokončením Budovy Mezinárodního centra pro učení Víry a Centra pro studium Textů.

Instituce Huqúqu’lláhu se trvale rozvíjela pod správcovstvím Ruky věci Boží Dr. ‘Alí-

Muhammada Varqy, kterého Shoghi Effendi jmenoval před padesáti lety Důvěrníkem a

svého vyvrcholení došla v roce 2005 díky ustanovení mezinárodního sboru, jehož

záměrem je podporovat stálé a rozsáhlé uplatňování tohoto mocného zákona, který

představuje zdroj neocenitelných požehnání pro celé lidstvo. Strážcovy snahy o

pozvednutí obrazu Víry v mezinárodních kruzích se rozvinuly do rozsáhlého systému

vnějších vztahů, jenž je schopen bránit zájmy Víry i prohlašovat její univerzální poselství.

Vážnost, které se Víra těší na mezinárodních fórech pokaždé, když její představitelé

promlouvají, patří k těm nejpozoruhodnějším úspěchům. Věrnost a oddanost, kterou

členové společenství, které odráží rozmanitost celého lidského rodu, prokazují vůči

Bahá’u’lláhově Smlouvě, představuje zásobárnu síly, na jejíž obdobu si nemůže činit

nárok žádná jiná organizovaná skupina.

9. Strážce přepověděl, že v několika po sobě jdoucích epochách Formativního věku,

započne Světový dům spravedlnosti sérii celosvětových projektů, které budou

„symbolizovat jednotu a koordinovat a sjednocovat aktivity“ Národních duchovních rad.

Bahá’í společenství v průběhu tří po sobě jdoucích epoch neúnavně vykonávalo

namáhavou práci v rámci globálních Plánů vydávaných Světovým domem spravedlnosti a

podařilo se mu ustanovit model Bahá’í života, který podporuje duchovní rozvoj

jednotlivce a směřuje kolektivní síly svých členů vstříc duchovnímu znovuoživení společnosti. Osvojilo si schopnost poselstvím oslovit velké počty vnímavých duší,

utvrzovat je a prohlubovat jejich porozumění základům Víry, kterou přijali. Naučilo se

proměnit zásadu konzultace, kterou vyhlásil její Zakladatel, v účinný nástroj kolektivního

rozhodování a vzdělávat své členy v jeho užívání. Vypracovalo programy duchovního a

morálního vzdělávání svých mladších členů a rozšířilo je nejenom na vlastní děti a

juniorskou mládež, ale též na příslušníky širšího společenství. Díky pokladnici talentů,

kterou má k dispozici, vytvořilo bohatý soubor literatury, která obsahuje knihy v

desítkách jazyků. Tyto knihy se věnují vlastním potřebám tohoto společenství, jakož i

uspokojují zájem široké veřejnosti. Bahá’í společenství se rostoucí měrou zapojuje do

záležitostí společnosti jako celku a je činné v celé řadě projektů společenského a

hospodářského rozvoje. Obzvláště od zahájení páté epochy v roce 2001 učinilo Bahá’í

společenství významné kroky při násobení svých lidských zdrojů za pomoci programu

vzdělávání, který dosahuje až k místní úrovni společenství, a objevilo metody a nástroje k

ustanovení trvale udržitelného modelu růstu.

10. Právě v kontextu souhry sil, které zde byly popsány, se musí pohlížet na nezbytnost

pokročení vpřed v procesu vstupování do Víry v zástupech. Pětiletý plán, který se nyní

započíná, vyžaduje, abyste na tento proces soustředili své síly a zajistili, aby se urychlily

dva vzájemně se doplňující procesy ležící v jeho srdci. Právě toto by mělo být vaší

převládající starostí. S tím, jak budou vaše snahy přinášet ovoce a dynamika růstu

dosáhne nové úrovně komplexnosti, vyvstanou pro samotné Světové centrum výzvy a

příležitosti, kterými se bude v nadcházejících pěti letech zabývat v takových oblastech

jako jsou vnější záležitosti, společenský a hospodářský rozvoj, správa a uplatňování

Bahá’í práva. Růst společenství si již vyžádal, aby se počínaje říjnem 2007 zavedly nové

úpravy tím, že se v každé skupině zdvojnásobí počet poutníků na čtyři sta. Musí se též

vykonat několik dalších projektů. Mezi ně patří další rozvoj zahrad obklopujících

Bahá’u’lláhovu Svatyni stejně jako Zahradu Rezván a Mazrai‘ih; restaurování Budovy

Mezinárodního archivu; stavební opravy Bábovy Svatyně, jejichž plný rozsah není dosud

jasný a výstavba posledního z řady kontinentálních Mashriqu’l-Adhkárů, Domu uctívíní v

Chile, kterou předvídal Strážce. S tím, jak budou tyto snahy postupovat, budeme vás čas

od času vyzývat, abyste pomáhali, a to jak v podobě finanční podpory, tak i formou

specializovaných talentů, majíce na paměti, že zdroje Víry by měly být do co největší

možné míry směřovány k požadavkům Plánu.

11. Drazí přátelé! Nelze nebrat v úvahu, že síly rozkladu nabývají na rozsahu i síle. Je stejně

jasné, že Ruka Prozřetelnosti vedla společenství Největšího Jména od jedné silné stránky

ke druhé a společenství nyní musí zvýšit svůj početní stav a rozmnožit své zdroje. Dráha,

kterou stanovil Pětiletý plán, je přímočará. Jak mohou ti z nás, kteří si uvědomují žalostný

stav lidstva a jsou si vědomi směru, kterým se historie ubírá, nepovstat k tomu, aby

nevyužili nejplnější míru svých schopností a nezasvětili se záměru tohoto Plánu? Neplatí

Strážcova slova, že „jeviště je postaveno“ pro nás dnes stejně, jako platila, když je psal

během prvního Sedmiletého plánu? Nechť nám jeho slova zvoní v uších: „Není času

nazbyt.“ „Není místa k otálení.“ „Taková příležitost je nenahraditelná.“ „Snažit se a

vytrvat – to zajistí konečné a úplné vítězství.“ Buďte ujištěni o našich stálých modlitbách

na Svatém Prahu za vaše vedení a ochranu.

1. První rok Pětiletého plánu přináší výmluvné svědectví o duchu oddanosti, s nímž

Bahá’u’lláhovi následovníci přijali za svůj rámec pro činnost, který byl představen

v našem poselství z 27. prosince 2005 a o jejich závazku rozvíjet proces vstupování do

Víry v zástupech. Stálého pokroku se dosahuje tam, kde se tento rámec v určité oblasti

systematicky uvádí do života ve všech svých polohách. Jde o pokrok týkající se jak účasti

věřících a jejich přátel na životě společenství, tak i početního růstu, kdy některé oblasti

uvádějí stovky nových věřících v průběhu každých několika měsíců a ostatní udávají

nárůst v desítkách věřících. Klíčovou složkou tohoto vývoje bylo zvýšené povědomí o

duchovní povaze dané činnosti spolu s hlubším porozuměním rozhodovacích nástrojů,

které jsou přesně vymezeny hlavními rysy Plánu.

2. Před tím, než jsme zahájili stávající sérii globálních Plánů zaměřených na jediný cíl,

jímž je postup v procesu vstupování do Víry zástupech, prošlo Bahá’í společenství

v mnoha koutech světa stadiem rychlé, masové expanze, kterou nebylo možné udržovat.

Daná výzva tedy ani tak nespočívala v rozšiřování řad Věci o nové přívržence,

přinejmenším u populací s osvědčenou vnímavostí, ale v jejich začleňování do života

společenství a ve vychovávání dostatečného množství lidí z jejich středu, kteří se zasvětí

její další expanzi. Zabývat se touto výzvou bylo pro Bahá’í svět natolik životně důležité,

že jsme ji učinili ústředním rysem Čtyřletého plánu a vyzvali jsme Národní duchovní

rady, aby větší část svých sil věnovaly na vytváření institucionální výkonnosti v podobě

středisek vzdělávání za účelem rozvíjení lidských zdrojů. Upozornili jsme na to, že bude

třeba, aby neustále rostoucí skupiny věřících zakoušely přínos, který poskytuje metodicky

propracovaný program školení, který je připraven tak, aby je obdařil poznáním a hlubšími

duchovními pohledy, dovednostmi a schopnostmi, jež se vyžadují k tomu, aby vykonávali

činy služby, které budou udržovat masovou expanzi a konsolidaci.

3. Pozorujeme-li dnes aktivity v oněch oblastech, které procházejí mohutným stavem

růstu, všímáme si toho, že v každé oblasti přátelé i nadále nepřestávají posilovat proces

střediska vzdělávání a zároveň se učí mobilizovat své rozšiřující se jádro aktivních

podporovatelů Víry, vytvářet účinný plán pro koordinaci svých snah, vetkat své iniciativy

jednotlivce a kolektivního úsilí do efektivního modelu sjednocené činnosti a čerpat

z analýzy relevantních informací při plánování různých cyklů svých aktivit. Je

prokazatelné, že nalezli prostředky pro rozvíjení toho, aby práce na poli expanze a

konsolidace probíhala ruku v ruce, což představuje klíč pro trvale udržitelný růst. Tyto

jasné známky budou zajisté inspirovat každého zapáleného věřícího, aby odhodlaně

setrvával na stezce systematického učení se, na kterou jsme se vydali.

4. Úspěchy těchto let ohromného úsilí se neomezovaly na ty oblasti [clustery], kde se

takto znovu oživila práce směřující k expanzi a konsolidaci ve velkém měřítku. Přístup

přijatý během Čtyřletého plánu, po kterém následoval Dvanáctiměsíční plán a předešlý

Pětiletý plán, se ukázal jako velká pomoc při vytváření podmínek pro věřící, aby své

snahy rozšiřovali směrem k rozsáhlému okruhu lidí a zapojovali je do rozličných stránek

života společenství. Nyní jsou jasně zřejmé přínosy desetiletého procesu budování

výkonnosti u třech účastníků globálních Plánů. Všude bylo třeba si osvojit porozumění

dynamiky rozvoje lidských zdrojů. Přátelé se všude museli naučit, co patří k požadavkům

trvalého růstu – prosazování systematické činnosti a vyhýbání se rozptylování pozornosti,

přibližování určitých prvků kolektivního rozhodování blíže k místní úrovni a vytváření

společenství se smyslem pro poslání, povzbuzování ke všeobecné účasti a začleňování

rozmanitých částí společnosti do svých aktivit, obzvláště dětí a příslušníků juniorské

mládeže, kteří jsou budoucími prosazovateli Věci Boha a budovateli Jeho civilizace.

5. Je-li k dispozici tak pevný základ, mělo by učení Víry představovat v hlavách všech

věřících do jednoho tu prvořadou myšlenku. Zda v rámci svých osobních snah učí své

přátele na firesidech a potom je zapojují do ústředních aktivit nebo užívají těchto aktivit

jako hlavního nástroje pro učení Víry, ať coby společenství učiní ze své práce s dětmi a

juniorskou mládeží počáteční aktivní snahu v dané oblasti [clusteru] nebo se nejprve

zaměří na starší generace, zda ve svém kolektivním úsilí navštěvují ve skupinách rodiny

coby součást intenzivní kampaně nebo během určité doby podnikají pravidelné návštěvy

v domovech hledajících – patří k rozhodnutím, která se mohou přijímat pouze podle

okolností a možností přátel a povahy typů obyvatel, s nimiž přicházejí do styku. To, co

bez ohledu na poměry musejí uznat všichni, je neodbytná potřebnost lidstva, které

připraveno o duchovní potravu, upadá hlouběji do zoufalství a naléhavost povinnosti učit,

která byla každému z nás jako příslušníkovi společenství Největšího Jména svěřena.

6. Bahá’u’lláh Svým následovníkům přikázal, aby učili Víru. Tisícovky a tisícovky

věřících již energicky uvádějí různá ustanovení Plánu do života, což jim otevírá cestu, aby

vedli duše k Oceánu Jeho Zjevení. Naše oči vzhlížejí s napjatým očekáváním ke dni, kdy

učení Víry bude převládající vášní v životě každého věřícího a kdy bude jednota

společenství tak silná, aby umožnila, aby se tento stav roznícení projevil v nepřetržité

činnosti na poli služby. To tedy představuje naši horoucí naději, kterou pro vás chováme a

předmět našich nejvroucnějších modliteb na Svatém Prahu.

1. Tisíce a tisíce lidí, kteří zahrnují rozmanitost celé lidské rodiny, se věnují systematickému studiu Tvořivého Slova v prostředí, které má svou vážnost a současně je i povznášející. Tím, jak se snaží, aby takto získané hlubší porozumění uváděli do praxe prostřednictvím procesu konání, vyhodnocování a konzultace, zjišťují, že jejich schopnost sloužit Věci stoupá k novým úrovním. Odpovídají na nejniternější touhu každého srdce rozmlouvat se svým Tvůrcem tím, že konají skutky kolektivního uctívání v rozmanitých prostředích, s ostatními se druží v modlitbě, probouzejí duchovní citlivost a utvářejí model života, který se vyznačuje zbožnou povahou. Když navštěvují jeden druhého ve svých domovech a když navštěvují rodiny, přátele a známé, záměrně se pouštějí do rozpravy o tématech duchovního významu, prohlubují svou znalost Víry, dělí se o Bahá’u’lláhovo poselství a vítají stoupající počty lidí, aby se k nim připojili v mohutném duchovním podniku. Uvědomují si vroucí touhy dětí světa a jejich potřebu duchovního vzdělávání, a tak usilovně rozšiřují své snahy, aby začlenili stále rostoucí skupiny účastníků do hodin, které se pro mladé lidi stávají středem přitažlivosti a posilují kořeny Víry ve společnosti. Pomáhají juniorské mládeži, aby bezpečně proplula zásadní etapou svého života a získala schopnosti k tomu, aby své síly zaměřila na rozvoj civilizace. A s výhodou většího množství lidských zdrojů dokáže stále více z nich projevovat svou víru prostřednictvím vzdouvajícího se přílivu snah, které oslovují duchovní i materiální potřeby lidstva. Takové je tedy panorama, které se před námi rozprostírá, když se o tomto Ridvánu na chvíli zastavíme, abychom pozorovali pokrok celosvětového Bahá’í společenství.

2. Při několika příležitostech jsme uvedli, že cíle série globálních Plánů, které v roce 2021 přivedou Bahá’í svět až k oslavám stoletého výročí Formativního věku Víry, dosáhneme díky značnému pokroku v činnosti a rozvoji jednotlivého věřícího, institucí a společenství. V tomto okamžiku, na půli cesty k tomu, co se stane čtvrt stoletím důsledného, soustředěného úsilí, jsou všude patrné známky zvýšené výkonnosti. Obzvláště důležitý je šířící se vliv dynamičnosti, která plyne ze vzájemného působení mezi třemi účastníky Plánu. Instituce od národní úrovně po místní vidí stále jasněji, jak vytvářet podmínky, které vedou k vyjadřování duchovních sil rostoucího počtu věřících při sledování společného cíle. Společenství stále více a více slouží jako prostředí, ve kterém se úsilí jednotlivce a kolektivní činnost zprostředkované středisky vzdělávání mohou navzájem doplňovat za účelem dosahování pokroku. Živost, kterou projevuje, a jednota cíle, která oživuje jeho snahy, přitahuje do jeho rozrůstajících se řad lidi ze všech společenských vrstev, kteří dychtí po tom, aby zasvětili svůj čas a síly blahobytu lidstva. To, že se dveře společenství otevírají více dokořán pro jakoukoli vnímavou duši, aby jimi vstoupila a získala z Bahá’u’lláhova Zjevení výživu a potravu, je jasné. Není většího svědectví o účinnosti vzájemného působení mezi třemi účastníky Plánu, než je dramatické zrychlení tempa učení Víry, jehož jsme byli v uplynulém roce svědky. Došlo ke skutečně významnému pokroku v procesu vstupování do Víry v zástupech.

3. V oblasti tohoto zvýšeného vzájemného působení dochází k narůstání účinnosti iniciativy jednotlivce. V předešlých poselstvích jsme odkazovali na hybný podnět, který v oblasti uplatňování iniciativy jednotlivého věřícího přináší proces středisek vzdělávání. Přátelé se na všech světadílech věnují studiu Spisů s jasným cílem naučit se, jak používat Bahá’í učení k tomu, aby Víra rostla. Pozoruhodné počty lidí přebírají nyní na svá bedra odpovědnost za duchovní životaschopnost svých společenství a energicky vykonávají ony skutky služby, které přísluší zdravému modelu růstu. S tím, jak setrvávají na poli služby Věci a zachovávají při tom pokorný postoj učení se, se jejich odvaha a moudrost, horlivost a bystrost, vroucnost a obezřelost, odhodlanost a důvěra v Boha snoubí dohromady a vzájemně se ještě více posilují. Při svém představování Bahá’u’lláhova poselství a výkladu jeho pravd si vzali k srdci slova Shoghi Effendiho, že nesmějí ani „váhat“ či „znejistět“, ani „nadměrně zdůrazňovat“ nebo „snižovat“ pravdu, za niž bojují. Nejsou ani „fanatičtí“ ani „přespříliš liberální“. Díky své stálosti při učení Víry si zvýšili schopnost, aby mohli určit, zda od nich vnímavost jejich posluchače vyžaduje, aby byli „obezřetní“ či „smělí“, aby „jednali hbitě“ či „moudře vyčkávali“, aby používali „přímých“ či nebo „nepřímých“ metod.

4. To, co nás nepřestává naplňovat pocitem povzbuzení, je míra, do jaké je iniciativa jednotlivců ukázněná. Společenství na všech místech postupně přijímají za své to, čemu se naučili ze systematizace, a rámec definovaný současnou sérií Plánů uděluje snahám přátel důslednost a pružnost. Tento rámec je na hony vzdálen tomu, aby je omezoval. Umožňuje jim, aby se chopili příležitostí, budovali vztahy a proměňovali v život vizi systematického růstu. Jedním slovem lze říci, že dodává jejich kolektivním schopnostem náležitý tvar.

5. Zkoumáme-li to, čeho se na celém světě dosáhlo, naplňuje naše srdce obzvláštní obdiv k věřícím v Íránu, kteří za těch nejsvízelnějších podmínek směle povstávají, aby sloužili své zemi a zaměřují své síly na její znovuoživení, byť jsou prostředky, jež mají k dispozici, omezené. A za stávajících omezení, jež jsou na administrativu Víry uložena, se soustředili na to, aby na osobní úrovni seznamovali své spoluobčany s Bahá’u’lláhovým učením a přímo se s nimi zapojovali do rozhovorů o Jeho vykupujícím poselství. Nejenom že se jim poté, co s těmito rozmluvami započali, dostalo bezpříkladné podpory od osvícených duší, ale setkali se též s vnímavostí, která dalece překračuje vše, co by si jenom dokázali představit.

6. Každý Bahá’u’lláhův následovník, jenž si je vědom sil sjednocování a rozkladu, které působí v dnešní společnosti, vidí, že existuje vztah mezi nárůstem vnímavosti k Víře ve všech koutech zeměkoule a selháním systémů, které na světě existují. Je jisté, že s tím, jak se bude intenzivní trápení lidstva prohlubovat, bude tato vnímavost stoupat. Nechť nedojde k žádnému omylu: vytváření schopností a výkonnosti, jež bylo uvedeno do pohybu, aby odpovědělo na rostoucí vnímavost, je stále ve svých nejrannějších stadiích. Velikost nároků světa nalézajícího se v chaosu vyzkouší v nadcházejících letech tuto výkonnost až do krajní míry. Na lidstvo prudce dopadají rány sil útlaku, ať již pocházejí z hlubin náboženských předsudků nebo z vrcholků bezuzdného materialismu. Bahá’í dokáží příčiny tohoto utrpení rozeznat. „Jaký ,útlak‘ je žalostnější,“ táže se Bahá’u’lláh, „než že duše, která hledá pravdu a přeje si dosáhnout poznání Boha, nebude vědět, kam pro ně jít a od koho ho hledat?“ Není času nazbyt. Je třeba dosáhnout trvalého pokroku v činnosti a rozvoji tří účastníků Plánu.

7. ‘Abdu’l-Bahá chválil „dvě volání“ k „úspěchu a blahobytu“, která lze slyšet z „výšin štěstí lidstva“. Jedním je výzva „civilizace“, „pokroku hmotného světa“. Ta obsahuje „zákony“, „předpisy“, „umění a vědy“, jejichž prostřednictvím se lidstvo rozvíjí. Tím druhým je „duši burcující volání Boha“, na němž závisí věčné štěstí lidstva. „Toto druhé volání,“ vysvětluje Mistr, „se zakládá na pokynech a nabádáních Pána a napomenutích a nesobeckých citech náležejících říši morálky, jež jako rozzářené světlo rozjasňují a osvětlují lampu skutečností lidstva. Jeho pronikavou silou je Slovo Boha.“ S tím, jak budete i nadále ve svých oblastech (klastrech) usilovně pracovat, budete stále více zatahováni do života okolní společnosti a budete postaveni před výzvu, abyste rozšířili proces systematického učení se, do něhož jste zapojeni tak, aby obsáhl rostoucí rozsah lidského úsilí. Bude třeba, abyste v přístupech, které budete zaujímat, v metodách, které budete uplatňovat, a v nástrojích, kterých budete užívat, dosahovali téhož stupně soudržnosti, jíž se vyznačuje model růstu, který se v současné době rozvíjí.

8. Dosažení udržitelného růstu v jedné oblasti za druhou bude záviset na vlastnostech, jimiž se bude vyznačovat vaše služba národům světa. Vaše myšlenky a činy musí být natolik oproštěny ode všech stop předsudků – ať rasových, náboženských, ekonomických, národních, kmenových, třídních nebo kulturních – aby ve vás i cizí člověk spatřoval milující přátele. Tak vysoké musí být vaše měřítko dokonalosti a tak čisté a cudné vaše životy, aby morální vliv, jenž uplatňujete, prostoupil povědomím širšího společenství. Pouze tehdy, když budete prokazovat charakternost chování, k níž spisy Víry vybízejí každou duši, budete schopni zápolit s myriádami různých forem zkaženosti, ať již zjevných či sotva patrných, které rozežírají životně důležité orgány společnosti. Teprve až když uvidíte ctihodnost a ušlechtilost v každé lidské bytosti – a to nezávisle na bohatství či chudobě – budete moci bojovat za věc spravedlnosti. A podle rozsahu, v němž se budou správní procesy vašich institucí řídit zásadami Bahá’í konzultace, budou moci velké masy lidstva vyhledávat útočiště v Bahá’í společenství.

9. Až budete rychle postupovat kupředu, buďte si jisti tím, že Shromáždění na výsostech mobilizuje své síly a stojí připraveno, aby vám přišlo na pomoc. Naše stálé modlitby vás obklopí ze všech stran.

Před pouhými třemi lety jsme Bahá’í svět postavili před výzvu, aby plně využil rámce činnosti, který na konci posledního globálního Plánu tak jasně vykrystalizoval. Odezva byla podle našeho očekávání okamžitá. S velkou vervou začali přátelé všude směřovat k cíli, jímž je ustanovit intenzivní programy růstu v přinejmenším 1 500 oblastech na celém světě, a počet těchto programů začal záhy stoupat. Ale nikdo si tehdy nedokázal ani představit, jak hluboce Pán zástupů ve Své nevyzpytatelné moudrosti hodlal za tak krátký čas proměnit Své společenství. Jaké to jen bylo cílevědomé a sebevědomé společenství, které v polovině současného Plánu slavilo své úspěchy na jednačtyřiceti regionálních konferencích po celém světě! Jak mimořádný je protiklad, které toto společenství svou soudržností a energií staví vůči zmatku a chaosu světa lapeného do spirály krize! Skutečně šlo o ono společenství blažených, na které poukazoval Strážce. Bylo to společenství, které si uvědomuje obrovský potenciál, jímž bylo obdařeno, a které si je vědomo úlohy, již je mu dáno sehrát při přestavbě nefungujícího světa. Šlo o společenství na vzestupu, které je v jedné části zeměkoule obětí krutého útisku, ale přesto nezastrašeno a nevyděšeno stoupá jako jednotný celek vzhůru, a posiluje svou schopnost dosáhnout Bahá’u’lláhova záměru osvobodit lidstvo z jařma nejbolestnějšího útlaku. A v bezmála osmdesáti tisících účastnících, kteří se na tyto konference sjeli, jsme viděli, že se na dějinné scéně objevuje věřící coby jednotlivec, který naprosto důvěřuje účinnosti metod a nástrojů tohoto Plánu a neobyčejně obratně s nimi dovede zacházet. Všechny duše tohoto mohutného moře do jediné vydávaly svědectví o proměňující síle Víry. Všechny do jediné podávaly důkaz o Bahá’u’lláhově příslibu pomoci všem, kteří odpoutaně a upřímně povstanou, aby Mu sloužili. Všechny do jediné byly zábleskem onoho rodu bytostí, zcela oddaných a odvážných, čistých a posvěcených, jemuž je určeno se v průběhu pokolení postupně rozvinout pod přímým vlivem Baha’u’lláhova Zjevení. Právě v nich jsme viděli první známky naplnění naší naděje vyslovené na počátku tohoto Plánu, že se prostřednictvím procesu střediska vzdělávání rozšíří povznášející vliv Víry na stovky tisíc lidí. Vše nasvědčuje tomu, že do konce tohoto Ridvánového období překročí počet intenzivních programů růstu po celém světě číslo 1 000. Co více můžeme při zahájení tohoto nejradostnějšího svátku učinit, než sklonit v pokoře před Bohem hlavu a vzdávat Mu díky za Jeho bezmeznou štědrost ke společenství Největšího Jména.

se srdci plnými obdivu k následovníkům Bahá’u’lláha v čase zahájení tohoto nejradostnějšího období Ridvánu s potěšením oznamujeme, že na každém kontinentu naší planety dochází k novému přílivu intenzivních programů růstu, čímž jejich celkový počet na celém světě přesáhl číslo 1500 a došlo k zajištění splnění cíle Pětiletého plánu jeden rok před jeho ukončením. Za tento ohromující úspěch, za toto znamenité vítězství skláníme s vděčností před Bohem hlavu. Všichni, kteří usilovně pracovali na tomto poli, ocení štědrost, kterou obdařil Své společenství tím, že mu poskytl celý rok na posílení nyní již všude ustanoveného modelu expanze a konsolidace, aby se tak mohlo připravit na úkoly, ke kterým bude povoláno ve svém dalším globálním podniku – v plánu o délce pěti let, v pořadí pátém v sérii plánů s jasně formulovaným cílem dosáhnou pokroku v procesu vstupování do Víry v zástupech.

Nyní, když se při této slavnostní příležitosti na okamžik zastavíme, cítíme potřebu jasně vyjádřit, že to, co vyvolává tak silný pocit hrdosti a vděčnosti v našich srdcích, nejsou ani tak numerické výsledky, jichž jste dosáhli, i když jsou pozoruhodné, nýbrž to, o čem tento úspěch svědčí – totiž o souhře různých pozitivních změn, ke kterým došlo na hlubší úrovni kultury. K hlavním z nich patří námi pozorované zvýšení schopnosti přátel hovořit s ostatními o duchovních záležitostech a s lehkostí mluvit o Osobě Bahá’u’lláha a Jeho Zjevení. Porozuměli dobře tomu, že učení Víry je základním požadavkem života naplněného štědrým dáváním.

V nedávných poselstvích jsme vyjádřili radost z toho, že jsme na celém světě svědky neustálého zyšování tempa učení Víry. Plnění této základní duchovní povinnosti jednotlivého věřícího vždy bylo a stále je nepostradatelným rysem Bahá’í života. Z ustavení 1500 intenzivních programů růstu je zcela patrné, jakou odvahu a rozvážnost si osvojili řadoví věřící, když vykročili mimo bezprostřední okruh svých rodinných příslušníků a přátel, připraveni nechat se vést řídící Rukou Nejmilosrdnějšího ke vnímavým duším, ať už bydlí v jakékoliv končině. I ty nejskromnější odhady ukazují, že se pravidelných kampaní v současné době účastní desítky tisíc lidí a snaží se na základě podobného smýšení navázat pouta přátelství s lidmi, které předtím považovali na cizince. Ve svém úsilí prezentovat základy Víry jasně a jednoznačně byl pro věřící značným přínosem názorný příklad v knize 6 Ruhi institutu. Tam, kde je doceněna logika, na které je tato prezentace založena a kde je překonáno nutkání přeměnit ji v určitý návod k použití, vzniká rozhovor dvou duší – rozhovor, který se vyznačuje hloubkou dosaženého porozumění a povahou navázaného vztahu. Úměrně tomu, do jaké míry se v této konverzaci dále pokračuje i po úvodním setkání a vznikají skutečná přátelství, se přímé učení tohoto druhu může stát katalyzátorem trvalého procesu duchovní transformace. To, jestli první kontakt s takovými nově nalezenými přáteli vyústí v to, že budou pozváni, aby vstoupili do Bahá’í společenství nebo aby se začali účastnit některé z jeho aktivit, není zásadní starostí. Důležitější je, že se každá duše cítila vítána, aby se připojila ke společenství a přispěla ke zlepšení společnosti a aby se vydala na stezku služby lidstvu, na jejímž počátku či o něco později v jejím průběhu může nastat formální prohlášení víry.

Důležitost tohoto vývoje by neměla být podceňována. V každé oblasti, kde již funguje soudržný model činnosti, je potřeba věnovat pozornost jeho dalšímu rozšiřování prostřednictvím sítě spolupracovníků a známých a přitom současně soustředit síly na menší skupiny populace, z nichž každá by se měla stát centrem intenzivní činnosti. V oblasti, kterou tvoří město, je nejlépe takové centrum činnosti definovat hranicemi sousedství; v oblasti, jejíž charakter je převážně venkovský, může vhodné společenské zázemí k tomuto účelu poskytnout malá vesnice. Ti, kteří slouží v těchto prostředích, ať už to jsou místní obyvatelé nebo hostující učitelé, budou zcela správně vidět svou práci z hlediska budování komunity. Označit jejich učební snahy nálepkami jako „klepání na dveře“, i když možná první kontakt opravdu zahrnoval návštěvu obyvatel určitého domu bez předchozího ohlášení, by nebylo spravedlivé k procesu, který si klade za cíl zvýšit v rámci určité skupiny obyvatelstva kapacitu k tomu, aby převzala odpovědnost za svůj vlastní duchovní, společenský a intelektuální rozvoj. Aktivity, které tento proces pohání kupředu a do nichž zveme nově nalezené přátele, budou ke svému udržení možná na nějaký čas opravdu potřebovat podporu někoho, kdo nepochází z řad místního obyvatelstva. Jedná se o setkání posilující duchovní charakter společenství; hodiny, které pečují o křehká srdce a mysli dětí; skupiny, které usměrňují pulsující energii juniorské mládeže; studijní kroužky, které jsou otevřené všem a které umožňují lidem rozmanitého původu postupovat kupředu rovnocenně s ostatními a prozkoumat uplatnění [Bahá’í] učení ve svém individuálním i kolektivním životě. Je třeba počítat s tím, že násobení těchto ústředních aktivit bude brzy zajišťováno lidskými zdroji, které mají v určitém sousedství nebo vesnici svůj domov – muži a ženami, kteří budou nedočkavě dychtit po tom, aby zlepšili materiální a duchovní podmínky ve svém okolí. Postupně by tedy měl vzniknout rytmus života společenství, který bude úměrný kapacitě zvětšujícího se jádra jednotlivců, kteří jsou zavázáni Bahá’u’lláhově vizi nového Světového řádu.

V tomto kontextu se vnímavost projevuje v ochotě účastnit se procesu budování komunity, který byl uveden v pohyb ústředními aktivitami. V jedné oblasti s intenzivním programem růstu za druhou je v nadcházejícím roce úkolem přátel učit Víru v jedné nebo ve více vnímavých skupinách obyvatelstva za užití přímé metody při objasňování základů své Víry a nalézat ty duše, které touží zbavit se letargie, již jim vnucuje společnost, a které touží pracovat bok po boku s ostatními ve svém sousedství a vesnici, aby započaly proces kolektivní přeměny. Pokud přátelé vytrvají ve svém úsilí naučit se způsoby a metody, jak v kontextu těchto malých prostředí posílit budování komunity, jsme si jisti, že dlouho toužebně očekáváný cíl všeobecného zapojení se do záležitostí Víry se během krátkého období pohne dopředu o několik řádů.

Aby na tuto výzvu mohli odpovědět, budou muset věřící i instituce, které jim slouží, posílit v dané oblasti proces středisek vzdělávání a v rámci svého území značně zvýšit počet těch, kteří mohou působit jako školitelé studijních kroužků; neboť je třeba si uvědomit, že příležitost pečovat o pulsující život společenství v sousedstvích i na vesnicích, která se nyní přátelům otevírá a která se vyznačuje pronikavým vědomím cíle, byla umožněna pouze díky zásadnímu rozvoji, který nastal v předchozím desetiletí v oné oblasti Bahá’í kultury, jež se týká prohlubování znalostí o Víře (deepeningu).

Když jsme v prosinci 1995 vyzývali k ustanovení středisek vzdělávání po celém světě, snahy Bahá’í společenství o prohloubení jednotlivých věřících ve znalostech o Víře sestávaly zejména z příležitostných kurzů a hodin o různé délce trvání, zaměřených na rozličná témata. Tento formát plně vyhovoval potřebám vynořujícího se celosvětového Bahá’í společenství, které mělo relativně malý počet lidí a které se soustředilo převážně na své geografické rozšíření po celém světě. Tenkrát jsme nicméně jasně vysvětlili, že, má-li se proces vstupování do Víry v zástupech znatelně zrychlit, musí se vytvořit jiný přístup ke studiu spisů, a to takový, který bude pobízet velké počty přátel, aby povstali k činům. V této souvislosti jsme požádali střediska vzdělávání, aby pomáhala stále rostoucímu počtu věřících sloužit Věci tím, že poskytnou kurzy, které budou předávat znalosti, hlubší vhledy a dovednosti potřebné k vykonávání mnoha povinností spojených se zrychlováním expanze a konsolidace.

Na každém z Bahá’u’lláhových následovníků spočívá povinnost číst písma Víry a usilovat o to, aby získali plnohodnotnější porozumění významu úžasného Bahá’u’lláhova Zjevení. Všichni mají uloženo ponořit se do oceánu Jeho Zjevení a podle svých schopností a dispozic získat podíl na perlách moudrosti, které v něm leží. Z tohoto pohledu se místní deepeningy, zimní a letní školy a další setkání, na kterých se jednotliví písem znalí věřící mohli s ostatními podělit o vhledy do zvolených témat, vynořily přirozeně coby významné prvky Bahá’í života. Stejně jako návyk denně číst Písma zůstává nedílnou součástí Bahá’í identity, tak i tyto formy studia budou mít i nadále v životě společenství své místo. Porozumění dosahu Zjevení jak na rozvoj jednotlivce, tak na pokrok společnosti se ale několikanásobně zvyšuje, když je studium spojeno se službou a obojí probíhá souběžně. A právě na poli služby dochází k ověření znalostí, zkušenosti přinášejí další otázky a je dosahováno nových úrovní porozumění. V rámci systému dálkového vzdělávání, který je nyní ustanoven v jedné zemi za druhou, a jehož hlavními prvky jsou studijní kroužek, školitel a osnovy Ruhi Institutu, si celosvětové Bahá’í společenství osvojilo schopnost umožnit tisícům, ba i milionům lidí, studovat v malých skupinkách spisy s jednoznačným záměrem, jímž je uvádět Bahá’í učení do praxe a tím posunout činnost Víry do její další fáze, kterou je trvalá expanze a konsolidace ve velkém měřítku.

Nechť nikdo nezpochybňuje možnosti takto vytvořené. Společenské vlivy dnes plodí netečnost. Již od dětství pěstují touhu být baven a s narůstající účinností vychovávají generace ochotné nechat se vést kýmkoliv, kdo dovede obratně zapůsobit na povrchní emoce. Dokonce i v mnoha vzdělávacích systémech se ke studentům přistupuje jako by to byly nádoby určené k přijímání informací. To, že Bahá’í svět uspěl v rozvíjení kultury, která podporuje způsob myšlení, studia a jednání, ve kterém se všichni považují za ty, kteří kráčejí na společné stezce služby, přičemž jeden druhého podporují a společně postupují vpřed, mají v úctě znalosti, jež kterýkoliv z nich v daný okamžik vlastní a vyhýbají se tendenci rozdělovat věřící do kategorií, například na prohloubené a neinformované – to vše je úspěch nesmírných rozměrů. A v tom spočívá dynamika nezadržitelného hnutí.

*

Je nutné, aby kvalita vzdělávacího procesu, který na úrovni studijního kroužku pěstujeme, během příštího roku znatelně vzrostla, aby se tak mohl rozvinout potenciál místních obyvatel tuto dynamiku vytvořit. V tomto ohledu bude velmi záležet na těch, kteří slouží jako školitelé. To oni budou stát před výzvou vytvořit prostředí, jež je představeno v kurzech středisek vzdělávání; prostředí, které přispívá k duchovnímu posílení jednotlivců, kteří sami sebe vidí jako aktivní účastníky svého vlastního procesu učení se, jako protagonisty neustále usilující uplatnit znalosti tak, aby vyústily v proměnu jednotlivce i společnosti. Jestliže v tomto selžeme, pak bez ohledu na počet studijních kroužků, které budou v oblasti ustaveny, se síla nezbytná k pohánění změny nevytvoří.

Má-li se práce školitele neustále zlepšovat a zdokonalovat, musíme pamatovat na to, že hlavní zodpovědnost za rozvoj lidských zdrojů v oblasti nebo zemi spočívá na středisku vzdělávání. Zatímco se snaží zvýšit počet svých účastníků, celá struktura středisek – od správní rady, přes koordinátory na různých úrovních až po školitele na místní úrovni – musí kromě snahy zvýšit počet svých účastníků, klást stejný důraz na účinnost systému v celé jeho celistvosti, neboť v konečném důsledku bude udržitelný početní nárůst záviset na kvalitativním pokroku. Na úrovni oblasti musí koordinátor do svého úsilí doprovázet ty, kteří slouží jako školitelé, vnést jak praktické zkušenosti tak i dynamiku. Měl by pro ně pořádat pravidelná setkání, kde budou přemýšlet o svém snažení. Příležitostně může být užitečné zorganizovat setkání, na kterých se opět prostudují pasáže vybrané z materiálů středisek, za předpokladu, že se nebude trvat na potřebě neustálého školení. Schopnosti školitele se postupně rozvíjejí s tím, jak vstupuje na pole činů a pomocí studia posloupnosti kurzů a uvádění jejich praktických částí do života pomáhá ostatním přispívat k cíli současné série světových Plánů. A s tím, jak muži i ženy různých věkových kategorií procházejí posloupností a svá studia jednotlivých kurzů dokončují s pomocí školitelů, další věřící musí být připraveni doprovázet je v činech služby, které vykonávají dle svých schopností a zájmů – zejména jsou to koordinátoři zodpovědní za dětské hodiny, skupiny juniorské mládeže a studijní kroužky, což jsou činy služby zásadní udržitelnost samotného systému. V následujících dvanácti měsících by i nadále mělo být předmětem intenzivního učení se v každé zemi zabezpečení toho, aby celým tímto systémem tepala náležitá míra životodárné síly.

Péče o duchovní výchovu dětí je již dlouhou dobu součástí kultury Bahá’í společenství, a tato péče vyústila ve dva vedle sebe existující systémy. Jeden, snažící se dosáhnout úspěchů Bahá’í věřících v Íránu, byl příznačný schopností nabízet systematické hodiny pro každou věkovou skupinu dětem z Bahá’í rodin víceméně s cílem předat základní znalosti o historii a učení Víry novým generacím. Ve většině částí světa čerpal z těchto hodin užitek relativně malý počet dětí. Druhý systém se vyvinul v místech, ve kterých docházelo k přijímání Víry ve velkém počtu, jak na venkově, tak ve městech. Tato zkušenost se vyznačovala přístupem, který byl více otevřený všem. Avšak zatímco Bahá’í hodiny vítaly dychtivé děti z rozmanitých domácností, různé důvody bránily tomu, aby se hodiny konaly s potřebnou pravidelností, rok co rok. S jakým potěšením vidíme, jak tato zdvojenost, způsobená historickými okolnostmi, postupně upadá s tím, jak přátelé na celém světě, kteří prošli školením středisek vzdělávání, usilovně nabízejí hodiny, které jsou otevřené všem a konají se pravidelně a systematicky.

Tyto slibné začátky musíme nyní důrazně a soustavně rozvíjet. V každé oblasti, ve které již probíhá intenzivní program růstu, musí být vynaloženo úsilí k dalšímu systematickému zajišťování duchovní výchovy stále rostoucího počtu dětí pocházejících z rodin různých původů a zázemí – toto je nezbytný požadavek procesu budování komunity, který nabírá na síle v sousedstvích i vesnicích. Úkol to bude náročný a bude vyžadovat trpělivost a spolupráci ze strany rodičů i institucí. Ruhi Institut již byl požádán o urychlení plánů na dokončení svých kurzů k vyškolení učitelů dětských hodin pro různé stupně, včetně příslušných vyučovacích hodin pro děti ve věkovém rozmezí od 5-6 let až po 10 – 11 let, aby tak mohla být zaplněna nynější mezera mezi již existujícími hodinami a materiály pro juniorskou mládež – jako jsou např. „Duch Víry“ a chystaná „Moc Ducha Svatého“, které do programu této věkové kategorie výrazně vnášejí Bahá’í prvek. S tím, jak budou k dispozici další kurzy a vyučovací hodiny, budou střediska vzdělávání v každé zemi moci vyškolit učitele a koordinátory potřebné k tomu, aby postupně, jeden stupeň za druhým, vybudovali jádro programu pro duchovní výchovu dětí, kolem kterého mohou být vystavěny nástavbové prvky. Do té doby by střediska vzdělávání měla vyvinout maximální úsilí a podle potřeb učitelům poskytnout z řad již existujících materiálů ty nejvhodnější tak, aby je mohli použít v hodinách s dětmi různého věku.

Mezinárodnímu centru pro učení Víry patří naše neutuchající vděčnost za rozhodující impuls, který dodalo úsilí o zajištění brzkého dosažení cíle tohoto Pětiletého Plánu. Vidět úroveň energie, kterou do tohoto celosvětového podniku vneslo, to, jak vytrvale sledovalo rozvoj na každém kontinentu a úzce spolupracovalo s kontinentálními Poradci, znamenalo letmo zahlédnout ohromnou sílu, která je tomuto Správnímu řádu vlastní. Nyní, když Centrum pro učení Víry obrací se stejnou energií svou pozornost k otázkám týkajícím se účinnosti aktivit na úrovni oblasti, bude bezpochyby věnovat obzvláštní zřetel uvádění Bahá’í dětských hodin do praxe. Jsme přesvědčeni o tom, že jeho analýza zkušeností, získaných během příštího roku z několika vybraných oblastí, jež reprezentují různorodé společenské podmínky, objasní praktické otázky, což poté umožní ustavení pravidelných hodin pro děti všech věkových kategorií v sousedstvích a na vesnicích.

Rychlost, s jakou se rozšířil program pro duchovní posílení juniorské mládeže, je dalším vyjádřením kulturního pokroku Bahá’í společenství. Zatímco světové trendy vykreslují tuto věkovou skupinu jako problematickou, ztracenou v mukách bouřlivých fyzických i citových změn, neschopnou reagovat a sebezničující, Bahá’í společenství díky jazyku, který používá, a přístupům, které si osvojuje, rozhodně postupuje opačným směrem, neboť v juniorské mládeži naopak spatřuje nesobeckost, pronikavý smysl pro spravedlnost, dychtivost dozvídat se o vesmíru a touhu přispívat k budování lepšího světa. Platnost této vize dosvědčuje jedna zpráva za druhou, ve kterých juniorská mládež v zemích celého světa coby účastníci tohoto programu vyjadřuje své myšlenky. Vše nasvědčuje tomu, že tento program zapojuje jejich narůstající uvědomělost při zkoumání skutečnosti, která jim pomáhá analyzovat konstruktivní a destruktivní síly fungující ve společnosti a rozpoznat vlivy, kterými tyto síly působí na jejich myšlenky a činy, a tak bystří jejich duchovní vnímání, zlepšuje vyjadřovací schopnosti a posiluje uspořádání mravních hodnot, které jim budou sloužit po celý život. Ve věku, kdy tito mladí lidé začínají mít k dispozici vzkvétající intelektuální, duchovní a tělesné síly, dostávají nástroje potřebné k úspěšnému boji se silami, jež by je oloupily o jejich pravou identitu vznešených bytostí a o práci na společném blahu.

To, že hlavní část programu prozkoumává témata z Bahá’í pohledu, ale ne stylem náboženského poučování, otevřelo dveře k jeho rozšíření mezi juniorskou mládež z nejrůznějších prostředí a poměrů. V mnoha případech pak ti, kteří tento program zavádějí do praxe, sebevědomě vstupují do oblasti sociálních projektů a setkávají se s řadou otázek a možností, které jsou v rámci celosvětového procesu učení se sledovány a organizovány Kanceláří pro sociální a ekonomický rozvoj, jež sídlí ve Svaté zemi. Nashromážděné poznatky a zkušenosti umožnily, že již nyní v několika oblastech rozptýlených po celém světě existuje potenciál, díky kterému jsou tyto programy schopny přijmout a udržet více než tisíc juniorů. Aby mohli i ostatní pokročit tímto směrem, zakládá Kancelář napříč kontinenty za pomoci skupiny věřících s rozsáhlými zkušenostmi na tomto poli síť učebních míst, která mohou být použita ke školení koordinátorů ze stovek dalších oblastí. Tito zkušení věřící podporují koordinátory i po jejich návratu do vlastních oblastí a umožňují jim vytvářet prostředí prodchnuté duchem, ve kterém mohou programy pro juniorskou mládež zakořenit. Přestože je vzorec činnosti již nyní zřetelný, zajisté budou v této oblasti snažení přibývat další vědomosti. Jediné, co omezuje rozsah odezvy na poptávku po těchto programech ze strany škol a občanských skupin, je kapacita Bahá’í společenství. V oblastech, které se nyní zaměřují na intenzivní program růstu, existuje široká škála různých podmínek - od oblastí s několika ojedinělými skupinami juniorské mládeže až po ty, které jsou schopny jich udržet tolik, že je třeba služby oddaného koordinátora, který bude moci využívat neustálé podpory z učebních míst, která rozšiřují veškeré získané zkušenosti. Abychom zajistili, že se kapacita [ustanovit a udržet skupiny juniorské mládeže] zvýší u všech oblastí z celého spektra, voláme po ustavení 32 učebních míst, z nichž každé bude k dispozici asi dvaceti oblastem, ve kterých slouží koordinátoři na plný úvazek a které by měly začít fungovat do konce stávajícího Plánu. Ve všech ostatních podobných oblastech by v průběhu následujícího roku mělo být prioritou vytvořit potenciál nabízet tento program a systematicky násobit počty skupinek.

*

Věškeré dosažené změny, o kterých jsme až doposud zmínili – nárůst schopností učit Víru přímo a pouštět se do záměrných diskusí na duchovně důležitá témata s lidmi všech společenských vrstev, rozkvět takového přístupu ke studiu spisů, který je úzce spjat s činy, znovuobnovený závazek zabezpečovat pravidelnou duchovní výchovu dětí v sousedstvích i vesnicích, a rozšíření vlivu programu, který juniorské mládeži vštěpuje smysl pro dva druhy morálních cílů, jednak rozvíjet své vrozené schopnosti a jednak přispívat k přeměně společnosti – všechny tyto změny jsou v nemalé míře posilovány ještě jedním posunem na úrovni kultury, jehož důsledky jsou vskutku dalekosáhlé. Tento posun na úrovni společného povědomí je zřejmý podle narůstající frekvence, se kterou se v rozhovorech přátel objevuje slovo „doprovázet“, slovo, jež je díky svému včlenění do běžného slovníku Bahá’í společenství obdařeno novým významem. Je znakem značného posílení kultury, ve kterém je veškerá činnost založena na procesu učení se. Tento způsob práce podporuje informované zapojení stále většího počtu lidí do sjednoceného úsilí uplatňovat Bahá’u’lláhovo učení při budování božské civilizace, což Strážce označuje za nejdůležitější poslání Víry. Takový přístup nabízí pozoruhodný protiklad duchovně upadlým a umírajícím způsobům starého společenského řádu, který se tak často snaží zapřáhnout lidskou energii prostřednictvím nadvlády, chamtivosti, pocitů viny nebo pomocí manipulace.

Ve vztazích mezi přáteli se pak tento vývoj kultury projevuje v kvalitě jejich vzájemných vztahů. Způsob práce založený na procesu učení se vyžaduje, aby všichni zaujali pokorný postoj, což je stav, ve kterém člověk zapomene na sebe sama, všechnu svou důvěru vloží v Boha, spoléhá na Jeho vše zachovávající moc a důvěřuje Jeho neselhávající pomoci a uvědomuje si, že On a jedině On dokáže proměnit komára v orla a kapku v bezmezný oceán. V takovémto stavu spolu duše nepřetržitě usilovně pracují a neradují se ani tak z vlastních úspěchů, ale z pokroku a služby ostatních. Toto se děje do takové míry, že se jejich myšlenky po všechen čas soustředí na to, jak jeden druhému pomoci vystoupat do výšin služby Jeho Věci a vznášet se na nebi Jeho poznání. Právě toto spatřujeme v současném modelu činnosti, jež se začíná rozvíjet po celém světě, podporován lidmi mladými i starými, zkušenými i nově prohlášenými, kteří vedle sebe bok po boku pracují.

Nejen, že tento rozvoj na úrovni kultury ovlivňuje vztahy mezi jednotlivci, ale jeho vliv můžeme pociťovat také při spravování administrativních záležitostí Víry. S tím, jak se způsob fungování společenství začíná vyznačovat postojem učení se, byly některé aspekty [procesu] rozhodování v oblasti expanze a konsolidace převedeny na řadové věřící, což umožnilo, aby plánování a následné uvádění plánů do praxe více odpovídalo podmínkám v terénu. To konkrétně znamená, že byl vytvořen prostor v podobě hodnotícího setkání, aby se ti, kteří jsou zapojeni do aktivit na úrovni oblasti, společně čas od času setkali a ve světle zkušeností a vedení od institucí dospěli ke společnému názoru na současnou situaci v dané oblasti a stanovili bezprostřední kroky vpřed. Podobný prostor otevírá středisko vzdělávání, které zajišťuje, aby ti, kteří slouží jako školitelé, učitelé dětských hodin a animátoři skupinek juniorské mládeže měli na úrovni oblasti svá vlastní oddělená setkání a konzultovali o svých zkušenostech. S tímto procesem konzultace na základní úrovni jsou důvěrně spojeni koordinátoři středisek vzdělávání a Oblastní výbor pro učení, společně se členy Pomocného sboru, jejichž společná součinnost poskytuje další prostor pro přijímání rozhodnutí, která se týkají růstu, v tomto případě na formálnější úrovni. Fungování tohoto systému na úrovni oblasti, který se zrodil z naléhavých potřeb, poukazuje na důležitý rys Bahá’í správy: díky tomu, jak se [Bahá’í správa] pod vedením Světového domu spravedlnosti vyvíjí, má v sobě stejně jako živý organismus zakódovanou schopnost dosahovat stále vyšších stupňů komplexnosti, a to v oblasti struktur a procesů, vztahů i aktivit.

To, že instituce Víry na všech úrovních – od místních a regionálních až po národní a kontinentální – zvládají tuto rostoucí komplexnost se stále větší dovedností, je jak znakem, tak i nezbytnou podmínkou, jejich neustálého dozrávání. Vývoj vztahů mezi správními institucemi dovedl Místní duchovní rady na práh nové etapy při uplatňování jejich povinností šířit Slovo Boží, mobilizovat energii věřících, a vytvářet duchovně povznášející prostředí. Již dříve jsme vysvětlili, že dospělost Místní rady nemůže být hodnocena pouze na základě pravidelnosti jejích setkání či efektivity jejího fungování. Spíše musíme její silné stránky do velké míry měřit živostí duchovního a společenského života společenství, kterému slouží – rostoucího společenství, které vítá konstruktivní příspěvky těch, kteří již formálně vyhlásili víru, i těch, kteří tak ještě neučinili. Je potěšující vidět, jak současné přístupy, metody a nástroje poskytují všem Místním duchovním radám, včetně těch nově ustanovených, prostředky, jimiž mohou tyto povinnosti vykonávat zároveň s tím, jak se snaží zajistit, aby byla požadavkům Pětiletého plánu v jejich lokalitách věnovaná dostatečná pozornost. Ve skutečnosti je řádné zapojení Rady do Plánu rozhodující při jakémkoliv pokusu obsáhnout velký počet lidí, což je samo o sobě požadavkem k tomu, aby Rada mohla projevit plnou míru své působnosti a schopností.

Rozvoj Místních duchovních rad, kterého budeme během příštích několika let zajisté svědky, je umožněn narůstající stabilitou Národních duchovních rad, jejichž schopnost strategicky smýšlet a jednat se zřetelně zvýšila, obzvláště díky tomu, že se naučily s narůstající pronikavostí a účinností vyhodnocovat proces budování komunity na základní úrovni a podle potřeby mu dodávat pomoc, zdroje, povzbuzení a milující vedení. V zemích, kde to podmínky vyžadují, přenesly Národní rady řadu svých zodpovědností na Regionální rady, decentralizovaly jisté administrativní funkce, posílily kapacitu institucí na území své působnosti a podpořily promyšlenější systémy vzájemné součinnosti. Bez nadsázky můžeme říci, že to, co napomohlo vytvoření rozhodujícího impulzu potřebného pro dosažení cíle současného Plánu, bylo plné zapojení Národních rad, a v tomto směru očekáváme další vývoj s tím, jak budou v následujících rychle pomíjejících, avšak rozhodujících, měsících ruku v ruce s Poradci vynakládat vrcholné úsilí, aby svá společenství připravili na vstup do dalšího pětiletého podniku.

Vývoj instituce Poradců představuje beze sporu jeden z nejvýznamnějších pokroků Bahá’í Správního řádu během minulého desetiletí. Již v lednu 2001, kdy se ve Svaté Zemi shromáždili Poradci a členové Pomocných sborů na konferenci u příležitosti stěhování Mezinárodního centra pro učení Víry do jeho trvalého sídla na hoře Karmel, učinila instituce [Poradců] neobyčejný skok ve svém vývoji. Není pochyb o tom, že energie onou událostí uvolněná poháněla tuto instituci rychle kupředu. Míra vlivu, kterým Poradci a členové jejich Pomocných sborů působili na pokrok Plánu, ukazuje, že na poli učení Víry zaujali své přirozené místo v první linii. Jsme přesvědčeni, že nadcházející rok dojde k ještě užšímu spojení a spolupráci institucí Správního řádu v souvislosti s tím, jak se všechny, každá dle svých rozvíjejících se povinností a zodpovědností, snaží o posílení způsobu práce založeného na procesu učení se, jenž se stal význačným rysem fungování společenství – a to nejnaléhavěji v oblastech, které procházejí intenzivními programy růstu.

*

Bahá’u’lláhovo Zjevení je ohromné. Vyžaduje důkladnou proměnu nejen na úrovni jednotlivce, ale také ve struktuře společnosti. „Není snad záměrem každého Zjevení způsobit úplnou proměnu povahy lidstva,“ Prohlašuje On Sám, „proměnu, která se projeví jak navenek, tak i uvnitř, a která ovlivní jak jeho vnitřní život tak i vnější podmínky?“ Činnost, která v současnosti postupuje ve všech koutech světa, představuje nejnovější etapu stále pokračujícího úsilí Bahá’í společenství o vytvoření zárodku slavné civilizace, která je ustanovena v Jeho učení a jejíž budování představuje nekonečně složitý a rozsáhlý podnik, jehož uskutečnění si bude od lidstva vyžadovat staletí vynaloženého úsilí. Neexistují žádné zkratky, žádná univerzálně platná schémata jednání. Pouze když vyvíjíme úsilí a snažíme se získávat z Jeho Zjevení hlubší porozumění a čerpat z Něj, těžit z nahromaděných vědomostí celého lidstva, moudře aplikovat Jeho učení na život lidstva a konzultovat o otázkách, které vyvstanou, teprve pak dojde k nezbytnému učení a vytvoření potřebných schopností.

Během tohoto dlouhodobého procesu vytváření schopností zasvětilo Bahá’í společenství téměř patnáct let tomu, jak systematicky uspořádat své zkušenosti na poli učení Víry, jak se naučit otevírat určité aktivity stále většímu počtu lidí a jak udržovat expanzi a konsolidaci. Všichni jsou vítáni a mohou vstoupit do vřelého objetí Bahá’í společenství a obdržet duchovní potravu z Bahá’u’lláhova životodárného poselství. Vždyť není větší radosti, než když duše, toužící po Pravdě, nalezne útočiště v pevnosti Věci a čerpá sílu ze sjednocující moci Smlouvy. Přesto může každá lidská bytost a každá skupina jednotlivců, bez ohledu na to, zda se počítají k Jeho následovníkům, čerpat inspiraci z Jeho učení, získávat prospěch z jakýchkoliv drahokamů moudrosti a vědění, které jim pomohou zvládat výzvy, kterým čelí. K civilizaci, kterou by si lidstvo přálo, skutečně nedospějeme pouze úsilím samotného Bahá’í společenství. Řada skupin a organizací, které jsou prodchnuty duchem solidarity se světem, který je nepřímým projevem principu jednoty lidstva vytvořeného Bahá’u’lláhem, přispěje k tomu, aby ze změti a zmatku současného stavu společnosti povstala předurčená civilizace. Každému by mělo být jasné, že kapacita vytvořená v Bahá’í společenství v průběhu série po sobě jdoucích globálních Plánů ho vybavuje stále se zvyšujících schopností poskytnout pomoc v četných a různorodých rozměrech budování civilizace, čímž se mu otevírají nové obzory pro učení se.

V Ridvánovém poselství 2008 jsme poukázali na to, že když přátelé pokračovali ve svém namáhavém úsilí na úrovni oblasti, zjistili, že jsou stále více vtahováni do života společnosti a budou čelit výzvě, jak rozšířit proces systematického učení se, do kterého jsou zapojeni, aby tak obsáhli stále širší rozsah lidského úsilí. V každé oblasti postupně začíná vznikat bohatá tapisérie života společenství s tím, jak se akty kolektivního uctívání Boha, jež jsou promíseny s diskusemi v důvěrném prostředí domova, protkávají s aktivitami, které poskytují duchovní vzdělání všem příslušníkům populace – dospělým, mládeži a dětem. Společenská uvědomělost se přirozeně zvyšuje například tím, že rodiče živě debatují o úsilí svých dětí a tím, jak se množí projekty služby iniciované juniorskou mládeží. Jakmile je v oblasti dostatečný počet lidských zdrojů a model růstu je pevně ustaven, zapojování společenství do života společnosti může, ba vskutku musí růst. V tomto klíčovém bodu v rozvoji Plánu, kdy se tolik oblastí blíží do tohoto stádia, je na místě, aby přátelé ve všech koutech světa přemítali o tom, jak jejich rostoucí, životem pulzující společenství přispějí k materiálnímu a duchovnímu pokroku společnosti. V této souvislosti bude přínosné smýšlet v intencích dvou propojených, navzájem se posilujících oblastí činnosti: zapojení se do sociální činnosti a účast v převládajících veřejných debatách.

Během uplynulých desetiletí získalo Bahá’í společenství v těchto dvou oblastech hodně zkušeností. Je přirozené, že se velký počet Bahá’í věřících jako jednotlivců zapojuje do sociální činnosti a veřejných debat v rámci svého povolání. Řada nevládních organizací, které jsou Bahá’í učením inspirovány a které fungují na regionálních nebo národních úrovních, pracuje na poli sociálně-ekonomického rozvoje s cílem zlepšení situace svých obyvatel. Různé orgány ustavené Národními duchovními radami se rozmanitými způsoby podílí na prosazování myšlenek, které přispívají k veřejnému blahu. Na mezinárodní úrovni podobnou funkci zastávají orgány jako je Kancelář Bahá’í mezinárodního společenství při OSN. Do určité nezbytné a žádoucí míry mohou z těchto zkušeností a schopností čerpat přátelé, kteří pracují na úrovni místního společenství, když se snaží reagovat na to, co trápí společnost, která je obklopuje.

Nejvhodnější je, když je sociální činnost pojatá jako široké spektrum, které může sahat od úplně neformálního úsilí s omezeným trváním, jež vynakládají jednotlivci nebo malé skupiny přátel, až po programy sociálně-ekonomického rozvoje na vysoké komplexní úrovni, které jsou realizovány organizacemi inspirovanými Bahá’í učením. Veškerá sociální práce, bez ohledu na sféru jejího působení a její rozsah, se snaží uplatňovat učení a principy Víry s cílem zlepšit, byť sebeskromněji, některý aspekt sociálního nebo ekonomického života určité populace. Takové snahy pak vynikají svým jasně formulovaným záměrem prosazovat kromě duchovního blahobytu dané složky obyvatelstva také její materiální blahobyt. Hlavním rysem Bahá’í učení je to, že světová civilizace, která se nyní lidstvu objevuje na obzoru, musí dosáhnout dynamické soudržnosti mezi materiálními a duchovními potřebami života. Tento ideál má nepochybně hluboký dosah na povahu jakékoliv sociální činnosti provozované Bahá’í věřícími, bez ohledu na šíři a rozsah jejího vlivu. Přestože se podmínky v jednotlivých zemích, a možná i v jednotlivých oblastech liší, což od přátel vyžaduje rozmanitost snah, existují určité základní koncepty, které by měli mít všichni na paměti. Jedním z nich je ústřední úloha, kterou pro život ve společnosti představuje vzdělání. Přetrvávání nevědomosti je nejžalostnější formou útlaku; ještě více zpevňuje mnohé zdi předsudků, které pak představují bariéry pro realizaci jednoty lidstva, která je zároveň cílem i řídícím principem Bahá’u’lláhova Zjevení. Přístup ke vzdělání je právem každé lidské bytosti a účast na jeho utváření, uplatňování a šíření je zodpovědností, kterou v tomto ohromném počinu budování vzkvétající světové civilizace musí nést všichni – každý dle svých vloh a schopností. Spravedlnost vyžaduje všeobecnou účast. Z toho vyplývá, že zatímco sociální činnost může v nějaké podobě obnášet zajišťování zboží a služeb, tato činnost se musí především zabývat posilováním kapacity dané populace podílet se na utváření lepšího světa. Společenská změna není projektem, který vykonává jedna skupina lidí ve prospěch jiné. Rozsah a komplexnost sociální činnosti musí být úměrné lidským zdrojům, které jsou k dispozici v nějaké obci nebo v sousedství a které v ní budou dále pokračovat. Nejlepší tudíž je, když naše snaha začíná v malém rozsahu a organicky roste s tím, jak se rozvíjí kapacita v rámci dané populace. Tato kapacita přirozeně dosahuje vyšších úrovní s tím, jak se protagonisté sociální změny učí se stále větší účinností aplikovat prvky Bahá’u’lláhova Zjevení ve své společenské realitě, ruku v ruce s vědeckými poznatky a metodami. Musí se snažit tuto realitu vykládat způsobem, který se shoduje s Jeho učením – vidět ve svých spolubližních drahokamy nedocenitelné hodnoty a uvědomovat si dopad dvojího procesu integrace a desintegrace jak na srdce a mysli lidí, tak i na uspořádání společnosti.

Efektivní sociální činnost slouží k obohacení účasti ve veřejných debatách a stejně tak může hlubší porozumění získané zapojením se do určitých debat pomoci objasnit koncepty, které formují sociální činnost. Na úrovni oblasti může zapojení do veřejných debat sahat od činu tak jednoduchého jako je představení Bahá’í myšlenek v každodenních rozhovorech až po formálnější aktivity, jakými je psaní článků a účast na shromážděních, která se věnují tématům, jimiž se společnost zaobírá – zmiňme například změnu klimatu a životní prostředí, způsob vlády a lidská práva. To přináší smysluplné interakce s občanskými skupinami a místními organizacemi v obcích a sousedstvích.

V této souvislosti cítíme nutnost uvést určité varování: bude důležité, aby si všichni uvědomili, že hodnota zapojení se do sociální činnosti a veřejné debaty se nemá posuzovat podle toho, jakou má schopnost přinášet vyhlášení nových věřících. Ačkoliv úsilí v těchto dvou oblastech činnosti může snadno přivodit nárůst v počtu členů Bahá’í společenství, za tímto účelem je neděláme. V tomto ohledu je naprosto nutná upřímnost. Navíc bychom měli dbát na to, abychom se vyhýbali přílišnému zdůrazňování zkušeností Bahá’í společenství nebo přikládali zbytečně velkou váhu snahám, které jsou teprve v začátcích - jako např. program duchovního posílení juniorské mládeže - a které je nejlepší nechat dozrát svým vlastním tempem. Hlavní zásadou je ve všech případech pokora. I když se přátelé nadšeně vyjadřují o své víře, měli by se mít na pozoru před vytvářením atmosféry vítězoslavné pýchy, kterou je jen stěží patřičné projevovat mezi samotnými věřícími, o to méně pak za jiných okolností.

Vylíčením těchto nových možností, které se nyní otevírají na úrovni oblastí, vás v žádném případě nežádáme, abyste měnili současný směr. Ani bychom si neměli myslet, že tyto příležitosti představují alternativní pole služby, které soupeří s procesy expanze a konsolidace o omezený počet lidských zdrojů a sil ve společenství. V nadcházejícím roce bychom se i nadále měli zaměřit na posilování procesu středisek vzdělávání a modelu činnosti, který vytváří a v mysli každého věřícího by na nejvyšší příčce mělo zůstat učení Víry. Snaha o další zapojení do života společnosti by neměla být ukvapená. K tomuto zapojení dojde postupně a přirozeně tehdy, když přátelé v každé oblasti vytrvají v uplatňování prvků Plánu pomocí procesu zahrnujícího činnost, hodnocení, konzultaci a studium, jehož výsledkem bude získání nových poznatků a zkušeností. Zapojení se do života společnosti se bude dařit s tím, jak postupně poroste kapacita společenství podporovat svůj vlastní růst a udržovat svou životaschopnost. Dosáhne souladu se snahami o expanzi a konsolidaci společenství do takové míry, do jaké bude čerpat z prvků koncepčního rámce, jímž se řídí současná série globálních Plánů. A k posunu různých skupin obyvatelstva k Bahá’u’lláhově vizi prosperující a mírové světové civilizace přispěje do takové míry, do jaké bude těchto prvků tvořivě využívat v nových oblastech učení se.

Drazí přátelé! Jak často Milovaný Mistr vyjadřoval naději, že srdce věřících budou přetékat láskou jednoho k druhému, že mezi sebou nestrpí žádné dělící linie, ale budou považovat celé lidstvo za jednou rodinu. „Nehleďte na sebe jako na cizince,“ nabádá , „raději považujte všechny lidi za přátele, protože láska a jednota přijdou jen ztěží, když budete upírat pohled na odlišnosti“. Všechny aspekty rozvoje, které jsme podrobně probírali na předchozích stranách, nepředstavují ve své nejhlubší úrovni nic jiného než vyjádření všeobjímající lásky, jíž je dosaženo prostřednictvím moci Ducha Svatého. Cožpak to není láska k Bohu, která spaluje všechny závoje odcizení a rozdělení a spojuje srdce v dokonalé jednotě? Cožpak to není Jeho láska, která vás podněcuje na poli služby a umožňuje vám vidět v každé duši schopnost poznat Ho a uctívat? Cožpak nejste vyburcováni tím, že víte, jak z lásky k lidstvu Jeho Projev ochotně snášel život plný utrpení? Pohleďte do svých vlastních řad, na drahé Bahá’í sestry a bratry v Íránu. Nejsou snad příkladem síly ducha zrozené z lásky k Bohu a touhy Mu sloužit? Cožpak jejich schopnost přečkat to nejkrutější a nejtrpčí pronásledování nesvědčí o schopnosti miliónů a miliónů utlačovaných lidí na světě povstat a rozhodujícím způsobem se účastnit budování Království Božího na zemi? Nezastrašeni sociálními konstrukty, které vyvolávají rozdělování ve společnosti, se pohněte k činu a přineste Bahá’u’lláhovo poselství čekajícím duším v každém mětském sousedství, v každé odlehlé vísce, v každém koutu na zemi a přivádějte je do Jeho společenství, společenství Největšího Jména. Opravdu nikdy na vás nepřestáváme myslet a modlit se za vás a budeme i nadále úpěnlivě prosit Všemohoucího, aby vás posílil svou neobyčejnou milostí.

1. Na počátku tohoto slavného období naše oči rozjasňuje pohled na právě odhalenou nádheru pozlacené kopule, která korunuje vznešenou Bábovu svatyni. Této vznosné budově byl znovu navrácen její nadpozemský lesk, jejž si pro ni přál Shoghi Effendi, a opět dnem i nocí září na zemi, moře i nebe, čímž potvrzuje majestátnost a svatost Toho, jehož posvátné pozůstatky leží uchovány v jejím lůně.

2. Tento radostný okamžik se časově shoduje s ukončením významné kapitoly v procesu rozvíjení Božího Plánu. Do konce prvního století Formativního věku, do završení prvních sta let, jež uplynou v blahodárném stínu ‘Abdu’l-Baháovy Poslední vůle, již zbývá pouhé desetiletí. Po Pětiletém plánu, který právě teď končí, bude následovat další Plán, jehož rysy jsou již nyní předmětem intenzivního studia po celém Bahá’í světě. Odezva na naše poselství konferenci Kontinentálních sborů Poradců a na Ridvánové poselství před dvanácti měsíci nás opravdu nemohla potěšit více. Přátelé se nespokojují s pouhým dílčím chápáním jejich obsahu, a tak se k těmto poselstvím vracejí znovu a znovu, a to buď individuálně nebo ve skupinách, na formálních setkáních i na spontánně pořádaných shromážděních. Jejich porozumění je obohacováno aktivní a informovanou účastí na programech růstu, jež jsou rozvíjeny v jednotlivých oblastech. V důsledku toho Bahá’í společenství na celém světě v průběhu několika měsíců vědomě načerpalo to, co potřebuje, aby povstalo ke smělému zahájení nadcházejícího desetiletí.

3. Během téhož období otřásal vládami a národy na různých kontinentech rostoucí počet případů politických nepokojů a ekonomických zmatků. Společnosti byly přivedeny na pokraj revoluce, a v krajních případech v nich revoluce již propukla. Vůdci docházejí ke zjištění, že zbraně ani bohatství nejsou zárukou bezpečí. Tam, kde nebyly naplněny touhy lidí, začíná pohár rozhořčení přetékat. Vzpomeňme si na to, jak důrazně napomínal Bahá‘u‘lláh vládce země: „Váš lid je vaším pokladem. Střezte se svou vládou porušovat přikázání Boží a vydávat své chráněnce do rukou zlodějů.“ Uvádíme zde varování: bez ohledu na to, jak uchvacující podívanou skýtá horlivost lidí po změně, je třeba mít na paměti, že existují určité zájmy, které manipulují během událostí. Dokud nebude podán lék, jejž předepisuje Boží Lékař, bude trápení tohoto věku přetrvávat a prohlubovat se. Bedlivý pozorovatel doby snadno rozpozná zrychlující se přerývaný, avšak neustávající rozklad žalostně nedokonalého světového řádu.

4. Přesto však je též patrný i jeho protějšek – konstruktivní proces, který Strážce spojoval s „rodící se Bahá‘u‘lláhovou Vírou“ a jejž popsal jako „předchůdce nového Světového řádu, který musí Víra zanedlouho vytvořit.“ Nepřímý vliv tohoto procesu lze pozorovat v projevech citů pramenících z touhy přispívat ke společenskému rozvoji, a to zejména ze strany mladých lidí.

5. Následovníkům Odvěké Krásy se dostává velké štědrosti, neboť tato touha, která ve všech zemích nezadržitelně vyvěrá z lidského ducha, může nalézt tak výmluvné vyjádření v práci, již Bahá’í společenství vykonává tím, že u rozličných skupin obyvatelstva naší planety buduje kapacitu k efektivní činnosti. Jaká jiná výsada se tomu může rovnat?

6. Nechť každý věřící získá hlubší pochopení této práce tím, že vzhlédne k ‘Abdu’l-Baháovi, v této době stého výročí Jeho „epochálních cest“ do Egypta a na Západ. ‘Abdu’l-Bahá neúnavně vysvětloval [Bahá’í] učení ve všech sociálních prostorech: v domácnostech i v sálech misií, v kostelech a synagogách, v parcích a veřejných náměstích, v železničních vagónech i zaoceánských parnících, v klubech a spolcích, ve školách a na univerzitách. Při obraně pravdy byl nekompromisní, byl však nekonečně jemný ve Svých způsobech – takto přinášel univerzální božské principy, které se týkají naléhavých požadavků tohoto věku. Všem bez rozdílu - úředníkům, vědcům, dělníkům, dětem, rodičům, vyhnancům, aktivistům, duchovním i skeptikům – předával lásku, moudrost a útěchu, podle toho, jaké byly jejich konkrétní potřeby. Povznášel jejich duše a přitom zpochybnil jejich nepodložené domněnky, dával jejich úhlu pohledu nový směr, zvyšoval jejich porozumění a nasměroval jejich síly. Slovem i skutkem prokazoval tak velký soucit a velkorysost, že došlo k naprosté proměně srdcí. Nikoho neodmítl. Chováme velkou naději, že časté vzpomínání na tento nedostižný záznam Mistrovy činnosti přinese během tohoto období stého výročí Jeho upřímným obdivovatelům inspiraci a posílení. Nespouštějte Jeho příklad z očí, upírejte na něj svůj zrak, a ať je vaším průvodcem, ke kterému se budete podvědomě obracet při plnění cíle Plánu.

7. Na počátku prvního globálního Plánu, jehož se Bahá’í společenství účastnilo, vylíčil Shoghi Effendi působivým jazykem po sobě jdoucí fáze, jimiž se božské světlo, roznícené v Siyáh-Chálu a oděné lampou zjevení v Bagdádu, rozšířilo do zemí Asie a Afriky, a s dokonce ještě větší září svítilo v Adrianopoli a později v ‘Akká, přes mnohá moře se rozšířilo na ostatní světadíly a postupně se šířilo po státech a závislých územích světa. Závěrečnou část tohoto procesu charakterizoval jako „pronikání onoho světla ... do všech zbývajících území zeměkoule“, což označil jako „stadium, v němž světlo triumfální Víry Boží zářící vší svou mocí a slávou zaplaví a obklopí celou planetu.“ Třebaže tohoto cíle není zdaleka dosaženo, toto světlo už mohutně plane v mnoha končinách. V některých zemích svítí v každé oblasti. V zemi, kde bylo toto neuhasitelné světlo zažehnuto poprvé, hoří jasným plamenem navzdory těm, kteří by ho chtěli udusit. U různých národů dosahuje trvalé záře v celých sousedstvích a vesnicích s tím, jak Ruka Prozřetelnosti zapaluje svíci za svící v srdci za srdcem, osvětluje hloubavé rozmluvy na všech úrovních mezilidských vztahů a zalévá svými paprsky bezpočet iniciativ podnikaných na podporu blahobytu určitého národa. A toto světlo vždy vyzařuje z pevného věřícího, ze životem pulsujícího společenství, z milující Duchovní rady, přičemž každý z nich je majákem světla uprostřed ponurosti.

8. Na Svatém Prahu se upřímně modlíme, aby každého z vás, nositele toho nehynoucího plamene, provázela mocná Bahá’u’lláhova utvrzení, až budete ostatním předávat jiskru víry.

1. Před sto lety, v půli odpoledne jedenáctého dne svátku Ridvánu, stál ‘Abdu’l-Bahá před publikem čítajícím několik set lidí. Pozvedl krumpáč nějakého dělníka a zaryl ho do trávníku pokrývajícím místo budoucího Chrámu v Grosse Pointe severně od Chicaga. Ti, kteří byli v tento jarní den přizváni k tomu, aby s Ním tuto zemi zkypřili, měli rozličný původ – abychom jmenovali jen některé z nich, byli to například Norové, Indové, Francouzi, Japonci, Peršané a domorodí Američané. Bylo to, jako by ještě nepostavený Dům uctívání již tehdy plnil Mistrova přání týkající se každé podobné stavby, která vyjádřil v předvečer tohoto obřadu: „aby lidstvo nalezlo místo k setkávání“ a „aby z jeho otevřených dvorů svatosti zaznívala provolávání o jednotě lidstva“.

2. Posluchači, kteří Jej při této příležitosti slyšeli, a všichni, kteří Jej slyšeli během Jeho cest do Egypta a na Západ, museli jen mlhavě porozumět dalekosáhlým důsledkům, které měla Jeho slova pro společnost, pro její hodnoty a zájmy. A může si snad i dnes někdo činit nárok, že by byť i jen vzdáleně a nezřetelně zahlédl náznak toho, jaká bude budoucí společnost, kterou je Bahá’u’lláhovu Zjevení předurčeno vystavět? Nechť se nikdo nedomnívá, že civilizace, k níž božské učení lidstvo pobízí, bude pouze výsledkem určitých úprav současného řádu. Zdaleka nikoliv. V přednášce, kterou ‘Abdu’l-Bahá pronesl několik dní po položení základního kamene Mateřského chrámu Západu, prohlásil, že „k důsledkům projevení se duchovních sil bude patřit to, že se lidský svět přizpůsobí novým společenským zvyklostem“, že „se ve všech lidských záležitostech projeví Božská spravedlnost“. Tato a mnohá další prohlášení Mistra, ke kterým se Bahá’í společenství u příležitosti stého výročí stále znovu obrací, zvyšují povědomí o vzdálenosti, která dělí stávající uspořádání společnosti od ohromující vize, jíž Jeho Otec obdařil svět.

3. I přes chvályhodné úsilí, jež v každé zemi vyvíjejí jednotlivci mající dobré úmysly ve své snaze zlepšovat podmínky společnosti, připadají bohužel mnohým lidem překážky bránící v uskutečnění této vize jako nepřekonatelné. Jejich naděje troskotají na chybných předpokladech o lidské povaze, které pronikly do struktur a tradic velké části současného života až do takové hloubky, že si získaly postavení jasně prokázaného faktu. Zdá se, že tyto předpoklady nepočítají s pozoruhodnou zásobárnou duchovního potenciálu, který je k dispozici každé osvícené duši, jež z něho čerpá; spíše se jejich obhajoba opírá o lidské nedostatky, přičemž příklady těchto nedostatků dennodenně zesilují společný pocit zoufalství. Navrstvený závoj nesprávných předpokladů tak zastírá jednu základní pravdu: Stav tohoto světa svědčí o deformaci lidského ducha, nikoliv o jeho skutečné podstatě. Záměrem každého Projevu Božího je uskutečnit přeměnu jak vnitřního života, tak i vnějších podmínek lidstva. A tato přeměna přirozeně nastává s tím, jak stále rostoucí počet lidí, které navzájem sjednocují božské zásady, společně usiluje rozvíjet duchovní schopnosti, aby mohli přispívat k procesu společenské přeměny. Převažující teorie dnešní doby se podobně jako tvrdá země, jíž Mistr před sto lety rozrýval, zpočátku mohou zdát nepřístupné jakékoliv změně, ale nepochybně postupně vymizí a prostřednictvím „jarních deštíků Boží štědrosti“ vyraší svěží a krásné „květiny pravého porozumění“.

4. Vzdáváme díky Bohu, že vy – společenství Jeho Největšího Jména – prostřednictvím síly Jeho Slova pečujete o prostředí, ve kterém může vzkvétat skutečné porozumění. Dokonce i ti, kteří kvůli této Víře trpělivě snášejí pobyt ve vězení, svými nezměrnými oběťmi a neochvějností dávají v soucitných srdcích rozkvétat „hyacintům poznání a moudrosti“. Po celé zeměkouli se horlivé duše zapojují do práce na budování nového světa prostřednictvím systematického zavádění jednotlivých ustanovení Pětiletého plánu do života. Jeho rysy jsou tak dobře chápány, že necítíme potřebu se zde o nich dále vyjadřovat. Na Prahu Přeštědré Prozřetelnosti pronášíme své úpěnlivé prosby za tím cílem, aby byla pomoc Nejvyššího Zástupu udělena každému z vás, kdo přispívá k pokroku Plánu. Je naší horoucí touhou, kterou posilovalo sledování vašeho oddaného úsilí v průběhu loňského roku, abyste vystupňovali své sebejisté uplatňování znalostí, které získáváte prostřednictvím zkušeností. Nyní není času na váhání; příliš mnoho lidí si není nového úsvitu vědomo. Kdo, když ne vy však může předávat božské poselství? „Při Bohu,“ prohlašuje Bahá’u’lláh, když odkazuje na tuto Věc, „toť kolbiště hlubokého porozumění a odpoutání, zření a duchovního povznesení, kde nemůže nikdo popohánět své válečné oře vyjma udatných jezdců Milosrdného, kteří zpřetrhali veškeré připoutání ke světu bytí.“

5. Sledovat Bahá’í svět při jeho činnosti znamená dívat se na opravdu radostné vyhlídky. V životě jednotlivého věřícího, jehož touhou je především zvát ostatní k rozmlouvání se Stvořitelem a poskytovat lidstvu službu, lze nalézat známky duchovní transformace, jejíž dosažení je záměrem Pána věku pro každou duši. Duch, který podněcuje činnost jakéhokoli Bahá’í společenství, jež se zasvěcuje službě obecnému blahu a zvyšování schopností svých mladých i starších členů stejně jako svých přátel a spolupracovníků, lze vnímat jako určité svědectví toho, jak se může rozvíjet společnost založená na božském učení. A v oněch vyspělých oblastech, jejichž činnost se v hojné míře řídí rámcem daným Plánem a ve kterých jsou nároky na zajištění soudržnosti mezi různými činnostmi nanejvýš naléhavé, přinášejí rozvíjející se administrativní struktury byť i jen sebematnější záblesky toho, jakým způsobem budou instituce Víry postupně stále více přebírat větší rozsah svých povinností, jimiž je prosazovat lidský blahobyt a pokrok. Je tedy zřejmé, že rozvoj jednotlivce, společenství a institucí v sobě skýtá obrovský příslib. Kromě toho si však s obzvláštní radostí všímáme, jakou vlídnou láskyplností a vzájemnou podporou se vyznačují vztahy, jež tyto tři aktéry navzájem pojí.

6. Vztahy mezi třemi obdobnými aktéry ve světě jako celku – občanem, obcí a institucemi společnosti – v sobě naopak odrážejí nesváry, které charakterizují bouřlivou etapu lidstva ve fázi přechodu. Tím, že nejsou tito aktéři ochotni vystupovat jako na sobě navzájem závislé části jednoho organického celku, zaklesávají se jeden do druhého v zápase o moc, který se nakonec ukáže jako marný. Nakolik jen je odlišnější společnost, kterou v nesčíslných Deskách a rozhovorech líčí ‘Abdu’1-Bahá, v níž vědomí jednoty lidstva utváří každodenní vzájemné vztahy stejně jako vztahy mezi státy. Bahá’í věřící a jejich přátelé na vesnicích a sousedstvích po celém světě pěstují vztahy prodchnuté tímto vědomím; to z nich lze rozeznat čistou vůni vzájemnosti a spolupráce, svornosti a lásky. Uprostřed takového neokázalého prostředí se postupně začíná objevovat viditelná alternativa vůči nesvárům, které jsou společnosti tak důvěrně známé. Stává se tak zřejmým, že jednotlivec, který si přeje zodpovědně vyjadřovat své postoje, se uvážlivě účastní konzultace věnované veřejnému dobru a zavrhuje pokušení trvat na osobních názorech; stává se tak zřejmým, že Bahá’í instituce dokáže oceňovat potřebu koordinované činnosti, která se soustřeďuje na cíle, jež přinášejí výsledky, avšak jejím záměrem není kontrolovat, ale povzbuzovat a podporovat; stává se tak zřejmým, že společenství, které má-li převzít odpovědnost za svůj rozvoj, poznává neocenitelný přínos jednoty, kterou skýtá upřímně míněné zapojování se do plánů, jež připravily instituce. Pod vlivem Bahá’u’lláhova Zjevení jsou vztahy mezi těmito třemi aktéry obdařeny novou vřelostí a novým životem; v souhrnu, tvoří živnou půdu, v níž postupně uzrává světová duchovní civilizace nesoucí pečeť božího vnuknutí.

7. Světlu Zjevení je předurčeno zalít svým osvícením všechny oblasti usilování; v každé z nich se mají nově uspořádat vztahy, které společnost udržují při životě; v každé z nich hledá svět příklady, jak by se lidé měli k sobě navzájem chovat. S ohledem na nápadnou úlohu při vyvolávání neklidu, v němž se poslední dobou tolik lidí ocitá, vás vyzýváme k úvaze o hospodářském životě lidstva, ve kterém se lhostejně toleruje nespravedlnost a nepřiměřený zisk se považuje za znamení úspěchu. Tyto zhoubné postoje jsou tak hluboce zakořeněny, že je těžké si představit, že by nějaký jedinec mohl sám o sobě změnit panující normy, jimiž se vztahy v této oblasti řídí. Jistě však existují určité praktiky, kterých by se měl Bahá’í věřící vystříhávat, jako je například nepoctivost při jeho obchodních transakcích anebo hospodářské zneužívání ostatních. Věrné dodržování božských nabádání vyžaduje, aby nebylo žádného rozporu mezi ekonomickým chováním jednotlivce a jeho vírou jako Bahá’í věřícího. To, že určitá duše ve svém životě dodržuje tyto principy Víry týkající se poctivosti a spravedlnosti, jí umožňuje zachovávat zásady, jež ční mnohem výše nad nízkou laťkou, se kterou svět sám sebe poměřuje. Lidstvo už má dost toho, že se mu nedostává určitého modelu života, o jehož dosažení by se mohlo snažit; od vás očekáváme, že budete pracovat na rozvoji takových společenství, jejichž mravy budou dávat světu naději. 8. V našem Ridvánovém poselství z roku 2001 jsme poukázali na to, že v zemích, kde je proces vstupování do Víry v zástupech dostatečně silně rozvinut a kde k tomu v národních společenstvích existují příznivé podmínky, souhlasíme s výstavbou Domů uctívání na národní úrovni. Postupné budování těchto Domů uctívání se stane charakteristickým rysem páté epochy Formativního věku Víry. S převelikou radostí nyní oznamujeme, že národní Mashriqu’l-Adhkáry se mají vystavět ve dvou zemích: Demokratické republice Kongo a Papui – Nové Guineji. V těchto zemích jsou kritéria, která jsme stanovili, prokazatelně splněna, ale naprosto nevšední je reakce jejich národů na možnosti, jež vytvořily řady Plánů, které jsou v současné době uváděny do života. S právě probíhající výstavbou posledního kontinentálního chrámu v Santiagu přináší zahájení projektů, jejichž cílem je vybudování národních Domů uctívání, ještě další potěšující důkazy o pronikání Víry Boží do půdy společnosti.

9. Je však možný ještě jeden krok. Mashriqu’l-Adhkár, který ‘Abdu’1-Bahá vylíčil jako „jednu z nejdůležitějších institucí na světě“, v sobě snoubí dva základní, nerozlučné složky Bahá’í života: uctívání a službu. Spojení těchto dvou složek se také zračí v soudržnosti, která existuje mezi těmi rysy Plánu, jejichž cílem je budování společenství; jde zejména o rozkvět devocionálního ducha, který se projevuje v modlitebních setkáních a o vzdělávací proces, který vytváří schopnosti pro službu lidstvu. Vzájemná souvislost mezi uctíváním a službou je zvláště zdůrazněna v oněch oblastech celého světa, kde Bahá’í společenství výrazně rostla co do velikosti a vitality a kde je zřejmá angažovanost ve společenské aktivitě. Některé z nich byly prohlášeny za centra pro šíření vzdělanosti, aby mohlo docházet k pěstování schopnosti přátel rozvíjet v přidružených regionech program pro juniorskou mládež. V nedávné době jsme se zmiňovali o tom, že schopnost udržovat tento program v chodu také podněcuje rozvoj studijních kroužků a dětských hodin. Vzdělávací centrum tak nad rámec svého prvotního účelu posiluje celý program expanze a konsolidace. Právě v takových oblastech lze v příštích letech uvažovat o vzniku místního Mashriqu’l-Adhkáru. Se srdci přetékajícími vděčností k Požehnané Kráse vám s radostí oznamujeme, že s příslušnými Národními duchovními radami vstupujeme do konzultací ohledně výstavby prvního místního Domu uctívání v každé z následujících oblastí: Battambang v Kambodži, Bihar Sharif v Indii, Matunda Soy v Keni, Norte del Cauca v Kolumbii a Tanna ve Vanuatu.

10. Na podporu výstavby dvou národních a pěti místních Mashriqu’l-Adhkárů jsme se v Bahá’í světovém centru rozhodli zřídit ve prospěch všech těchto projektů Fond pro Chrámy. Přátelé, ať žijí kdekoli, se vyzývají k tomu, aby do něho obětavě přispívali podle toho, jak jim to jejich prostředky dovolí.

11. Milovaní spolupracovníci! Půda, kterou před sto lety zkypřila ‘Abdu’1-Baháova ruka, se má znovu kypřit v sedmi dalších zemích, což je pouhým počátkem onoho dne, kdy bude z poslušnosti k Bahá’u’lláhovu příkazu v každém městě a vesnici vystavěna budova k uctívání Pána. Z těchto Míst úsvitu vzpomínky na Boha budou zářit paprsky Jeho světla a znít hymny Jeho chvály

1. „Kniha Boží je rozevřena dokořán a Jeho Slovo povolává lidstvo, aby se k Němu vydalo.“ Těmito radostnými slovy popisuje Nejvyšší Pero příchod dne sjednocení a spojení. Bahá’u’lláh pokračuje: „Nakloňte sluch, ó přátelé Boží, hlasu Toho, jemuž svět ukřivdil, a pevně se držte všeho, co povznese Jeho Věc.“ Dále Své následovníky nabádá: „Raďte se spolu jako nejlepší přátelé v duchu dokonalé družnosti a zasvěťte drahocenné dny svých životů práci pro lepší svět a prosazování Věci Odvěkého a Svrchovaného Pána všech.“

2. Milovaní spolupracovníci! Toto strhující prohlášení nám bezděčně vytane na mysli, když po celém světě sledujeme vaše oddané snažení, jež je odpovědí na Bahá’u’lláhovu výzvu. Svědectví o ohromující odezvě na Jeho volání spatřujeme na všech stranách. Ti, kteří se na chvíli zamyslí nad rozvojem Božího Plánu, nemohou nebrat na vědomí, jak v zemi za zemí, v oblasti za oblastí vzrůstá v srdcích žen i mužů, dětí i mládeže síla tkvící ve Slově Božím.

3. Celosvětové společenství tříbí svou schopnost chápat svou bezprostřední realitu, analyzovat své možnosti a uvážlivě uplatňovat metody a nástroje Pětiletého plánu. Zkušenosti se podle očekávání nejrychleji sbírají v těch oblastech, kde dochází k vědomému posouvání hranic toho, co jsme se už naučili. Na takových místech se dobře rozumí prostředkům, které umožňují stále rostoucímu počtu jednotlivců posilovat jejich schopnost sloužit. Dynamicky působící středisko vzdělávání je hlavní oporou úsilí, které společenství vynakládá za účelem pokroku Plánu; a dovednosti a schopnosti rozvíjené účastí v kurzech střediska vzdělávání se co možná nejdříve dále tříbí v terénu. Někteří lidé se díky svému každodennímu styku s ostatními setkávají s dušemi, které jsou otevřeny zkoumání duchovních záležitostí, jež probíhá v celé řadě rozličných prostředí, a někteří jsou v postavení zareagovat na vnímavost existující v nějaké vsi nebo sousedství třeba tím, že se do dané lokality přestěhují. Rostoucí počty lidí povstávají a přebírají na svá bedra odpovědnost, a tím rozšiřují řady těch, kteří budou sloužit jako školitelé, animátoři a učitelé dětí, řady těch, kteří působí jako administrátoři a koordinátoři nebo těch, kteří jinak usilovně pracují, aby tuto činnost podpořili. Závazek přátel k učení se se projevuje prostřednictvím vytrvalosti jimi vynakládaného úsilí a ochoty doprovázet ostatní v jejich snahách. Navíc dokáží mít stále na paměti dva vzájemně se doplňující pohledy na model činnosti, k jehož rozvoji v dané oblasti dochází: prvním jsou tříměsíční cykly činnosti, které představují rytmický tep programu růstu a druhým jsou odlišné fáze procesu vzdělávání dětí, juniorské mládeže, mládeže a dospělých. Přátelé si uvědomují, že každá z těchto tří fází má vlastní dynamiku, vlastní požadavky a vlastní neodmyslitelnou hodnotu, a jasně při tom rozumějí vztahu, který tyto tři fáze spojuje. Především jsou si vědomi působení mocných duchovních sil, jejichž činnost lze rozeznat jak z kvantitativních údajů, ve kterých se zračí pokrok, jehož společenství dosáhlo, tak i z celé řady zpráv, jež líčí jeho úspěchy. Jako zvláště slibný se jeví fakt, že tolik těchto charakteristických a významných rysů, jimiž se vyznačují ty nejvyspělejší oblasti, lze rovněž vypozorovat i ve společenstvích, která se nacházejí v mnohem ranějších etapách svého vývoje.

4. S tím, jak se zkušenosti přátel zvětšovaly, zvyšovala se jejich schopnost rozvíjet v rámci oblasti [klastru] cenný a složitý model života, který zahrnuje stovky nebo dokonce tisíce lidí. S jakým potěšením si všímáme hlubokého porozumění, kterého se věřícím díky jejich úsilí dostává. Dokáží například ocenit, že postupné rozvíjení Plánu na úrovni oblasti je dynamickým procesem, který se nutně vyznačuje složitostí a že není vhodné ho spojovat s ukvapenými zjednodušováními. Na jeho postup vpřed se dívají s tím, jak zvyšují svou schopnost rozvíjet lidské zdroje a koordinovat a dobře organizovat činnosti těch, kteří povstanou. Přátelé si uvědomují, že s dalším zlepšováním těchto schopností je možné i navzájem propojovat větší škálu iniciativ. Stejnou měrou si začínají uvědomovat, že zavádění nějakého nového prvku si vyžaduje zvláštní pozornost jen po určitou dobu, ale že to nikterak nesnižuje význam ostatních aspektů jejich snah o budování společenství. Chápou totiž, že má-li se proces učení se stát jejich stylem činnosti, musí být připraveni na potenciál, který v sobě každý nástroj Plánu skýtá, a u něhož se ukazuje, že se pro daný časový okamžik obzvláště hodí, a tam, kde si to bude situace žádat, vloží do jeho rozvíjení více energie. Z toho však nevyplývá, že se musí každý člověk zabývat stejným aspektem Plánu. Přátelé se také učí, že není nutné soustřeďovat hlavní pozornost expanzivní fáze každého cyklu programu růstu na stejný cíl. Okolnosti si kupříkladu mohou žádat, že se v jednom určitém cyklu bude pozornost v první řadě soustřeďovat na zvaní duší k přijetí Víry, a to za pomoci intenzivních snah na poli učení Víry vynakládaných jednotlivci nebo kolektivně. A v dalším cyklu se může pozornost zaměřovat na násobení počtu nějaké konkrétní ústřední aktivity.

5. Přátelé si jsou dále vědomi toho, že na různých místech postupuje činnost Věci různou rychlostí, a že je k tomu dobrý důvod; koneckonců se jedná o organický jev a přátelé čerpají radost a povzbuzení z každého dalšího příkladu pokroku, který zaznamenají. Skutečně si cení prospěchu, který vyplývá z přínosu každého jednotlivce k pokroku celku, a proto všichni vítají služby, jež každý z nich poskytuje v souladu s možnostmi, které jsou vytvářeny okolnostmi, v nichž se ten či onen jedinec nachází. Na setkání, jež jsou určena k vyhodnocování, se stále více nahlíží jako na příležitosti, při nichž jsou snahy vynakládané společenstvím v plném rozsahu předmětem vážných a povznášejících úvah. Účastníci se dozvědí, čeho bylo celkově dosaženo, v tomto světle porozumí svému vlastnímu snažnému úsilí a zvýší si své znalosti o procesu růstu tím, že budou naslouchat radám institucí a budou čerpat ze zkušeností svých souvěrců. Takové zkušenosti jsou zakoušeny lidmi i v celé řadě dalších míst, na kterých postupně dochází ke konzultaci mezi přáteli intenzivně zaměstnanými konkrétním úsilím, ať už se zabývají společnou oblastí činnosti anebo slouží v určité části klastru. Všechny tyto hlubší poznatky tkví v širším uznání toho, že pokroku se nejsnadněji dosahuje v prostředí prodchnutém láskou – tedy v takovém prostředí, v němž se nedostatky shovívavě přehlížejí, překážky se trpělivě překonávají a zkoušené přístupy se s nadšením přijímají. Prostřednictvím moudrého řízení institucí a organizací Víry působících na všech úrovních tak byť i sebeskromnější snahy na úrovni jednotlivců splynou s kolektivním úsilím s cílem zajištění toho, že bude vnímavost k volání Požehnané Krásy rychle rozpoznána a účinně rozvíjena. Klastr, který se nachází v takovémto stavu, je zjevně tou oblastí, v níž dochází ke zdravému rozvoji vztahů mezi jednotlivci, institucemi a společenstvím – tedy mezi třemi aktéry Plánu.

6. Na tomto obraze kvetoucí činnosti si zaslouží obzvláštní zmínku jeden výjev. V Poselství, jež vám bylo adresováno před třemi lety, jsme vyjádřili naději, že v oblastech s probíhajícím intenzivním programem růstu se budou přátelé snažit dozvědět se více o způsobech budování společenství tím, že budou v sousedstvích a na vesnicích rozvíjet centra intenzivní činnosti. Naše naděje překonaly očekávání, protože dokonce i v oblastech, kde program růstu dosud nedosáhl intenzity, opakovaně prokázaly svou účinnost snahy nevelkého počtu lidí začít mezi obyvateli malých lokalit pořádat ústřední aktivity. Tento přístup se v podstatě soustřeďuje na odezvu na Bahá’u’lláhovo učení ze strany skupin obyvatelstva, které jsou připraveny na duchovní transformaci, k níž Jeho Zjevení přispívá. Svou účastí na vzdělávacím procesu, který prosazuje středisko vzdělávání, jsou motivováni k odmítnutí strnulosti a lhostejnosti, jež je jim vštěpována silami společnosti, a namísto toho se snaží přijímat vzorce jednání, které dokáží přinášet do života změnu. V sousedství nebo na vesnici, kde po několik let docházelo k rozvíjení tohoto přístupu a kde přátelé dokázali udržovat svou soustředěnou pozornost, lze postupně, avšak neklamně zaznamenat pozoruhodné výsledky. Mladým lidem se dostává povzbuzení k tomu, aby převzali odpovědnost za rozvoj těch, kteří jsou ještě mladší než oni sami. Starší generace vítají přínos mládeže ke smysluplným diskusím o záležitostech celého společenství. Disciplína pěstěná vzdělávacím procesem poskytovaným Bahá’í společenstvím buduje u mladých i starých schopnost konzultovat, a pozvolně dochází ke vzniku nových míst k cílené konverzaci. Ale změna se neomezuje pouze na Bahá’í věřící a na ty, kteří jsou zapojeni do ústředních aktivit, jež si tento Plán žádá, a od kterých by se mělo důvodně očekávat, že postupem času přijmou nové způsoby myšlení. Dochází k ovlivňování samotného ducha určitého místa. V širokých skupinách obyvatelstva se utváří postoj zbožnosti. Projevy rovnosti mužů a žen se stávají stále zřetelnějšími. Vzdělávání dětí – chlapců i dívek – budí větší pozornost. Uvnitř rodin se znatelně mění povaha vztahů, k jejichž utváření docházelo na základě zažitých předpokladů starých mnoho staletí. Obvyklým se stává smysl pro povinnost vůči vlastnímu bezprostřednímu společenství a životnímu prostředí. Dokonce i mor předsudků, který vrhá svůj zlověstný stín na každou společnost, začíná ustupovat podmanivé síle jednoty. Stručně řečeno, práce spjatá s budováním společenství, do které jsou přátelé zapojeni, ovlivňuje různé aspekty kultury.

7. Zatímco se během uplynulého roku trvale rozvíjela expanze a konsolidace, došlo k posunu vpřed i v jiných důležitých oblastech činnosti, a často se tak dělo v úzké souběžnosti. Ukázkovým příkladem jsou pokroky na úrovni kultury, jež lze zaznamenat v některých vesnicích a sousedstvích a které jsou v nemalé míře důsledkem toho, co se Bahá’í naučili díky svému zapojení se do sociální činnosti. Naše Kancelář sociálního a ekonomického rozvoje připravila v nedávné době dokument, jenž je shrnutím třiceti let zkušeností, které se na tomto poli nasbíraly od okamžiku, kdy byla tato Kancelář v Bahá’í světovém centru ustavena. Mezi postřehy, k nimž tato Kancelář dospěla, patří, že je to právě středisko vzdělávání, které udává zásadní hybný podnět snahám o zapojení se do sociální činnosti. Nedochází k němu jen pouhým nárůstem v oblasti lidských zdrojů, k němuž středisko vzdělávání napomáhá. Hluboké duchovní postřehy, vlastnosti a schopnosti, které proces [rozvoje] střediska vzdělávání kultivuje, se ukazují být rozhodujícím faktorem jak pro účast v sociální činnosti, tak i pro jejich přínos k procesu růstu. Dále se v tomto dokumentu vysvětluje, jak jsou odlišné sféry snah vynakládaných Bahá’í společenstvím určovány jedním společným, postupně se vyvíjejícím a koncepčním rámcem, který se skládá z různých vzájemně se posilujících prvků, třebaže se v různých oblastech činnosti tyto prvky projevují rozličnými způsoby. Dokument, který jsme právě popsali, byl v nedávné době představen Národním duchovním radám, a my je vyzýváme k tomu, aby po konzultaci s Poradci zvážily, jak mohou koncepty, které jsou v něm zkoumány, napomoci zlepšovat stávající snahy v oblasti sociální činnosti, jež jsou pod jejich záštitou vynakládány a zvyšovat povědomí o tomto významném rozměru Bahá’í snažení. Nemá to být ale vykládáno jako obecná výzva k rozsáhlé aktivitě na tomto poli, jelikož k postupnému zapojování se do sociální činnosti dochází přirozeně s tím, jak nějaké rostoucí společenství získává na síle. Je ale na čase, aby se přátelé hlouběji zamýšleli nad důsledky svých snah o proměnu společnosti. Probíhající nárůst poznatků, jež jsme na tomto poli získali, klade na Kancelář sociálního a ekonomického rozvoje zvýšené nároky a už se podnikají kroky k zajištění toho, aby se její činnost vyvíjela přiměřeně této situaci.

8. Obzvláště pozoruhodným rysem posledních dvanácti měsíců byla četnost, s níž je za spolupráce s podobně smýšlejícími lidmi Bahá’í společenství v celé řadě souvislostí spojováno se snahami vedoucími ke zlepšování poměrů ve společnosti. Od mezinárodní scény až po místní úroveň vesnického života vyjadřují vedoucí představitelé veřejného mínění ve všech typech různých prostředí své povědomí o tom, že Bahá’í věřícím nejenom leží na srdci blaho lidstva, ale že též mají přesvědčivou představu o tom, co je třeba uskutečnit a účinné prostředky k realizaci svých snah. Tyto projevy uznání a podpory přicházejí také z některých dříve nečekaných míst. Například dokonce i v Kolébce Víry se Bahá’í věřícím i přes hrozivé překážky, které jim kladou utlačitelé do cesty, dostává stále většího uznání za vážné důsledky, které jejich poselství skýtá pro situaci, v níž se jejich národ nachází a dostává se jim úcty za jejich nezlomné odhodlání přispívat k pokroku své vlasti.

9. Utrpení, které zakoušejí věřící v Íránu, a to zejména v uplynulých desetiletích současné vlny perzekucí, podněcuje jejich bratry a sestry v jiných zemích k tomu, aby je přišli bránit. Z celé řady neocenitelných darů, které v důsledku této vytrvalosti Bahá’í společenství po celém světě získalo, se v této souvislosti zmíníme o jednom – jde o impozantní síť specializovaných agentur na národní úrovni, které prokazují svou schopnost systematicky rozvíjet vztahy s vládami a organizacemi občanské společnosti. Souběžně s tím tříbí procesy spjaté s po sobě jdoucími Plány schopnost společenství účastnit se převládajících diskuzí ve všech prostředích, kde k nim dochází – od osobních rozhovorů až po mezinárodní fóra. Na místní úrovni dochází k přirozenému zapojování se do tohoto druhu snah prostřednictvím stejného organického přístupu, kterým se vyznačuje trvalý růst zapojování se přátel do sociální činnosti, a není tedy nutné se pokoušet tyto snahy dále podněcovat. Na národní úrovni se však tyto snahy častěji stávají středem pozornosti týchž specializovaných agentur, které již fungují v desítkách národních společenství a k zapojování do nich dochází podle důvěrně známého a úspěšného modelu konání, vyhodnocování, konzultace a studia. K dalšímu nárůstu těchto snah, usnadnění učení se na tomto poli a zajištění toho, že budou podnikané kroky v souladu s dalšími snahami Bahá’í společenství, jsme nedávno v Bahá’í světovém centru zřídili Kancelář veřejného diskurzu. Vyzýváme ji, aby Národním duchovním radám na tomto poli pomáhala postupnou podporou a koordinací aktivit a systematizací zkušeností.

10. K povzbudivému pokroku dochází i v jiných oblastech. V Santiagu de Chile, kde se buduje Mateřský chrám Jižní Ameriky, pokračují stavební práce rychlým tempem. Je dostavěna betonová konstrukce základů, suterén a kolektor stejně jako sloupy, které nesou nadstavbu. Očekávání spojené s tímto projektem vzrůstá a podobný pocit očekávání zmítá i dalšími sedmi zeměmi, kde mají být postaveny národní nebo místní Mashriqu’l-Adhkáry. V každé z nich již byly zahájeny přípravy a začalo se využívat příspěvků věřících do Fondu pro Chrámy, avšak praktické ohledy, jakými jsou například umístění, design a finanční zdroje představují pouze jeden aspekt práce, do níž jsou přátelé zapojeni. Podstatnější je, že to, co jim přísluší, je zasvěcovat se duchovnímu úsilí, na kterém se podílí celé společenství. Mistr se o Mashriqu’l-Adhkáru vyjadřuje jako o „magnetu božích utvrzení“, „mohutném základu Pána“ a „pevném pilíři Víry Boha“. Všude tam, kde bude postaven, se z něj přirozeně stane nedílná součást procesu budování společenství, které ho obklopuje. Na těch místech, kde má Dům uctívání spatřit světlo světa, se mezi řadovými věřícími prohlubuje povědomí o této skutečnosti, a tito věřící docházejí k poznání, že ve svém kolektivním životě musí stále více zračit ono spojení uctívání a služby, které Mashriqu’l-Adhkár ztělesňuje.

11. Na každém poli činnosti pak vidíme, že se Bahá’í společenství pohybuje stále vpřed, dělá pokroky v porozumění, touží získávat hlubší poznatky z praxe, je připraveno ujímat se nových úkolů v okamžiku, až mu to budou zdroje umožňovat, svižně reaguje na nové požadavky, vědomo si potřeby zajistit soudržnost mezi různými oblastmi činnosti, do níž je zapojeno a je zcela oddáno plnění svého poslání. Jeho nadšení a obětavost jsou zřejmé z obrovské horlivosti, kterou vyvolalo oznámení o svolání 95 mládežnických konferencí po celém světě, k němuž došlo asi před dvěma měsíci. Jsme potěšeni nejen reakcí samotné mládeže, ale také projevy podpory vyjádřenými jejími souvěrci, kteří si cení toho, jak angažovanost mladších následovníků Bahá’u’lláha představuje důležitou pobídku pro celé seskupení lidí vyznávajících tuto Věc.

12. Jsme plni naděje, když hledíme na postupné důkazy o šíření Bahá’u’lláhova poselství, dosahu jeho vlivu a rostoucím povědomí o ideálech, které uchovává. V tomto období různých výročí si připomínáme onen „Den největšího štěstí“, který od tohoto Riḍvánu dělí půldruhého století. Tehdy v zahradě Najíbíyyih vyhlásila Krása Abhá poprvé Svým společníkům Své Poslání. Z tohoto posvěceného místa vychází Slovo Boží do každého města a na každé pobřeží a povolává lidstvo k setkání se svým Pánem. A z oné původní družiny Bohem opojených milenců rozkvétá rozmanité a odhodlané společenství plné pestrobarevných květin v zahradě, o kterou se stará On. S každým dalším dnem se rostoucí počet nedávno probuzených duší s úpěnlivými prosbami obrací k Jeho Svatyni, k místu, na kterém na počest onoho požehnaného Dne skláníme na Svatém Prahu v modlitbě své hlavy, vděčni za každý dar, jenž byl Společenství Největšího Jména udělen.

1. Celé tři roky už uplynuly od započetí současné fáze rozvoje Božího Plánu, tedy projektu, který navzájem spojuje Bahá’u’lláhovy stoupence v jediném sjednoceném duchovním úsilí. Pouhé dva roky dělí přátele Boží od jeho pevně stanoveného zakončení. Výlev energie, jež byla uvolněna mládežnickými konferencemi, k jejichž pořádání v loňském roce došlo, nesmírně posiluje oba základní pohyby, které jsou i nadále pohonem procesu růstu – tj. stálý proud účastníků posloupností kurzů střediska vzdělávání a pohyb oblastí (klastrů) po nepřetržitém kontinuu rozvoje. Zvýšená schopnost, kterou Bahá’í svět získal k mobilizaci velkého počtu mladých lidí do oblasti služby, může nyní nést další ovoce. V čase, který ještě zbývá, se totiž na obzoru naléhavě objevují zásadní úkoly, jež spočívají v posilování stávajících programů růstu a započínání nových. Společenství Největšího Jména se nyní nachází na dobré cestě k tomu, aby ještě před uplynutím tohoto období přidalo k počtu oblastí, kde tyto programy již probíhají, dva tisíce dalších, jejichž ustavení ke splnění tohoto cíle zbývá.

2. S jakou radostí hledíme na to, že je toto snažení v současné době energicky rozvíjeno v různých regionech rozesetých po celé zeměkouli i v širokém spektru různých podmínek a prostředí, v oblastech, jejichž počet činí už přibližně tři tisíce. Mnoho oblastí se nachází v bodě, kde je hybná síla vytvářena prostřednictvím realizace několika jednoduchých postupů činnosti. V jiných oblastech dochází po proběhnutí po sobě jdoucích cyklů činnosti k nárůstu počtu jedinců, kteří se v rámci tohoto Plánu ujímají iniciativy, a ke zvyšování úrovně aktivit. S tím, jak se prostřednictvím získaných zkušeností kvalita procesu duchovního vzdělávání zlepšuje, jsou duše snáze přitahovány k tomu se ho účastnit. Čas od času sice může docházet k útlumu činnosti nebo se na cestě vpřed objeví nějaké překážky; hybnou sílu však umožňuje opětovně získat přemýšlivá konzultace o důvodech, jež do slepé uličky vedly, přičemž je tato konzultace spojena s trpělivostí, odvahou a vytrvalostí. Ve stále více oblastech nabývá program růstu na rozsahu i složitosti, jež jsou souměřitelné se zvyšujícími se schopnostmi tří aktérů Plánu – tj. jednotlivce, společenství a institucí Víry – vytvářet prostředí vzájemné podpory. Těší nás také to, že podle očekávání existuje stále větší počet oblastí, ve kterých nyní sto či více jedinců napomáhá tisíci jedinců anebo ještě více lidem zapojovat se do vytváření modelu života, který je duchovní, dynamický i transformující. Základem tohoto procesu je samozřejmě už od počátku kolektivní posun směrem k vizi materiálního a duchovního blahobytu, kterou jasně vyložil Ten, kdo je Životodárce světa. Při tak velkém počtu účastníků je však už možné rozeznávat [hodnotový] posun, k němuž u celé skupiny obyvatelstva dochází.

3. Tento posun je zvláště průkazný v oněch oblastech, kde má být ustaven místní Mashriqu’l-Adhkár. Jedna z těchto oblastí se například nachází ve Vanuatu. Přátelé, kteří bydlí na ostrově Tanna, vynaložili to největší úsilí, aby zvýšili informovanost o plánované výstavbě Domu uctívání a již mnoha různými způsoby zapojili alespoň třetinu z 30 000 obyvatel ostrova do neustále se rozvíjejícího rozhovoru o významu tohoto Domu uctívání. Celá léta zkušeností s dělením se o Bahá’u’lláhovo učení s ostatními a s rozšiřováním pole působnosti energií kypícího střediska vzdělávání vedla k vytříbení schopnosti trvale vést s tolika lidmi rozhovor, který se vyznačuje povznášejícím charakterem. Na ostrově zažívají mimořádný rozkvět skupiny juniorské mládeže, jež pobízí vpřed podpora vesnických náčelníků, kteří vidí, k jakému posilování duchovního života u účastníků těchto skupin dochází. Tyto mladé lidi povzbuzuje jednota a obětavost, které mezi nimi panují. Nejenom že sami mezi sebou dokázali rozptýlit malátnost nečinnosti, ale prostřednictvím různých praktických projektů přišli na prostředky, jak pracovat na zlepšování situace ve své obci; a v důsledku toho byli lidé všech věkových kategorií, a v neposlední řadě i jejich rodiče, vyburcováni k účasti na konstruktivní činnosti. Mezi věřícími i širší společností dochází k uznání toho, jakou štědrostí je obracet se na Místní duchovní radu kvůli řešení obtížných situací a za účelem toho, aby se jim od ní dostávalo vedení; a různá rozhodnutí Duchovních rad se zase následně rostoucí měrou vyznačují moudrostí a citlivostí. Mnohé svědčí o tom, že jsou-li rozličné složky uvnitř rámce činnosti tohoto Plánu spojeny do jednoho soudržného celku, může to mít na určitou populaci hluboký dopad. A právě na pozadí pokračující expanze a konsolidace – při nedávném ukončení třicátého cyklu intenzivního programu růstu – dochází k tomu, že přátelé spolu s ostatními obyvateli ostrova aktivně zkoumají, co to znamená, že bude v jejich středu vystavěn Mashriqu’l-Adhkár, tedy „společně sdílené centrum pro lidské duše“. Za aktivní podpory tradičních vůdců předložili ostrované z Tanny přinejmenším sto ideových návrhů budoucího Chrámu, čímž ukázali míru, v níž Dům uctívání roznítil představivost, a otevřeli fascinující vyhlídky týkající se vlivu, jakým je Chrámu dáno působit na život těch, kteří ho budou v jeho stínu vést.

4. Toto povzbuzující líčení má svou obdobu v mnoha vyspělých oblastech, kde hlubší důsledky Bahá’u’lláhova učení začínají působit na podmínky života v sousedstvích a ve vesnicích. V každé z těchto oblastí se tamní obyvatelé, kteří se toho o Osobě Bahá’u’lláha dozvídají stále více, učí prostřednictvím úvah o nabytých zkušenostech a prostřednictvím konzultace i studia, jak se mají chovat podle pravd, jež jsou v Jeho Zjevení obsaženy, a tak dochází k tomu, že je zvětšující se okruh duchovních příbuzných spojován stále těsnějšími pouty kolektivního uctívání a služby.

5. Společenství, která pokročila nejdále, sledují v mnoha ohledech lákavou cestu, po níž se mohou vydávat i ostatní. Ale bez ohledu na úroveň aktivity, jež v určité oblasti probíhá, je to právě schopnost místních přátel učit se v mezích společného rámce, která podporuje pokrok po stezce rozvoje. Každý má na tomto podniku podíl; a příspěvek každého z nich slouží k obohacení celku. Nejdynamičtější oblasti jsou ty, v nichž přátelé zjišťují, a to bez ohledu na zdroje, které má společenství k dispozici nebo na počet aktivit, které tam probíhají, že je jejich úkolem identifikovat, čeho je třeba k tomu, aby mohlo k pokroku docházet – jedná se o rodící se schopnosti, které se musí dále rozvíjet, nové dovednosti, které se musí získávat, iniciátory počínajícího snažení, kteří se musejí doprovázet, prostor k zamýšlení se, který se musí rozvíjet a kolektivní úsilí, které se musí koordinovat – a pak hledat kreativní způsoby, jejichž prostřednictvím je možné získat potřebný čas a zdroje k dosažení tohoto pokroku. Samotná skutečnost, že každý souhrn okolností představuje své vlastní výzvy, umožňuje každému společenství nejenom to, aby pouze čerpalo z toho, čemu se lidé v ostatních koutech Bahá’í světa učí, ale aby také svým dílem přispívalo do tohoto souboru znalostí. Uvědomění si této skutečnosti osvobozuje člověka od neplodného hledání nepružného receptu na činnost, a zároveň mu umožňuje, aby hlubší poznatky získávané v různých prostředích utvářely proces růstu spolu s tím, jak bude tento proces nabývat konkrétní formy v tom prostředí, v němž se daný člověk nachází. Celý tento přístup je zcela v rozporu s úzkoprsým pojetím „úspěchu“ a „neúspěchu“, jež plodí horečnou činnost nebo ochromení vůle konat. Odpoutání je tím, čeho je třeba. Je-li úsilí vynakládáno výhradně kvůli Bohu, pak všechno, co se stane, patří Jemu, a každé vítězství vydobyté v Jeho Jménu je příležitostí k oslavě Jeho chvály.

6. Ve Spisech naší Víry se na tolika místech popisuje vztah mezi vynaloženým úsilím a nebeskou pomocí, která je coby odpověď na ně udělena: „Pokud jen vynaložíte úsilí,“ zní Mistrovo ujištění v jedné z Jeho Desek, „je jisté, že se tyto skvoucí záře rozjasní, z těchto mraků milosrdenství se spustí déšť, tyto životodárné větry se zvednou a zavanou a toto voňavé pižmo se rozptýlí široko daleko.“ Během našich častých návštěv Svatyní za vás úpěnlivě prosíme Všemohoucího, aby vás podpořil a posílil, aby se dostalo hojného požehnání vašim snahám oslovovat ty, kteří dosud nejsou s božím učením obeznámeni a utvrzovat je v Jeho Věci, a aby vaše spolehnutí se na Jeho bezmezné projevy přízně bylo neotřesitelné. V našich modlitbách jste vždy přítomni a v našich snažných prosbách nikdy nepřestáváme vzpomínat na vaše oddané činy věrnosti. Přemítáme-li nad nezbytnými požadavky, před nimiž budou v příštích dvou letech stát stoupenci Požehnané Krásy, je tato Mistrova důrazná výzva k činnosti pobídkou k odvaze: „Rozetněte závoje vedví, odstraňte překážky, podávejte životodárné vody a ukažte stezku ke spáse.“

S příchodem Krále svátků skončilo období přípravy na příští celosvětový Plán: nyní přátele Boha svoláváme k novému pětiletému závazku odvahy, odhodlání a zdrojů.

Družina Bahá'u'lláhových věrných je připravena. Institucionální setkání, jež se během nedávných měsíců sešla po celém světě, postupně vysílala znamení, že přátelé jsou dychtivi zahájit tento mocný počin. Příkazy obsažené v poselství Konferenci poradců se již převádějí do rázných plánů činnosti. Desetiletími hrdinských úsilí se společenství zformovalo a prokázalo, že získalo určitou míru způsobilosti k podporování růstu, čímž se zocelilo pro tuto chvíli. Zejména poslední dvě desetiletí výrazně uspíšila toto toužebně vyhlížené zlepšení zdatnosti.

Během tohoto období si přátelé díky přijetí rozvíjejícího se rámce činnosti mohli postupně utvářet a zušlechťovat základní schopnosti, které daly vzniknout zprvu jednoduchým činům služby, jež vedly k propracovanějším modelům činnosti, které si po té vyžádaly rozvoj ještě komplexnějších schopností. Tímto způsobem byl v tisících oblastech započat systematický proces rozvoje lidských zdrojů a budování společenství - a v mnoha z nich se tento proces značně rozvinul. Pozornost se nezaměřovala pouze na jednotlivého věřícího, nebo na společenství, či na instituce Víry; všichni tři nerozluční účastníci rozvoje nového Světového řádu jsou pobízeni duchovními silami, které se uvolnily při rozvinování Božího plánu. Znamení jejich pokroku jsou stále více patrná: v sebedůvěře, kterou nesčetní věřící získali a s níž sdílejí příběhy z Bahá'u'lláhova života a debatují o důsledcích Jeho Zjevení a nedostižné Smlouvy; v rostoucím počtu duší, jež jsou v důsledku toho přitahovány k Jeho Věci a přispívají k úspěchům Jeho sjednocující vize; ve schopnosti Bahá'í věřících a jejich přátel z místních společenství popsat výřečnými výrazy své zkušenosti s procesem, který je schopen přetvořit lidskou povahu a utvářet společenský život; v podstatně větším počtu domorodých obyvatel různých zemí, kteří nyní jako členové Bahá'í institucí a orgánů řídí záležitosti svých společenství; ve spolehlivém, štědrém a obětavém přispívání do fondu, tak životně důležitém pro udržení pokroku Víry; v nevídaném rozkvětu iniciativ jednotlivců a kolektivních činů na podporu činností, budujících společenství; v nadšení tolika nezištných duší v rozkvětu mládí, kteří do této práce vnášejí nezměrnou energii především tím, že pečují o duchovní výchovu mladších generací; v povznesení zbožného charakteru společenství prostřednictvím pravidelných setkání k uctívání; v nárůstu kapacity na všech úrovních Bahá'í správy; v připravenosti institucí, orgánů a jedinců přemýšlet v rámci procesu, interpretovat bezprostřední realitu a hodnotit zdroje v místech, kde žijí, a na tomto základě připravovat plány; v nyní již známé dynamice studia, konzultace, činnosti a reflexe, díky níž se rozvinul instinktivní postoj učení se; ve zvyšujícím se chápání toho, co to znamená uvádět Učení do života společenskou činností; v násobících se příležitostech, které věřící vyhledávají a využívají, aby v rozhovorech ve společnosti převažujích nabídli Bahá'í hledisko; ve vědomí celosvětového společenství, že všemi svými snahami urychluje vznik božské civilizace, neboť při nich projevuje schopnost, která je Věci vlastní - budování společnosti; a samozřejmě, v rostoucím uvědomění si přátel, že jejich úsilí podporovat vnitřní přeměnu, rozšiřovat kruh jednoty, spolupracovat s ostatními na poli služby, pomáhat skupinám obyvatelstva ujmout se vlastního duchovního, společenského a hospodářského vývoje - a, pomocí všech těchto snah, dosáhnout zlepšení světa - vyjadřuje pravý smysl samotného náboženství.

I když žádné kritérium nemůže samo o sobě plně zachytit celý pokrok Bahá'í společenství, hodně si můžeme odvodit z počtu oblastí po celém světě, kde byl ustaven program růstu, o kterémžto počtu potvrzujeme, vděčni za štědré dary Krásy Abhá, že přesáhl 5 000. Základ tak rozsáhlý, jako je tento, byl nezbytným předpokladem k tomu, aby na sebe Bahá'í svět mohl vzít úkol, před kterým nyní stojí - posílit proces růstu v každé oblasti, kde započal, a dále rozšířit obohacující model komunitního života.

Pokračující úsilí, jež bude třeba vynakládat, bude velmi náročné. Ale výsledek může být nesmírně významný, ba i epochální. Malé krůčky, jsou-li pravidelné a rychlé, se sečtou a vyústí v překonání velké vzdálenosti. Když se budou soustředit na posun, kterého se musí v oblasti dosáhnout v počátečním období - například během šesti cyklů, které nastanou před prvním z dvoustých výročí -, učiní přátelé značný pokrok k dosažení cíle, stanoveného pro celé pětileté období. Každý cyklus je obdařen pomíjivými příležitostmi k postupu vpřed, vzácnými možnostmi, jež se nebudou opakovat. Želbohu, ve většinové společnosti se symptomy stále se prohlubující sklíčenosti duše množí a zhoršují. Jak neobyčejně pozoruhodné, že zatímco národy světa trpí, neboť se jim nedostává pravého léku, a vrtkavě se obrací od jedné falešné naděje ke druhé, vy s rozvahou cídíte nástroj, jenž spojuje srdce s věčným Slovem Božím. Jak neobyčejně pozoruhodné, že se uprostřed kakofonie utkvělých názorů a protikladných zájmů, která všude nabývá na síle, soustředíte na to spojovat lidi, aby budovali společenství, jež jsou útočištěm jednoty. Nenechte se předsudky a nepřátelstvím světa ani trochu sklíčit, nechť jsou vám připomínkou toho, jak naléhavě duše všude kolem vás potřebují hojivý balzám, jenž jim můžete poskytnout pouze vy.

Toto je poslední z řady několika po sobě následujících Pětiletých plánů. Po jeho ukončení započne nová fáze vývoje Božího plánu, jež má za úkol dovést Bahá'u'lláhovo společenství do třetího století Bahá'í letopočtu. Nechť si přátelé Boha ve všech zemích váží příslibu těchto několika let, ležících před námi, které budou pečlivou přípravou na ještě úžasnější úkoly, jež teprve přijdou. Široký záběr současného Plánu umožňuje všem jedincům tuto práci podporovat, bez ohledu na to, jak skromný je jejich přínos. Žádáme vás, milovaní spolupracovníci, ctitelé Toho, Jenž je Nejmilovanějším světů, abyste nešetřili úsilím a uplatnili vše, co jste se naučili, i veškeré Bohem seslané schopnosti a dovednosti, jež máte, a napomohli postupu Božího plánu do jeho dalšího zásadního stádia. K vašim zaníceným prosbám o nebeskou pomoc přidáváme svoje, nabízené ve Svatyních jménem všech, kdož pracují pro tuto vše-obklopující Věc.

1. Pohleďte, kterak společenství Největšího Jména povstává! Od započetí nového Plánu uplynul pouhý jeden rok, a dostupné zprávy už svědčí o rozsahu toho, oč se přátelé právě nyní pokoušejí a co začínají uskutečňovat. Přivádění 5000 programů růstu na vyšší úroveň intenzity si žádá takovou míru úsilí, jaká vůbec nemá obdoby. Velký počet přátel jedná na základě požadavků vznášených tímto Plánem. Tito přátelé důkladně porozuměli jeho základním zásadám, o čemž svědčí důslednost a obětavost, jež je jejich typickou reakcí. Některé intenzivní programy růstu, které jsou v aktivní činnosti již delší dobu, se podle všech předpokladů stávají zásobárnami znalostí a zdrojů, jež poskytují podporu okolním zeměpisným oblastem a usnadňují rychlé šíření zkušeností a hlubších poznatků. Centra intenzivní činnosti se ukazují jako živná půda kolektivní transformace. Jedná se o ta sousedství a vesnice, ve kterých se v té největší míře soustřeďuje práce na poli dalšího rozvoje společenství. Rozšířená a posílená legie členů pomocného sboru a jejich asistentů podněcuje věřící v jejich úsilí, pomáhá jim získávat vizi toho, jak za různých okolností dále rozvíjet proces růstu, a identifikovat přístupy, které vyhovují podmínkám, jež v každé oblasti existují. Regionální Bahá’í rady se za podpory svých příslušných národních duchovních rad učí tomu, jak může dynamika Plánu nabírat obrátky napříč celou řadou oblastí současně, zatímco v některých menších zemích, které [regionální] rady nemají, se začínají učit témuž i určité nové subjekty působící na národní úrovni. Celkový počet intenzivních programů růstu na světě se už začíná zvyšovat, třebaže rychlý pokrok, jenž byl na některých místech zaznamenán, má na jiných teprve nastat, což se dá u jakéhokoli organického procesu očekávat. Též nás těší sledovat skutečnost, že během prvních čtyř cyklů účast na aktivitách tohoto Plánu výrazně vzrostla.

2. Známky toho, co by mohl příští rok přinést, tedy ani nemohou být slibnější. Je snad vůbec možné si představit nějaký vhodnější obětní dar, který by bylo možno Požehnané kráse ke dvoustému výročí Jejího narození přinést, než je upřímné snažení Jeho milovaných o rozšíření okruhu působnosti Jeho Víry? První ze dvou dvousetletých výročí, která bude Bahá’í svět slavit, je tedy příležitostí, jež skýtá nanejvýš vzrušující vyhlídky. Pohlížíme-li na celou věc správně, představuje letošní rok jedinou největší celosvětovou příležitost, která tu kdy byla k tomu, aby se srdce mohla spojit s Bahá’u’lláhem. V nadcházejících měsících ať mají všichni tuto cennou a vhodnou příležitost na paměti a ve zvýšené míře si jsou pozorně vědomi možností, které se ve všech prostředích naskýtají k tomu, aby mohli být ostatní seznamováni s Jeho životem a vznešeným posláním. K co možná nejplnějšímu využití této příležitosti k učení Víry, jež se nyní před Bahá’í světem otevírá, je třeba vnášet kreativní myšlenky do rozhovorů, které se mohou vést s jednotlivci jakéhokoli povahového založení. V průběhu těchto smysluplných rozhovorů dochází ke zvyšování vnímavosti a otevírání srdcí, přičemž k něčemu takovému může někdy dojít i v jednom jediném okamžiku. V tomto ctihodném konání nacházejí všichni poslání, a o radost, která pochází z účasti na této činnosti, by se neměl nikdo připravovat. Naléhavě prosíme jediného Milovaného, aby byl celý tento rok dvoustého výročí naplněn onou nanejvýš čirou radostí a nejpříjemnějším potěšením – totiž sdělovat další duši zprávu o tom, že nastal úsvit Dne Božího.

3. Naléhavou povahu povinností, které musí veškeré uskupení věřících plnit, navíc ještě zvýrazňuje zmatek, nedůvěra a pochmurná nálada, které ve světě panují. Přátelé by skutečně měli využívat každičké příležitosti k tomu, aby zažíhali světlo, které může osvětlovat cestu a skýtat ujištění bázlivcům a naději zoufalcům. Připomíná nám to radu, kterou dal Strážce jednomu Bahá’í společenství. Formuloval ji slovy, která jako by byla určena pro naši dobu: „S tím, jak se stavba dnešní společnosti prudce chvěje pod tíží a tlakem neblahých událostí a pohrom a jak pod nimi praská, s tím jak se násobí počet trhlin zvýrazňujících rozkol, který odděluje jeden národ od druhého, jednu společenskou vrstvu od druhé, jednu rasu od druhé a jedno věrovyznání od druhého, musí plnitelé Plánu projevovat ve svém duchovním životě i administrativních činnostech ještě větší soudržnost a ve svých společných projektech prokazovat ještě vyšší míru společného úsilí, vzájemné pomoci a harmonického rozvoje.“ Shoghi Effendi, který vždy zdůrazňoval duchovní význam práce pro Víru a cílevědomé odhodlání, s nímž mají věřící vykonávat své svaté povinnosti, rovněž varoval před jakoukoli účastí na politických sporech, tahanicích a zaplétání se do politiky. „Nechť povstanou nad veškerý partikularismus a partajnictví,“ naléhavě vyzýval při jiné příležitosti, „nad zbytečné spory, malichernou vypočítavost a pomíjivé vášně, které vrásní povrch měnícího se světa a upoutávají jeho pozornost.“ Jedná se o nezbytnou pěnu a tříšť, která je vyvrhována na povrch v okamžiku, kdy vlna za vlnou otřásá rozbouřenou a rozdělenou společností. Až příliš mnoho je v sázce, budeme- li se rozptylovat činnostmi tohoto druhu. Jak každý Bahá’u’lláhův stoupenec dobře ví, blahobyt lidstva v konečném důsledku závisí na tom, budeme-li překonávat různice a budeme-li jednotu lidského rodu stavět na pevných základech. Ať už Bahá’í věřící přispějí k životu své společnosti jakýmkoli způsobem, zůstává jejich záměrem podporovat jednotu, a k témuž cíli směřuje i jakákoli snaha o další budování společenství. Různá společenství, která rostou a rozvíjejí se ve stínu Největšího jména, jsou pro lidi, kteří jsou už unaveni neustálými spory, přesvědčivým příkladem toho, čeho se dá díky jednotě dosáhnout.

4. Vzdáváme chválu Pánu pánů za to, že tolik Jeho milovaných dává tolika různými způsoby vše, co má, pro to, aby se mohla do výše pozvednout zástava jednoty lidstva. Nejmilovanější přátelé! Neměl by snad na samém počátku velevýznamného roku každý z nás uvažovat o tom, jaké nebeské skutky nám může Jeho milost pomoci vykonat?

Jak se Největší svátek přiblížil, jsme okouzleni z pocitů vděčnosti a očekávání – vděčnosti za divy, jež Bahá’u’lláh Svým stoupencům umožnil vykonat, očekávání toho, co přinese nejbližší budoucnost.

Hybná síla zrozená z celosvětových oslav dvoustého výročí narození Bahá’u’lláha od té doby jen nabývá na intenzitě. Rychlejší rozvoj Bahá’í společenství, jeho rostoucí kapacita a jeho schopnost čerpat ze síly většího množství svých členů jsou zcela zřetelně vidět v přehledu toho, čeho po celém světě toto společenství v poslední době dosáhlo. V této souvislosti se do popředí dostává zejména nárůst činností budujících společenství. Současný pětiletý plán následuje po dvacetiletém úsilí Bahá’í světa, kdy tyto činnosti byly systematicky tříbeny a jejich počet mnohonásobně zvětšován – leč pozoruhodné je, že během prvních dvou a půl let plánu se množství ústředních aktivit zvýšilo o více než polovinu. Celosvětové společenství prokázalo schopnost do těchto aktivit zapojit v jakémkoli daném okamžiku přes milion lidí, pomáhajíc jim tak zkoumat duchovní skutečnosti a reagovat na ně. V témže krátkém období se počet modlitebních setkání téměř zdvojnásobil – velmi potřebná to reakce na rostoucí odcizení se lidstva Zdroji naděje a štědrosti. Tento vývoj v sobě skrývá zvláštní příslib, neboť devocionální setkání vnášejí do života společenství novou energii. Spolu se vzdělávacími aktivitami pro všechny věkové kategorie posilují vznešený záměr těchto snah: podporu společenství, vyznačujících se uctíváním Boha a službou lidstvu. Nikde to není lépe vidět než v oněch oblastech, kde se Bahá’í aktivit trvale účastní velké množství lidí a kde přátelé překročili třetí milník ve vývoji svého společenství. Jsme velmi potěšeni, když vidíme, že se počet oblastí, kde proces růstu postoupil tak daleko, od začátku plánu více než dvojnásobil a nyní činí kolem pěti set.

Tento krátký přehled nemůže plně vystihnout rozsah přeměny, jež se právě uskutečňuje. Vyhlídky na zbývající dva roky plánu jsou příznivé. Tento poslední rok toho bylo dosaženo mnoho, jak se z oblastí se silnějším programem růstu, které se, jak jsme doufali, staly rezervoáry znalostí a zdrojů, do široka do daleka šířila poučení, jež získaly. Mezinárodní centrum pro učení Víry, poradci a neúnavní členové jejich pomocných sborů se nezastavují před ničím, aby zajistili, že přátelé ve všech částech světa mohou z tohoto zrychleného procesu učení se těžit a tyto získávané poznatky uplatňovat ve svých vlastních reálných situacích. Těší nás, když vidíme, že v rostoucím počtu oblastí, a v sousedstvích a vesnicích v nich, se vynořilo jádro přátel, již prostřednictvím činů a přemítání objevují, co je v daném momentě třeba, aby proces růstu mohl v jejich okolí postupovat dále. Čerpají z mocného nástroje středisek, jimiž se zlepšuje kapacita přispívat k duchovnímu i hmotnému rozkvětu společenství, a při tom, jak konají, se zvětšuje počet těch, kteří se k nim přidávají. Podmínky a s nimi i vlastnosti růstu se místo od místa přirozeně velmi liší. Ale systematickým úsilím může každý k této konkrétní práci přispívat stále efektivněji. V každém prostředí existuje čirá radost ze zapojování dalších duší do smysluplných a povznášejících rozhovorů, které vedou, ať rychle či postupně, k probuzení duchovních vnímavostí. Čím jasnější je plamen zapálený v srdci věřícího, tím větší bude síla přitažlivosti, kterou pocítí ti vystaveni jeho teplu. A pro srdce pohlcené láskou k Bahá’u’lláhovi si nelze představit nic vhodnějšího, čím by se mohlo zabývat, než vyhledávat spřízněné duše, povzbuzovat je, jak vstupují na stezku služby, doprovázet je při tom, jak získávají zkušenosti, a – možná tu největší radost ze všech –vidět je, jak jsou ve své víře ujištěny, samy od sebe povstávají a ostatním pomáhají na téže cestě. Toto jsou jedny z nejdražších chvil, které tento pomíjející život nabízí.

Naděje na rozvoj tohoto duchovního počinu jsou s blížícím se dvoustým výročím narození Bába ještě více vzrušující. Stejně jako dvousté výročí, jež mu předcházelo, je toto jubileum okamžikem nevyčíslitelně vzácným. Všem Bahá’í věřícím poskytuje vynikající příležitosti, aby ty, již jsou jim nablízku, probudili do slavného Dne Božího a pomohli jim si uvědomit neobyčejný příliv nebeské milosti, jenž byl ohlášen objevením se dvou Projevů Božské bytosti, dvou po sobě jdoucích Světlodárců, Již rozjasnili obzor světa. Rozsah toho, co je v následujících dvou cyklech vůbec možné, již všichni znají ze zkušeností s dvoustým výročím před dvěma lety a vše, co se při té příležitosti naučili, musí uplatnit v plánech na letošní Dvojí svaté narozeniny. Jak se dvěstěleté výročí blíží, budeme často ve svatyních vaším jménem pronášet snažné modlitby, prosíce, ať vaše úsilí náležitě poctít Bába uspějí a napomohou pokroku Věci, již předpověděl.

Konec prvního století Formativního věku zde bude již za dva a půl roku. Zpečetí sto let požehnaného úsilí upevňovat a rozšiřovat základy s takovými oběťmi položené během Hrdinského věku Víry. V té době si Bahá’í společenství též připomene sté výročí nanebevstoupení ‘Abdu’l-Baháa, onen moment, kdy byl milovaný Mistr vysvobozen z pout tohoto světa, aby se v útočišti nebeské slávy mohl znovu shledat se Svým Otcem. Jeho pohřeb, jenž se konal následujícího dne, byl událostí „jakou Palestina nikdy neviděla“. Na závěr pohřbu byly Jeho smrtelné ostatky uloženy k odpočinku pod klenbou Bábova mauzolea. Avšak Shoghi Effendi předpokládal, že toto uspořádání bude pouze dočasné. Ve vhodný čas se měla postavit svatyně, svým rázem odpovídající ‘Abdu’l-Baháovu jedinečnému postavení.

Ten čas právě nadešel. Bahá’í svět je povoláván k tomu, aby vztyčil budovu, jež bude navždy obklopovat ony posvátné ostatky. Bude postavena v blízkosti zahrady Riḍván na půdě posvěcené šlépějemi Požehnané krásy. Svatyně ‘Abdu’l-Baháa se tak bude nacházet na půlkruhu vedeném mezi svatyněmi v ‘Akká a Haifě. Práce na architektonických plánech jsou již v procesu a v následujících měsících se s vámi podělíme o více informací.

Nyní, jak rozjímáme nad rokem, jenž je před námi, a nade vším, co slibuje, nás zahrnují pocity neobyčejné radosti. Na každého z vás – již se zabýváte vykonáváním služby Bahá’u’lláhovi, v každém národu pracujíce pro věc míru - se spoléháme, že naplníte své vznešené poslání.

Dvě skutečnosti, jež se stávají patrnými, nás podnítily, abychom se na vás obrátili s těmito slovy. První skutečností je celosvětově rostoucí uvědomění si hrozících a děsivých nebezpečí, jež přináší koronavirová pandemie. V mnoha zemích, navzdory chrabrým a odhodlaným kolektivním úsilím pohromě zabránit, je situace již vážná, rodinám a jednotlivcům způsobuje tragédie a celé společnosti uvrhá do krize. Vlny utrpení a zármutku se valí přes jedno místo za druhým a v různých chvílích různými způsoby různé národy oslabí.

Druhou skutečností, která je každým dnem očividnější, je nezdolnost a nezmenšená životní síla Bahá’í světa tváří v tvář výzvě, jež nemá v živé paměti obdoby. Vaše reakce byla vynikající. Když jsme vám před měsícem psali k Naw-Rúzu, dychtili jsme zdůraznit působivé vlastnosti, které společenství, jejichž běžný vzorec činnosti byl přerušen, prokazují. Vše, co se v mezidobí, kdy se mnoho přátel muselo podrobit stále přísnějším restrikcím, událo, pouze prohloubilo obdiv, který cítíme. Některá společenství, učíce se ze zkušeností získaných v jiných částech světa, nalezla bezpečné a tvořivé způsoby, jak u obyvatelstva zvýšit povědomí o požadavcích na veřejné zdraví. Zvláštní pozornost je věnována těm, již jsou virem nejvíce ohroženi, a hospodářským nesnázím, vyplývajícím z jeho šíření; iniciativy, uváděné na stránkách Bahá’í World News Service [Bahá’í světová zpravodajská služba], jsou jen pouhou hrstkou z nesčetného množství aktivit, které se v této oblasti konají. Tyto iniciativy jsou doprovázeny snahami zkoumat, podporovat a pěstovat ony duchovní vlastnosti, které jsou v této době nejvíce potřeba. Mnohé z těchto snah se nevyhnutelně konají v rodinách či o samotě, ale tam, kde to podmínky dovolí či komunikační nástroje umožní, je mezi lidmi, nacházejícími se v podobné situaci, aktivně budován smysl pro neobyčejnou solidaritu. Dynamiku komunitního života, pro kolektivní pokrok tak důležitou, nelze potlačit.

Když jsme viděli, jak schopně národní duchovní rady, neúnavní to vojevůdci Armády světla, vedou svá společenství a formují své reakce na tuto krizi, velice nás to povzneslo na duchu. Výrazně je podporují poradci a jejich pomocné sbory, kteří, jako vždy, hrdinsky pozvedli do výše zástavu milující služby. Duchovní rady jsou neustále dobře informovány o často rychle se měnících podmínkách ve svých zemích, a přitom činí nezbytná opatření pro správu záležitostí Věci, především pro uspořádání voleb, kde je lze uskutečnit. Prostřednictvím pravidelných zpráv poskytují instituce a správní orgány moudré rady, uklidňující ujištění a neustálé povzbuzení. V mnoha případech též začaly rozeznávat konstruktivní témata, která vyvstávají z rozhovorů, rozvíjejících se v okolní společnosti. Očekávání, jež jsme vyjádřili v Naw-Rúzovém poselství, že tato zkouška odolnosti lidstva mu zajistí lepší porozumění, se již uskutečňuje. Čelní představitelé, přední myslitelé a reportéři již začali zkoumat stěžejní koncepty a smělé ctižádostivé sny, které v poslední době ve veřejných rozpravách povětšinou chyběly. V současné době jsou to jen první záblesky, ale přesto představují možnost, že chvíle kolektivního vědomí je snad v dohledu.

Útěchu, kterou čerpáme z toho, že vidíme, jak se nezdolnost Bahá’í světa projevuje v praxi, je zakalena naším smutkem z následků této pandemie pro lidstvo. Běda, jsme si vědomi toho, že se toto utrpení týká i věřících a jejich blízkých. Vzdálenost od přátel a příbuzných, kterou tolik lidí na světě kvůli požadavkům na veřejnou bezpečnost nyní udržuje, pro někoho ustoupí trvalému odloučení. Při úsvitu každého jitra se zdá jisté, že než slunce zapadne, budou přetrpěna další muka. Nechť příslib znovushledání ve věčných říších poskytne útěchu těm, již ztratí své milované. Modlíme se, aby se ulevilo jejich srdcím a aby milost Boží obstoupila ty, jejichž vzdělání, živobytí, domovy, či samotné prostředky obživy jsou v ohrožení. Za vás a za ty, jež milujete, a za všechny vaše krajany pokorně prosíme a naléhavě žádáme Bahá’u’lláha o požehnání a přízeň.

Ať je cesta, již je nutno zdolat, sebedelší a sebesvízelnější, jsme naprosto přesvědčeni o vaší síle ducha a odhodlání doputovat až na její konec. Čerpáte ze zásoby naděje, víry a velkodušnosti, upřednostňujíce potřeby ostatních před vlastními, umožňujíce, aby ti, již jsou znevýhodněni, byli duchovně posíleni, aby ti, již stále více žízní po odpovědích, byli uspokojeni, aby ti, již touží pracovat pro zlepšení světa, k tomu dostali prostředky. Jak bychom mohli od oddaných následovníků Požehnané dokonalosti očekávat méně?

završil se rok příprav a přemítání a též velikého úsilí, charakterizovaný snahami přátel po celém světě připomenout si storočí nanebevstoupení ‘Abdu’l-Baháa, počítaje v to vyslání zástupců, již se zúčastnili zvláštní události konané ve Svaté zemi na Jeho počest. Díky těmto snahám nesčetné duše, a to nejenom Bahá’í, pocítily inspiraci, kterou nabízí ‘Abdu’l-Baháův život. Jeho zájem o každého člena lidské rodiny, Jeho práce na poli učení Víry, Jeho podpora podniků v oblasti vzdělávání a společenského blaha, Jeho hlubokomyslné příspěvky do rozprav na Východě i Západě, Jeho srdečné povzbuzování projektů výstavby domů uctívání, Jeho utváření počátečních forem Bahá’í správy, Jeho pěstování rozličných aspektů komunitního života – všechny tyto vzájemně se doplňující stránky Jeho života byly odrazem Jeho neustálé a naprosté oddanosti službě Bohu a službě lidstvu. Krom toho, že ‘Abdu’l-Bahá byl velmi výraznou osobností morální autority a neobyčejného duchovního chápání, byl také čistým řečištěm, jímž mohly síly uvolněné Bahá’u’lláhovým zjevením působit na svět. Chce-li člověk pochopit společnost budující sílu, kterou má Víra, stačí, když se podívá na úspěchy, již ‘Abdu’l-Bahá dosáhl během Svého působení, a na transformativní vliv vedení, jež nepřetržitě proudilo z Jeho pera. Tolik z toho obdivuhodného pokroku, kterého dosáhlo současné Bahá’í společenství – a jejž jsme podrobně prozkoumali v našem loňském Riḍvánovém poselství – má svůj původ v činech, rozhodnutích a pokynech ‘Abdu’l-Baháa.

Jak příhodné tedy je, že kolektivní pocta Bahá’í společenství svému dokonalému Příkladu tvoří předehru k zahájení významného počinu zaměřeného na stále větší uvolňování síly Víry budovat společnost. Oblasti snah, které spadají do sféry devítiletého plánu, i do sféry současné série plánů, jsou nasměrovány k naplnění tohoto zastřešujícího cíle. Na toto se také zaměřuje více než 10 000 konferencí, které se u příležitosti zahájení tohoto velkého duchovního podniku konají napříč zeměkoulí. Tyto konference, na nichž jsou očekávány bezprecedentní počty účastníků, svedou dohromady nejenom Bahá’í, ale i mnohé další příznivce lidstva, již s nimi sdílí touhu podporovat jednotu a zlepšovat svět. Jejich odhodlání a silné vědomí cíle se odrážejí v atmosféře vytvořené na setkáních, která již proběhla, kde účastníci byli stejnou měrou vyburcováni dynamickými konzultacemi, k nimž přispívali, i kolektivní vizí, kterou na těchto radostných událostech zkoumali. S dychtivým očekáváním se těšíme na to, co přinesou nadcházející měsíce a roky.

Od chvíle, co jsme poselstvím z 30. prosince 2021 oslovili konferenci poradců, národní duchovní rady a regionální Bahá’í rady svědomitě posuzují možnosti, jak během devítiletého plánu zintenzívnit proces růstu v klastrech ve své jurisdikci. Máme pocit, že za účelem měření pokroku v průběhu času by bylo užitečné pohlížet na rozvíjení plánu ve dvou fázích, čtyřleté a pětileté, a národní rady byly požádány, aby zvážily, jaký pokrok očekávají ve svém společenství do Riḍvánu 2026 a pak do Riḍvánu 2031. Součástí tohoto úkolu také bylo přehodnocení hranic klastrů a výsledkem těchto úprav je, že se celkový počet klastrů ve světě zvýšil o čtvrtinu a nyní činí přes 22 000. Posuzujíce z došlých prognóz, očekáváme, že do konce plánu bude program růstu na nějaké úrovni vývoje existovat v přibližně 14 000 z těchto klastrů. Z tohoto množství se předpokládá, že počet těch, kde bude možné program růstu považovat za intenzivní, za tutéž dobu vyšplhá na 11 000. A z tohoto množství se očekává, že počet klastrů, kde bude překročen třetí milník, vyroste do konce roku 2031 na 5 000. Není pochyb, že aby bylo možné takového pokroku dosáhnout, bude to znamenat kolosální úsilí po celou dobu trvání plánu. A přec tyto ambice, o jejichž naplnění se bude usilovat, považujeme za důstojné, neboť představují ctižádostivé, leč spolehlivé posouzení toho, co leží na dosah.

Toto o mnohém vypovídá. O podobných cílech by nebylo možné realisticky uvažovat, kdyby správní instituce a orgány Víry nedosáhly značného rozvoje, jenž je vybavil výrazně zvýšenou schopností spravovat záležitosti společenství, jehož aktivity se tak rychle rozmnožily, pojímajíce obrovský a rostoucí počet spřízněných duší. O podobný růst by nebylo možné usilovat, kdyby se na všech úrovních, sahaje až k místním společenstvím, nepěstovala touha učit se – jednat, zamýšlet se, zachycovat vhledy i vstřebávat vhledy, které se objevují jinde. A úsilí, které z těchto návrhů vyplývá, by bylo stěží proveditelné, kdyby se v Bahá’í světě stále výrazněji neprojevoval systematický přístup k práci učení Víry a k rozvoji lidských zdrojů. Toto vše přivodilo celému Bahá’í společenství pokrok v uvědomění si vlastní identity a cíle. Odhodlání být v procesu budování společenství orientován směrem k vnější společnosti se již stalo zavedeným aspektem kultury na mnoha a mnoha místech; nyní se v rostoucím počtu společenství rozvinulo do pocitu opravdové odpovědnosti za duchovní a materiální pokrok stále větších skupin ve společnosti, daleko za hranicemi členství v samotném Bahá’í společenství. Snahy přátel budovat společenství, zapojovat se do sociální činnosti a přispívat k převládajícím rozpravám společnosti se skloubily v jeden globální podnik, dohromady stmelený společným rámcem pro činnost, zaměřený na pomoc lidstvu stavět své záležitosti na základech duchovních principů. Nelze přehlédnout význam vývoje, který jsme zde popsali, jenž tohoto bodu dosáhl sto let po zavedení správního řádu. V mimořádném nárůstu schopností, k němuž došlo v uplynulých dvou desetiletích – a jenž umožnil Bahá’í světu nahlížet na své počiny ve světle uvolňování společnost budující síly Víry – vidíme nezvratný důkaz, že Věc Boží vstoupila do šesté epochy svého formativního věku. Loni o Riḍvánu jsme oznámili, že obecně rozšířený jev, kdy se velké počty lidí účastní Bahá’í aktivit, jsouce zapáleny vírou a osvojujíce si schopnosti a dovednosti, aby mohly sloužit svým společenstvím, ohlašuje, že započala třetí epocha Mistrova Božího plánu, takže jednoletý plán, když byl tehdy spuštěn i když se nyní uzavírá, označuje řadu historických kroků vpřed, učiněných společností věrných. A na prahu nového, ohromného podniku stojí tento sjednocený sbor věřících připraven chopit se příležitostí, jež jsou před ním doširoka otevřené.

Markantním rysem epochy, jež nyní končí, bylo vztyčení posledního kontinentálního domu uctívání a zahájení projektů zřizovat domy uctívání na národní i místní úrovni. Bahá’í všude po světě se toho o konceptu Mashriqu’l-Adhkáru a spojení uctívání a služby, kterou představuje, hodně naučili. A během šesté epochy formativního věku se toho ještě mnohem více naučí o stezce, jež vede od rozvoje vzkvétajícího devocionálního života ve společenství – a služby, kterou inspiruje – ke vzniku Mashriqu’l-Adhkáru. Začínají konzultace s různými národními duchovními radami, a jak budou postupovat, budeme pravidelně oznamovat místa, kde bude v nadcházejících letech postaven Bahá’í dům uctívání.

Naši radost, když vidíme, jak společenství Největšího jména jde od úspěchu k úspěchu, kalí hluboký smutek, když vidíme, že ve světě přetrvávají okolnosti a konflikty, které způsobují strádání a zoufalé utrpení – obzvláště, když pozorujeme opětovné propukání ničivých sil, jež uvrhly mezinárodní záležitosti ve zmatek a hrůzami sužují skupiny lidí. Dobře víme a uklidňuje nás, že následovníci Bahá’u’lláha jsou oddáni tomu poskytovat lidem kolem sebe útěchu a podporu, ať je jejich vlastní situace sebetíživější, jak Bahá’í společenství opakovaně v mnoha různých kontextech prokazují. Leč dokud se lidstvo jako celek nepustí do toho uspořádat své záležitosti na základech spravedlnosti a pravdy, je, běda, odsouzeno k potácení se od jedné krize ke druhé. Modlíme se, aby, pokud má nedávno propuknuvší válka v Evropě přinést nějaké poučení pro budoucnost, posloužila jako naléhavá připomínka toho, jakým směrem se svět musí vydat, má-li dosáhnout ryzího a trvalého míru. Zásady, které Bahá’u’lláh vyhlásil panovníkům a prezidentům Své doby, a závazná zodpovědnost, jíž vládce minulosti i současnosti pověřil, jsou možná ještě více náležité a naléhavé dnes, než když byly poprvé zaznamenány Jeho Perem. Neboť pro Bahá’í věřící je neúprosný rozvoj Většího plánu Božího – jenž s sebou přináší těžké zkoušky a otřesy, leč nakonec pobídne lidstvo směrem ke spravedlnosti, míru a jednotě – kontextem, v němž se rozvinuje Menší plán Boží, kterým se věřící zabývají především. Dysfunkční stav dnešní společnosti činí potřebu uvolnit společnost budující sílu Věci navýsost jasnou a naléhavou. Nemůžeme než očekávat, že křeče a nepokoje budou prozatím i nadále sužovat svět; pročež bezpochyby pochopíte, proč se každá upřímná prosba, kterou pronášíme za všechny Boží děti, aby byly zbaveny rozčarování a hořkého strádání, pojí se stejně srdečnou modlitbou za úspěch tolik potřebné služby, již pro Věc Knížete míru vykonáváte.

V každém klastru, kde aktivity plánu nabývají na spádu, vidíme rozvoj společenství s ušlechtilými rysy, jež jsme popsali v poselství z 30. prosince 2021. Jak společnosti zažívají různé druhy obtíží, následovníci Krásy Abhá musí stále více vynikat svými vlastnostmi nezlomnosti a racionálnosti, svým standardem chování a dodržováním zásad, soucitem, odpoutáním a snášenlivou trpělivostí, jež při svém usilování o jednotu projevují. Význačné vlastnosti a postoje, prokazované věřícími v obdobích akutních těžkostí, znovu a znovu podněcují lidi, aby se k Bahá’í věřícím obraceli pro vysvětlení, radu a podporu, hlavně když je život společnosti narušen nebezpečím a nepředvídanými rozvraty. Sdělujíce tyto postřehy, jsme si vědomi, že i samotné Bahá’í společenství zažívá účinky sil rozkladu, které ve světě působí. Nadto si uvědomujeme, že čím větší bude úsilí přátel prosazovat Slovo Boží, na tím silnější protichůdné síly přicházející z různých stran dříve či později narazí. Svou mysl a ducha musí obrnit proti zkouškám, jež určitě přijdou, aby tyto zkoušky nenarušily celistvost jejich úsilí. Leč věřící dobře vědí, že ať jsou před nimi jakékoli bouře, archa Věci se jim všem vyrovná. Během po sobě jdoucích úseků své plavby již mnohokrát odolávala živlům a brázdila vlny. Nyní směřuje k novému obzoru. Utvrzení Všemohoucího jsou jako poryvy větru, jež napínají její plachty a ženou ji vstříc cíli. A Smlouva je hvězdou, která této posvátné lodi udává směr a udržuje pevně a jistě její kurz. Nechť nebeské zástupy sešlou požehnání na všechny, již se na ní plaví.

závěrečná slova této navýsost pamětihodné kapitoly v historii Věci byla právě napsána a stránka otočena. Tento Riḍván představuje zakončení výjimečného roku pětiletého plánu a celé řady plánů, která byla zahájena v roce 1996. Kyne nám nová řada plánů, která začíná dvanácti měsíci, jež v sobě mají příslib velkého významu a jež poslouží jako předehra k devítiletému úsilí, které má započít příští Riḍván. Před sebou vidíme společenství, které rychle nabylo síly a je připravené se ubírat mílovými kroky kupředu. Leč nedělejme si žádné iluze o tom, kolik úsilí bylo zapotřebí, abychom dosáhli tohoto bodu, a jak těžce vydobyté jsou tyto vhledy cestou osvojené: získaná poučení budou utvářet budoucnost společenství a popis, jak byla získána, vrhá světlo na to, co přijde.

Desetiletí vedoucí k roku 1996, sama o sobě bohatá na rozvoj a vhledy, nenechala nikoho na pochybách, že velké počty lidí v četných společnostech budou připraveny vstoupit pod korouhev Víry. A přec, i když případy registrací ve velkém byly sebepovzbudivější, nemohly se vyrovnat udržitelnému procesu růstu, jejž lze v rozličných prostředích podporovat. Společenství čelilo zásadním otázkám, na které v tu dobu nemělo kvůli nedostatečným zkušenostem adekvátní odpovědi. Jak by mohly snahy zaměřené na jeho expanzi pokračovat ruku v ruce s procesem konsolidace a vyřešit dlouhodobý, zdánlivě nezvladatelný úkol udržet růst? Jak by mohli být jednotlivci, instituce a společenství vyburcováni, aby byli schopni převést Bahá’u’lláhovo učení do praxe? A jak by se mohli ti, jež učení přitahuje, stát protagonisty v celosvětovém duchovním podniku?

A tak se stalo, že před čtvrt stoletím Bahá’í společenství, které ve svých předních řadách ještě stále mělo tři Ruce Věci Boží, vstoupilo do čtyřletého plánu, jenž se od plánů předcházejících lišil tím, že se zaměřil na jediný cíl: výrazně pokročit v procesu vstupování do Víry v zástupech. Tento cíl pak vymezil řadu plánů, které následovaly. Společenství již pochopilo, že tento proces není jen o tom, aby do Víry vstoupily značně velké skupiny, ani se neobjeví spontánně; že znamená cílevědomou, systematickou, zrychlenou expanzi a konsolidaci. Že tato práce bude vyžadovat informovanou účast velkého počtu duší; a v roce 1996 byl Bahá’í svět povolán, aby se ujal obrovské vzdělávací výzvy, kterou tato práce představovala. Byl vyzván, aby vybudoval síť středisek vzdělávání, zaměřených na zvětšující se příliv jednotlivců obdařených schopnostmi nezbytnými pro udržení proces růstu.

Přátelé se do tohoto úkolu pustili s vědomím, že navzdory svým předchozím vítězstvím na poli učení Víry se toho ještě musí hodně naučit o tom, jaké schopnosti si osvojit a, což bylo klíčové, jak si je osvojit. Znamenalo to, že v mnoha ohledech se společenství bude učit za pochodu a poznatky, které získá, až budou v průběhu času v rozmanitých prostředích použity, a tím zkoncentrovány a vytříbeny, budou nakonec začleněny do vzdělávacích materiálů. Bylo zjištěno, že určité aktivity jsou přirozenou odezvou na duchovní potřeby obyvatelstva. Z tohoto zřetele nabyly studijní kroužky, dětské hodiny, devocionální setkání a později také skupiny juniorské mládeže ústředního významu, a když se propojí se souvisejícími aktivitami, vytvořená dynamika může vést ke vzniku pulsujícího modelu komunitního života. Jak se zvyšovaly počty účastníků těchto ústředních aktivit, k jejich původnímu záměru přibyl nový rozměr. Začaly sloužit jako vstupní brány, jimiž mládež, dospělí a celé rodiny z okolní společnosti přicházeli do styku s Bahá’u’lláhovým zjevením. Také začínalo být zřejmé, jak praktické je uvažovat nad strategiemi pro práci budování společenství v kontextu „oblasti“: zeměpisného území zvládnutelné rozlohy s charakteristickými sociálními a ekonomickými rysy. Začala být pěstována schopnost připravovat jednoduché plány na úrovni oblasti a z těchto plánů vyvstaly programy růstu Víry, uspořádané do toho, z čeho se postupem času staly tříměsíční cykly činnosti. Velmi záhy začala být zřejmá důležitá skutečnost: pohyb jednotlivců posloupností kurzů je impulzem pro posun oblastí po kontinuu vývoje a zároveň je tímto posunem trvale udržován. Tento vzájemně se doplňující vztah pomáhal přátelům na celém světě vyhodnotit dynamiku růstu ve svém okolí a narýsovat cestu k větší síle. Jak šel čas, ukázalo se, že je užitečné pohlížet na dění v oblasti z hlediska tří naléhavých vzdělávacích požadavků – sloužících dětem, juniorům a mládeži a dospělým – i z hlediska cyklů činnosti nezbytných pro rytmus růstu. V průběhu pětadvacetiletého úsilí se začínaly ustavovat mnohé z nejrozpoznatelnějších rysů procesu růstu, jež vidíme dnes.

Jak se stupňovaly snahy přátel, začaly se různé principy, koncepty a strategie obecně platné pro proces růstu krystalizovat do rámce činnosti, který se může rozvíjet a pojímat nové prvky. Ukázalo se, že tento rámec je zásadní pro uvolnění obrovské životní síly. Napomohl přátelům usměrnit svou energii způsoby, které, jak zkušenost ukázala, vedly k růstu zdravých společenství. Leč rámec není vzorec. Tím, že se při posuzování reality nějaké oblasti, lokality nebo prostě sousedství braly v úvahu různé prvky rámce, mohl se rozvinout model činnosti, který čerpal z toho, co se učil celý Bahá’í svět, a přitom byl odezvou na konkrétní podmínky daného místa. Dichotomie mezi přísnými požadavky na jedné straně a neomezenými osobními preferencemi na straně druhé ustoupila diferencovanějšímu porozumění mnohotvárnosti prostředků, jimiž mohou jednotlivci podporovat proces, který je ve své podstatě soudržný a hromaděnými zkušenostmi neustále vylepšovaný. Nechť není žádných pochyb o pokroku, který vznik tohoto rámce představoval: důsledky, které měl pro sladění a sjednocení úsilí celého Bahá’í světa a povzbuzení jeho pochodu vpřed, byly svrchovaně závažné.

Jak následoval jeden plán za druhým a zapojení do práce na budování společenství mělo širší základnu, pokrok na úrovni kultury se stal viditelnějším. Například se začala více cenit důležitost vzdělávání mladších generací i neobyčejný potenciál, který představovala konkrétně juniorská mládež. Duše navzájem si pomáhající a navzájem se doprovázející na společné cestě, neustále rozšiřující okruh vzájemné podpory, se staly modelem, o který usilovaly veškeré snahy zaměřené na rozvíjení schopnosti služby. Dokonce i interakce přátel mezi sebou a s lidmi okolo prošla změnou, jak se zvýšilo povědomí o moci smysluplných rozhovorů zapálit a rozdmýchat duchovní vnímavosti. A co je významné, Bahá’í společenství si osvojovalo stále větší orientaci směrem k okolní společnosti. Každá duše reagující na vizi Víry se mohla stát aktivním účastníkem – dokonce i podporovatelem a facilitátorem – vzdělávacích aktivit, setkání k modlitbám a dalších prvků práce na budování společenství; z takovýchto duší jich pak mnoho vyhlásilo svou víru v Bahá’u’lláha. Takto vyvstal koncept procesu vstupování do Víry v zástupech, který se soustředil méně na teorie a předpoklady a více na faktickou zkušenost, jak velké počty lidí mohou najít Víru, seznámit se s ní, ztotožnit se s jejími cíli, přidat se k jejím aktivitám a rokováním a v mnoha případech ji přijmout. Vskutku, jak byl proces středisek vzdělávání v končině za končinou posilován, rostl počet jednotlivců, kteří se podílejí na práci plánu, dokonce včetně těch, již se s Vírou seznámili nedávno, mílovými kroky. Leč nebyl to pouhý zájem o čísla, co pohánělo tento proces. Vize osobní a kolektivní transformace probíhající souběžně, založené na studiu Slova Božího a na uznání kapacity každého člověka stát se protagonistou v hlubokomyslném duchovním dramatu, dala vzniknout smyslu pro společný počin.

Jedním z nejpozoruhodnějších a nejinspirativnějších rysů tohoto dvaceti pětiletého období je služba konaná Bahá’í mládeží, jež s vírou a chrabrostí zaujala své právoplatné místo v čele snah společenství. Jako učitelé Věci a vychovatelé mladých, jako putovní školitelé a domácí průkopníci, jako oblastní koordinátoři a členové Bahá’í orgánů povstala mládež v pěti světadílech, aby s oddaností a obětavostí sloužila svým společenstvím. Zralost, kterou mladí lidé při vykonávání povinností, na nichž závisí pokrok Božího plánu, prokázali, je vyjádřením jejich duchovní vitality a oddanosti závazku ochraňovat budoucnost lidstva. Jako uznání této stále viditelnější zralosti jsme rozhodli, že ihned po tomto Riḍvánu, ačkoli věk, kdy se věřící stane volitelným pro službu v duchovní radě, zůstane dvacet jedna, se věk, kdy věřící může volit v Bahá’í volbách, sníží na osmnáct. Nemáme sebemenších pochybností, že Bahá’í mládež po celém světě, která je plnoletá, si naši důvěru v její schopnost „svědomitě a pilně“ splnit tuto „posvátnou povinnost“, ke které je povolán každý Bahá’í volič, zaslouží.

Uvědomujeme si, že se realita různých společenství přirozeně velmi liší. Rozličná národní společenství, a rozličná místa v rámci těchto společenství, začala tuto řadu plánů na různých úrovních vývoje; od té doby se také vyvíjela různým tempem a dosáhla různého stupně pokroku. To samo o sobě není nic nového. Vždy tomu tak bylo, že se podmínky na různých místech liší, tak jako se liší i míra tamní vnímavosti. Leč také pozorujeme vzdouvající se vlnu, jíž se zvyšuje kapacita, sebejistota a nahromaděná zkušenost většiny společenství, podnícených úspěchem blízkých i dalekých sesterských komunit. Například, zatímco duším, jež v roce 1996 povstaly, aby otevřely nové lokality, nechyběla odvaha, víra a oddanost, jejich dnešní protějšky na celém světě tytéž vlastnosti snoubí se znalostmi, vhledy a dovednostmi, jež byly nashromážděny za dvacet pět let usilovné činnosti celého Bahá’í světa systematizovat a tříbit práci v oblasti expanze a konsolidace.

Bez ohledu na to, z jakého startovního místa společenství vykročilo, napomohlo rozvoji procesu růstu, když sloučilo vlastnosti víry, vytrvalosti a oddanosti s odhodlaností se učit. Vskutku, ceněným dědictvím, které nám tato řada plánů zanechává, je široce rozšířené poznání, že na začátku jakékoli snahy jít vpřed musí být postoj učení se. Jednoduchost tohoto pravidla je v rozporu s důležitostí důsledků, které z něj vyplývají. Nepochybujeme, že každá oblast, bude-li jí dopřán čas, bude postupovat po kontinuu vývoje; společenství, která učinila nejrychlejší pokroky, ve srovnání s těmi, jejichž okolnosti a možnosti byly podobné, prokázala schopnost podporovat jednotu myšlení a učit se o efektivní činnosti. A to, aniž by váhala jednat.

Závazek se učit také znamenal připravenost chybovat – a chyby samozřejmě byly občas nepříjemné. Není divu, že společenství s novými metodami a přístupy zpočátku kvůli nedostatku zkušeností pracovala neodborně; občas se stalo, že nově osvojená schopnost jednoho druhu byla zapomenuta, jak se společenství ponořilo do rozvíjení jiné. To, že máme ty nejlepší úmysly, není zárukou, že nedojde k přešlapům, a přenést se přes ně vyžaduje pokoru i odpoutání. Když společenství zůstalo odhodlané prokázat trpělivost a učit se z chyb, k nimž přirozeně dochází, nebyl pokrok nikdy mimo dosah.

V půli řady plánů se zapojení společenství do života společnosti začalo stávat středem přímočařejší pozornosti. Věřící byli povzbuzováni, aby o tomto přemýšleli v rámci dvou navzájem propojených oblastí úsilí – sociální činnosti a účasti na rozhovorech převládajících ve společnosti. Ty samozřejmě nebyly alternativou k práci expanze a konsolidace, a už vůbec od ní neodvracely pozornost: byly v ní obsaženy. Čím větší byly lidské zdroje, které mohlo společenství povolat, tím větší se stala jeho schopnost použít moudrost zahrnutou v Bahá’u’lláhově zjevení k nalezení řešení soudobých problémů – převést Jeho učení v realitu. A vypadalo to, že strastiplné záležitosti lidstva během tohoto období zvýrazňují, jak zoufale lidstvo potřebuje lék předepsaný Božským lékařem. V tom všem byla obsažena koncepce náboženství diametrálně odlišná od těch, které vládnou okolnímu světu: koncepce, která uznává náboženství jako mocnou sílu pohánějící neustále se rozvíjející civilizaci. Bylo jasné, že se taková civilizace neobjeví spontánně, sama od sebe – usilovně pracovat pro to, aby vznikla, je posláním Bahá’u’lláhových stoupenců. Takové poslání si vyžadovalo použít stejných procesů systematického učení se na práci v oblasti sociální činnosti a zapojení do veřejné rozpravy.

Nazíráno z hlediska posledních dvou a půl desetiletí se schopnost vykonávat sociální činnost markantně zvýšila a vedla k neobyčejnému rozkvětu činnosti. V porovnání s rokem 1996, kdy bylo rok co rok udržováno asi 250 projektů sociálního a hospodářského rozvoje, jich nyní je 1 500 a počet organizací inspirovaných Bahá’í vírou se zečtyřnásobil a překročil 160. Každý rok je prováděno více než 70 000 krátkodobých iniciativ sociální činnosti na místní úrovni, což představuje padesátinásobný nárůst. Těšíme se na pokračující vzestup všech těchto snah, vyplývajících z oddané podpory a podnětu, které nyní poskytuje Bahá’í mezinárodní rozvojová organizace. Bahá’í účast v převládajících rozhovorech společnosti mezitím také obrovsky vzrostla. Krom mnoha příležitostí, kdy přátelé zjistí, že mohou v hovorech, ke kterým dochází v práci nebo v osobním kontextu, nabídnout Bahá’í hledisko, se výrazně zvýšila formálnější účast v rozmluvách. Máme na mysli nejenom velmi rozhojněné snahy a stále propracovanější příspěvky Bahá’í mezinárodního společenství – které v tomto období přidalo kanceláře v Africe, Asii a Evropě – ale také práci obrovsky rozšířené a značně posílené sítě národních kanceláří pro vnější vztahy, pro něž se tato oblast práce stala předním zájmem; navíc zde byly uvážlivé a významné příspěvky, učiněné jednotlivými věřícími v konkrétních oborech. Toto vše určitým způsobem pomáhá vysvětlit vážnost, uznání a obdiv, které vůdčí myslitelé a další přední osobnosti ve všech vrstvách společnosti stále znovu prokazují Víře, jejím následovníkům a jejich aktivitám.

Když se ohlédneme na celé dvaceti pětileté období, jsme naplněni úctou a bázní z mnoha druhů pokroku, kterých Bahá’í svět souběžně dosáhl. Jeho intelektuální život vzkvétal, což se projevilo nejenom rozmachem ve všech oblastech snažení zde již probraných, ale také objemem velmi kvalitní literatury vydané Bahá’í autory, rozvojem míst pro zkoumání určitých disciplín ve světle učení a účinkem seminářů pro vysokoškolské studenty a absolventy, které systematicky nabízí Institut pro studium globální prosperity, jenž, ve spolupráci s institucemi Věci, nyní slouží Bahá’í mládeži z více než 100 zemí. Velmi viditelně se zintenzivnilo úsilí postavit domy uctívání. V Santiagu v Chile byl vztyčen poslední Mateřský chrám a započaly projekty vybudovat dva národní Mashriqu’l-Adhkáry a pět místních; domy uctívání ve městech Battambang v Kambodži a v Norte del Cauca v Kolumbii již otevřely své dveře. Bahá’í chrámy, ať otevřené nedávno či před dlouhou dobou, stále více zaujímají místo v srdci komunitního života. Hmotná podpora, již řadoví věřící nabízejí pro myriádu usilovných snah vykonávaných přáteli Božími, neutuchá. Když na ně nahlédneme jednoduše jako na měřítko kolektivní duchovní čilosti, tak štědrost a obětavost, se kterými byl udržen – a dokonce posílen – klíčový tok finančních prostředků, a to v době značných hospodářských zvratů, má značnou výpovědní hodnotu. Ve sféře Bahá’í správy byla značně zvýšena schopnost národních duchovních rad spravovat záležitosti svých společenství, které jsou stále složitější a složitější. Těžily zejména z nových výšin spolupráce s poradci, kteří byli nápomocni v systematickém uspořádávání poznatků nahromaděných od místních věřících napříč světem a zajišťování, aby byly rozsáhle šířeny. Bylo to též období, v němž se jako plně zralé instituce Víry objevily regionální Bahá’í rady, a již ve 230 regionech se ukázalo, že tyto rady a střediska vzdělávání, která jsou pod jejich jurisdikcí, jsou pro postup procesu růstu nezbytné. Aby byla do budoucnosti zachována funkce Hlavního důvěrníka Ḥuqúqu’lláhu, Ruky Věci Boží ‘Alí-Muḥammada Varqáa, byl v roce 2005 založen Mezinárodní sbor důvěrníků Ḥuqúqu’lláhu; dnes koordinuje činnost neméně než 33 národních a regionálních sborů důvěrníků Ḥuqúqu’lláhu, které nyní obemykají zeměkouli a jež zase řídí práci více než 1 000 zástupců. V Bahá’í světovém centru došlo během téhož období k mnoha vývojům: byly jsme svědky dokončení teras Bábovy svatyně a dvou budov na Oblouku a zahájení stavby ‘Abdu’l-Baháovy svatyně, a to ani nezmiňujeme četné projekty ke zpevnění a zachování vzácných svatých míst Víry. Svatyně Bahá’u’lláha a Bába byly uznány jako místa světového dědictví UNESCO, místa nedocenitelného významu pro lidstvo. Veřejnost na tato místa proudila ve statisících, v některých letech se návštěvnost blížila milionu a půl, a Světové centrum pravidelně vítalo stovky poutníků najednou, někdy více než 5 000 ročně, spolu s obdobným počtem Bahá’í návštěvníků; jsme potěšeni jak zvýšenými počty, tak i hojností rozličných národností a národů, které jsou zastoupeny mezi těmi, kdož se účastní na štědrosti pouti. Byly také značně zrychleny překlady, publikace a šíření svatých textů, souběžně s rozvojem Bahá’í referenční knihovny, jedné z nejpozoruhodnějších webových stránek v rostoucí skupině stránek sdružených pod bahai.org, jež sama je nyní dostupná v deseti jazycích. Byly založeny různé druhy kanceláří a úřadů, situované ve Světovém centru i jinde, jež mají za úkol podporovat proces učení se, který se rozvinuje napříč mnohými oblastmi činnosti po celém Bahá’í světě. Toto vše je, naše sestry a bratři ve víře, pouhým zlomkem příběhu, který bychom mohli vyprávět o tom, co vaše oddanost Jemu, Kdož byl Ukřivděným světa, vyvolala. Můžeme jen opakovat bolestivá slova milovaného Mistra, když, přemožen dojetím, zvolal: „Ó Bahá’u’lláhu! Cos to učinil?“

Z celkového pohledu na stěžejní čtvrtstoletí nyní náš záběr zúžíme na poslední pětiletý plán, plán v mnoha směrech nepodobný těm, jež mu předcházely. V tomto plánu jsme pobízeli Bahá’í věřící světa, aby čerpali ze všeho, co se během předchozích dvaceti let naučili, a plně to zavedli do praxe. Těší nás, že naše naděje v tomto ohledu byly více než naplněny, a ačkoliv od následovníků Požehnané krásy přirozeně očekáváme velké věci, povaha toho, čeho bylo herkulovským úsilím dosaženo, věru bere dech. Bylo to vyvrcholení úspěchů dvaceti pětiletého procesu.

Ten plán byl pamětihodný především tím, že byl roztrojen dvěma posvátnými dvoustými výročími, z nichž každé vyburcovalo místní společenství po celém světě. Společnost věrných prokázala, v měřítku nikdy dříve neviděném a s relativní lehkostí, schopnost zapojit do uctění života Projevu Božího lidi všech společenských skupin. Byl to jasný ukazatel něčeho většího: schopnosti usměrňovat obrovskou uvolněnou duchovní energii pro pokrok Věci. Odezva byla tak velkolepá, že na mnoha místech Víra na národní úrovni vystoupila z temnoty neznáma. V prostředích, kde by se toho nikdo nenadál, a možná to nikdo ani neočekával, začala být výrazná vnímavost na Víru očividná. Tisíce a tisíce a tisíce byly unešeny, když se setkaly s duchem zbožnosti, který je dnes charakteristický pro Bahá’í společenství celosvětově. Vize toho, co je oslavením Bahá’í svatého dne umožněno, byla nezměřitelně rozšířena.

Úspěchy plánu, posuzovány pouze z hlediska číselných hodnot, rychle zastínily úspěchy všech plánů, jež mu od roku 1996 předcházely. Na začátku tohoto plánu existovala kapacita pro pořádání něco málo přes 100 000 ústředních aktivit v jednu chvíli, kapacita, jež byla ovocem dvacetiletého společného snažení. Nyní se koná 300 000 ústředních aktivit současně. Účast na těchto aktivitách překročila dva miliony, což je také téměř trojnásobný nárůst. Funguje 329 národních a regionálních středisek vzdělávání a jejich kapacitu dokládá skutečnost, že třem čtvrtím milionů lidí bylo umožněno dokončit alespoň jednu knihu posloupnosti; souhrnně je nyní počet kurzů dokončených jednotlivci také dva miliony – vzestup o mnohem více než třetinu za pět let.

Zvýšená intenzita, se kterou se přátelé všude po světě soustavně věnují programům růstu, sama o sobě vypráví působivý příběh. V tomto pětiletém údobí jsme žádali, aby byl růst urychlen v každé z 5 000 oblastí, kde již začal. Tento příkaz se stal popudem k upřímnému úsilí napříč světem. Výsledkem čehož bylo, že se počet intenzivních programů růstu více než zdvojnásobil a nyní jich probíhají přibližně 4 000. Obtíže spojené s otvíráním nových vesnic a sousedství Víře uprostřed globální zdravotnické krize či s rozšiřováním aktivit, které byly v době, kdy pandemie udeřila, v počátečním stadiu, zabránily, aby bylo během závěrečného roku plánu dosaženo ještě většího celkového počtu. Zde však příběh nekončí. Na počátku plánu jsme vyjádřili naději, aby se množství oblastí, kde přátelé, v důsledku toho, že se do náručí svých aktivit naučili zvát velké počty, překročili třetí milník na nepřetržité křivce růstu, zvýšilo o stovky. Tehdy jich souhrnně bylo okolo 200, rozptýlených ve zhruba 40 zemích. Po pěti letech vzrostlo toto číslo na ohromující 1 000 v téměř 100 zemích - čtvrtina ze všech intenzivních programů růstu na světě, úspěch zdaleka předčívající naše očekávání. A přec ani tyto číselné hodnoty neodhalují ty převznešené výšiny, do nichž se společenství vzneslo. Existuje přes 30 oblastí, kde se pravidelně koná více než 1 000 ústředních aktivit; místy je jich celkem několik tisíc a účastní se jich přes 20 000 lidí v jediné oblasti. Rostoucí počet místních duchovních rad nyní dohlíží na rozvinování vzdělávacích programů, které se starají prakticky o všechny děti a juniory ve vesnici; stejná realita se začíná objevovat v několika městských sousedstvích. Vztah k Bahá’u’lláhovu zjevení ve viditelných případech přesáhl rámec jednotlivců, rodin a vzdáleného příbuzenstva – to, čeho jsme svědky, je posun obyvatelstva směrem ke společnému středu. Stává se, že dávná nepřátelství mezi antagonistickými skupinami jsou zapomenuta a některé společenské struktury a dynamiky jsou ve světle božského učení proměněny.

Nemůžeme než se nad tak působivým pokrokem nesmírně radovat. Společnost budující moc Bahá’u’lláhovy víry je projevována čím dál jasněji, což představuje pevné základy, na nichž bude budován nadcházející devítiletý plán. Oblasti, jež mají hodně sil, se staly, jak jsme doufali, rezervoáry znalostí a zdrojů pro své sousedy. A regiony, kde existuje více než jedna taková oblast, si snáze vyvinuly prostředky k urychlení růstu oblast po oblasti. Avšak cítíme, že jsme nuceni opět zdůraznit, že pokrok je téměř všeobecný; rozdíl v pokroku mezi jednotlivými místy je v míře pokroku. Kolektivní porozumění procesu vstupování do Víry v zástupech a sebejistota společenství, že je schopno tento proces podnítit za jakýchkoli okolností, dosáhly úrovní, jež byly v uplynulých desetiletích nepředstavitelné. Tyto hlubokomyslné otázky, které tak dlouhou dobu visely ve vzduchu a které se do ostrého hledáčku dostaly v roce 1996, byly Bahá’í světem přesvědčivě zodpovězeny. Je zde generace věřících, jejichž celý život nese stopy komunitního pokroku. Leč pouhý rozsah toho, co se událo v těch mnoha oblastech, kde jsou rozšiřovány obzory učení se, změnil významný posun v procesu vstupování v zástupech v grandiózní proces historických rozměrů.

Mnozí jsou obeznámeni s tím, jak Strážce rozdělil věky Víry do po sobě jdoucích epoch; pátá epocha Formativního věku začala v roce 2001. Méně známé už je, že Strážce též specificky zmínil, že i v Božím plánu existují epochy a v těchto epochách stádia. Boží plán vytvořený ‘Abdu’l-Baháem, odložen o dvě dekády, zatímco byly budovány a posilovány místní a národní orgány správního řádu, byl v roce 1937 formálně zahájen započetím prvního stádia první epochy: sedmiletým plánem, který Strážce určil severoamerickému Bahá’í společenství. Tato první epocha se uzavřela dokončením Desetiletého tažení v roce 1963, jehož výsledkem bylo, že korouhev Víry byla rozvinuta napříč světem. Úvodním dějstvím druhé epochy byl první devítiletý plán, po němž vzápětí následovalo celých deset plánů, plánů, které byly dlouhé od dvanácti měsíců po sedm let. Na úsvitu této druhé epochy již Bahá’í svět viděl první vlaštovky onoho vstupování do Víry v zástupech, které předvídal Autor Božího plánu; následující desetiletí se generace oddaných věřících ve společenství Největšího jména usilovně lopotily v Božském vinohradu, aby vypěstovaly podmínky, potřebné pro udržitelný růst ve velkém. A jak hojné je ovoce oněch úsilí v tomto slavném období Riḍvánu! Ten jev, kdy notné počty rozmnožují aktivity společenství, jsou zapalovány jiskrou víry a hbitě povstávají ke službě v popředí plánu, přestal být předpovědí, kterou udržovala víra, a stal se opakující se realitou. Takovýto výrazný a prokazatelný rozvoj si žádá, aby byl zaznamenám v análech Věci. Se srdci naplněnými radostí oznamujeme, že třetí epocha Mistrova Božího plánu právě započala. Jeho Plán se bude odvíjet stádium po stádiu, epocha po epoše, dokud světlo Království neosvítí každé srdce.

Milovaní přátelé, žádný přehled pětiletého počinu, jenž završil druhou epochu Božího plánu, byl nebyl úplný, kdybychom se zvlášť nezmínili o rozruchu, jež doprovázel její závěrečný rok a který stále přetrvává. Omezení osobních kontaktů, které se ve většině zemí během tohoto období střídavě zesilovalo a uvolňovalo, bývalo mohlo kolektivním snahám společenství zasadit těžkou ránu, z níž by se společenství možná vzpamatovávalo celá léta, jsou však dva důvody, proč tomu tak nebylo. Jedním bylo široce rozšířené vědomí povinnosti Bahá’í věřících sloužit lidstvu, tím více v dobách nebezpečí a protivenství. Tím druhým byl neobyčejný nárůst schopnosti Bahá’í světa ono vědomí vyjadřovat. Přátelé, během mnoha let již navyklí na osvojování modelů systematické činnosti, vnášeli svou tvořivost a vědomí cíle, aby se vypořádali s nepředvídatelnou krizí, přičemž se ubezpečovali, že nové přístupy, jež rozvíjejí, jsou v souladu s rámcem, který během po sobě jdoucích plánů usilovně zdokonalovali. Nechceme samozřejmě přehlížet vážné strasti, které Bahá’í, jako jejich krajané v každé zemi, zakoušeli; a přec věřící během závažných těžkostí zůstali cílevědomí. Potřebným společenstvím byly nasměrovány zdroje, tam, kde to bylo možné, proběhly volby a instituce Věci za všech okolností nepřestávaly vykonávat své povinnosti. Dokonce byly učiněny i odvážné kroky vpřed. O tomto Riḍvánu bude znovu ustavena národní duchovní rada Svatého Tomáše a Princova ostrova a budou vztyčeny dva nové pilíře Světového domu spravedlnosti: národní duchovní rada Chorvatska se sídlem v Zábřehu a národní duchovní rada Východního Timoru se sídlem v Dili.

A tak začíná jednoletý plán. Jeho cíl a požadavky již byly vytyčeny v našem poselství poslaném v Den Smlouvy; tento plán, i když krátký, postačí, aby připravil Bahá’í svět na devítiletý plán, jenž bude následovat. Neobyčejně mocná doba, jež započala sto let po zjevení Desek Božího plánu, se brzy na stoleté výročí Nanebevstoupení ‘Abdu’l-Baháa uzavře, což bude znamenat závěr prvního století Formativního věku a začátek druhého. Společnost věrných do tohoto nového plánu vstupuje v době, kdy se zdá, že si lidstvo, polepšené obnažením své zranitelnosti, lépe uvědomuje, že k řešení globálních výzev je potřeba spolupráce. A přec přetrvávající návyky soutěživosti, zištnosti, podjatosti a zkostnatělosti jsou i nadále překážkou v posunu k jednotě, navzdory rostoucímu množství lidí ve společnosti, již slovy i skutky ukazují, jak i oni touží po větším přijetí vrozené jednosti lidstva. Modlíme se, ať rodina národů v zájmu společného dobra úspěšně odloží své rozdíly. Nehledíce na nejistoty, jež halí měsíce před námi, prosíme Bahá’u’lláha, aby ujištění, která jsou již tak dlouho Jeho stoupencům oporou, poskytl v ještě hojnější míře, aby vám bylo dáno ve svém poslání postoupit kupředu, nevyvedeni z klidu bouřlivým zmatkem ve světě, který stále naléhavěji potřebuje Jeho hojivé poselství.

Boží plán vstupuje do nové epochy a nového stádia. Stránka je otočena.

máme nesmírnou radost, že můžeme oslovit společenství, jehož vznešené smýšlení a odhodlání odpovídají jeho vznešenému poslání. Jak veliká, jak nadmíru veliká je naše láska k vám a jak vysoko se vznáší náš duch, když vidíme vaši upřímnou a oddanou snahu žít život utvářený Bahá’u’lláhovým učením a nabízet životodárné vody Jeho Zjevení světu, jež je tak vyprahlý. Vaše silné vědomí cíle je jasně patrné. Expanze a konsolidace, sociální činnost a účast na rozpravách ve společnosti pokračují rychlým tempem a přirozená provázanost těchto podniků na úrovni klastru je stále viditelnější. Nikde to není zřetelnější než v místech, kde se stále více lidí zapojuje do řady počinů, z nichž každý je prostředkem k uvolnění síly Víry budovat společnost.

Během dvanácti měsíců, jež uplynuly od zahájení devítiletého plánu, jsme s potěšením sledovali, jak tento celosvětový duchovní podnik inspiruje a povzbuzuje přátele k činu a dává podnět k určitým směrům činnosti. Naším bezprostředním úkolem bylo realizovat plány, které zajistí, že v každé zemi a regionu bude alespoň jeden klastr, který překročil třetí milník: místo, kde velký počet lidí pracuje společně a přispívá k životu pulzujícího společenství. Vědomi si však toho, že cílem pro toto pětadvacetileté období je zavést intenzivní program růstu v každém klastru na světě, věřící se též pustili do otevírání nových klastrů Víře a zintenzivnili své úsilí v místech s již existujícím programem růstu. Ve všech částech světa existuje zvýšené povědomí o příležitosti, která se naskýtá průkopníkům – mnoho oddaných duší zvažuje, jak by mohly na tuto příležitost reagovat, a mnoho dalších již povstalo a přestěhovalo se na nové místo, zejména na domácí frontě, ale stále více také na mezinárodním poli. Je to jeden z několika způsobů, kterými se, jak jsme doufali, všude projevuje duch vzájemné podpory mezi přáteli. Společenství, která si již schopnosti vybudovala, se zavázala podporovat pokrok činěný na jiném místě – v jiném klastru, kraji, zemi či dokonce na jiném kontinentu – a byly nalezeny tvůrčí prostředky, jak nabízet povzbuzení na dálku a umožnit přímé sdílení zkušeností. Mezitím se rozsáhle uplatňuje základní přístup spočívající v zaznamenávání poznatků získávaných v jednom klastru, aby mohly být využity při plánování na místní úrovni i jinde. S potěšením jsme viděli, že přátelé zvláštní pozornost věnují tomu, aby se učili jak zvyšovat kvalitu vzdělávacích zkušeností nabízených středisky. Když se proces středisek ve společenství ujme, jsou jeho účinky dramatické. Podívejte se například na ta centra intenzivní činnosti, kde obyvatelé začali považovat střediska vzdělávání za účinný nástroj, který patří jim: nástroj, za jehož zdravý rozvoj převzali hlavní odpovědnost. Věřící dobře vědí, že dveře Víry jsou vždy dokořán, a učí se, jak povzbudit ty, již jsou připraveni vstoupit. Kráčet takovým duším po boku a pomáhat jim překročit tento práh je výsadou a zvláštní radostí; v každém kulturním kontextu se lze o dynamice tohoto rezonujícího okamžiku poznání a sounáležitosti naučit mnohé. A to není vše. Zatímco v četných klastrech jsou snahy přispívat ke společenské transformaci teprve v počátečním stadiu, národní duchovní rady, jako vždy umně podporované poradci, se aktivně snaží dozvědět se více o tom, jak tyto snahy vycházejí z procesu budování společenství. Skupiny rodin a celá společenství si zlepšují schopnost vést rozhovory o sociálním a materiálním blahobytu národa, zatímco přátelé též hledají způsoby, jak se zapojit do smysluplných rozprav, které se rozvinují v jejich bezprostředním okolí.

Uprostřed toho všeho, co jsme popsali, se skvěle vyjímají činy mladých lidí. Ti zdaleka nejsou pouhými pasivními účastníky, kteří na sebe jen nechávají působit různé vlivy – ať již se jedná o vlivy blahodárné, či nikoli –, ale dokázali, že jsou odvážnými a bystrými protagonisty plánu. Tam, kde společenství na mládež nahlíží v tomto světle a vytváří podmínky pro její rozvoj, mládež více než opodstatnila důvěru, která jí byla projevena. Učí Víru své přátele a služba se jim stává základem pro smysluplnější přátelství. Tato služba má často podobu výchovy mladších, než jsou oni sami – nabízejí jim nejen morální a duchovní vzdělání, ale často také pomoc s přípravou do školy. Bahá’í mládež, pověřená posvátnou odpovědností za posílení procesu středisek, naplňuje naše toužebné naděje.

Dějištěm všech těchto snah je hluboce pohnutá doba. Je všeobecně uznáváno, že současné společenské struktury jsou na řešení potřeb lidstva v jeho současných mukách špatně připraveny. Mnohé z toho, co se obecně považovalo za jisté a neotřesitelné, je zpochybňováno a výsledný nepokoj vyvolává touhu po sjednocující vizi. Sbor hlasů, které se ozývají na podporu jednosti, rovnosti a spravedlnosti, ukazuje, kolik lidí tyto touhy sdílí a chce je pro svou společnost. Pro následovníka Požehnané Krásy samozřejmě není žádným překvapením, že srdce touží po duchovních ideálech, které On předložil. Přesto však považujeme za pozoruhodné, že v roce, kdy se vyhlídky na kolektivní pokrok lidstva zdály snad chmurnější než kdy jindy, se světlo Víry rozzářilo ohromujícím jasem na více než deseti tisících konferencích, jichž se zúčastnilo téměř jeden a půl milionu lidí a které se zaměřily na prostředky, jakými lze tytéž ideály prosazovat. Bahá’u’lláhova vize spolu s Jeho nabádáním lidstva, aby pracovalo v jednotě na zlepšení světa, byla středem, kolem něhož se dychtivě shromáždily různorodé složky společnosti – a není divu, neboť jak vysvětlil ‘Abdu’l Bahá: „Každé společenství na světě nachází v tomto Božském učení uskutečnění svých nejvyšších tužeb.“ Některé příznivce lidstva může Bahá’í společenství nejprve přitahovat jako útočiště, místo, kde se mohou ukrýt před polarizovaným a ochromeným světem. Leč kromě útočiště tam najdou i spřízněné duše, které společně pracují na tom znovu vybudovat svět.

O geografickém rozsahu konferencí, o mimořádných podnětech, které propůjčily novému plánu, nebo o upřímných projevech radosti a nadšení, které vyvolaly u těch, kdož se jich zúčastnili, by se toho dalo napsat mnoho. V těchto několika řádcích však chceme upozornit na to, co znamenaly pro vývoj Věci. Byly odrazem Bahá’í společenství, které vidí spřízněnost, nikoliv rozdílnost. Díky tomuto pohledu bylo přirozené zkoumat devítiletý plán na setkáních, na kterých byl vítán každý. Přátelé zvažovali důsledky plánu pro svou společnost nejen spolu s jednotlivci a rodinami, ale také za přítomnosti místních vůdčích osobností a představitelů úřední moci. Skutečnost, že se tolik lidí sešlo na jednom místě, vytvořila podmínky pro transformativní rozhovor o duchovním a společenském pokroku, který se rozvíjí po celém světě. Zvláštní přínos, který mohou takováto setkání – otevřená, povznášející a smysluplná zároveň – mít pro rozšiřující se model rozvoje společenství v daném klastru, je pro Bahá’í instituce cenným poznatkem, který by měly mít do budoucna na paměti.

A tak společnost věrných vstupuje do druhého roku plánu s novým pohledem a hlubokým pochopením významu toho, čeho se snaží dosáhnout. Jak odlišně skutky vypadají, když se na ně nahlíží ve světle společnost budující síly, kterou uvolňují! Tento obsáhlý náhled umožňuje vnímat nepřetržitou činnost jako mnohem více než jen izolovaný akt služby či pouhou datovou položku. Na jednom místě za druhým se z realizovaných iniciativ dozvídáme, jak se místní obyvatelstvo učí přebírat stále větší zodpovědnost za stezku vlastního rozvoje. Výsledná duchovní a společenská transformace se v životě národa projevuje rozličnými způsoby. V předchozí sérii plánů to bylo nejzřetelněji vidět na podporování duchovního vzdělávání a kolektivního uctívání. V této nové řadě plánů je třeba věnovat zvýšenou pozornost dalším procesům, které se snaží zvýšit kvalitu života společenství – například zlepšením zdravotnictví, ochranou životního prostředí nebo účinnějším čerpáním ze síly umění. K tomu, aby se všechny tyto navzájem se doplňující aspekty blahobytu společenství mohly rozvíjet, je samozřejmě zapotřebí schopnost se systematicky učit ve všech těchto oblastech – schopnost, která čerpá z vhledů vycházejících z Učení a z nashromážděných vědomostí, které lidé získali vědeckým bádáním. Jak se bude tato schopnost zlepšovat, bude v nadcházejících desetiletích dosaženo mnoha úspěchů.

Tato širší vize budování společnosti má dalekosáhlé důsledky. Každé společenství jde k její realizaci svou vlastní cestou. Pokrok na jednom místě má však často společné rysy s pokrokem jinde. Jedním z těchto rysů je to, že s tím, jak se zvyšuje kapacita a násobí síly místního nebo národního společenství, pak se, až nastane vhodná doba, posléze naplní podmínky nutné pro vznik Mashriqu’lAdhkáru, které jsme uvedli v našem Riḍvánovém poselství 2012. Jak jsme uvedli v našem poselství k minulému Riḍvánu, budeme pravidelně určovat místa, kde má být vztyčen Bahá’í chrám. S potěšením v tuto chvíli vyzýváme ke zřízení místních domů uctívání ve městech Kanchanpur v Nepálu a v Mwinilunga v Zambii. Krom toho vybízíme k vybudování národního domu uctívání v Kanadě, v blízkosti již dlouho fungujícího národního Ḥaẓíratu’l-Quds v Torontu. Tyto projekty, i další, které budou v budoucnu započaty, těží z podpory, kterou Chrámovému fondu poskytují přátelé ve všech zemích.

Hojná jsou požehnání, jež se dobrotivý Pán rozhodl udělit svým milovaným. Vznešené je poslání, velkolepé jejich vyhlídky. Naléhavá je doba, v níž jsme všichni povoláni sloužit. A tudíž vroucí jsou modlitby, kterými se za vás a za vaše neúnavné úsilí modlíme u Bahá’u’lláhova Prahu.

do konce první fáze devítiletého plánu zbývá pouhý rok, a proto vás s nesmírnou radostí

informujeme o jeho postupu – o tom, jak vize, kterou nabízí Víra, díky zářným příkladům ušlechtilého úsilí naplňuje stále více srdcí nadějí.

Proces růstu se nadále rozvíjí. V různých končinách, kde donedávna nebyl zaznamenán výrazný pokrok, došlo k pozoruhodným průlomům, kdy ze semínka Víry vyrašily nové zelené výhonky a začaly se objevovat schopnosti pracovat s mnoha dušemi najednou. Tento pokrok byl často umožněn oddanými průkopníky, již v úctyhodném počtu a se srdcem planoucím láskou k Pánu pospíšili na nová působiště na domácí frontě i v zahraničí. V klastrech, kde program růstu již započal, byla věnována opětovná pozornost tvořivým a vynalézavým způsobům uplatňování oněch uznávaných strategií a směrů činnosti, jež přátelům umožní překonat druhý a třetí milník. A v klastrech, které již prokázaly svou sílu, jsou stále viditelnější záblesky společnost budující síly Víry s tím, jak je životem pulzující a transformující model Bahá’í života přijímán stále větší skupinou zapálených duší.

Mezitím došlo k výraznému posunu v zapojení místních přátel do společnosti. Nejrychleji vzrostl počet iniciativ společenství v oblasti sociální činnosti zaměřené na vzdělávání, ale rozvíjely se i další iniciativy v oblastech, jako je zemědělství, zdravotnictví, životní prostředí, posílení postavení žen a umění. Pokroky tohoto druhu jsou nejzřetelnější v těch nejsilnějších klastrech, kde v mnoha vesnicích či sousedstvích – dokonce i v jedné ulici nebo v hustě obydleném domě – žije obyvatelstvo, které zažívá povznesení, jež přichází z převedení principů Víry v hmatatelnou skutečnost. Na některých místech se občanští představitelé a jednotlivci odpovědní za vzdělávání dětí nebo sociální rozvoj na místní úrovni obracejí na Bahá’í věřící nejen s žádostí o perspektivu, ale také vyhledávají spolupráci při hledání praktických řešení. Dále nás těší, že na národní i mezinárodní úrovni se Bahá’í přístup k některým důležitým diskurzům těší stále větší pozornosti a uznání.

Devítiletý plán se opírá o rozsáhlý globální proces učení se, který je stejně účinný na vysočině Bolívie jako na předměstí Sydney. Z tohoto procesu učení se vzešly strategie a činy, jež lze přizpůsobit každému prostředí. Je to proces systematický, organický a všeobjímající. Vytváří pouta, která rozkvétají v dynamické vztahy mezi rodinami, sousedy, mládeží a mezi všemi, kdo jsou připraveni být protagonisty tohoto slavného podniku. Vychovává společenství, jež překypují potenciálem. Umožňuje naplnění vysokých aspirací, které sdílejí lidé, již byli od sebe odděleni zeměpisně, jazykově, kulturně nebo ze zvyku, ale kteří nyní vyslyšeli Bahá’u’lláhovu výzvu všem, aby se snažili „neustále usilovat o zlepšení života jeden druhého“. A je to proces zcela spoléhající na oživující moc Slova Božího – onu „sjednocující sílu“, jež je schopna „pohnout dušemi, spojit a usměrňovat svět lidstva“ – a na trvalé jednání, které inspiruje.

Jak jasné je na pozadí šera bouřlivé oblohy světlo, které září z vašich obětavých úsilí! I přesto, že ve světě zuří bouře, v zemích, krajích a klastrech jsou budována útočiště, která poskytnou lidstvu úkryt. Je toho však hodně, co je třeba udělat. Každé národní společenství má svá vlastní očekávání ohledně pokroku, jehož má být dosaženo během této úvodní fáze plánu. Čas běží. Milovaní přátelé a šiřitelé božského učení a vítězní zastánci Požehnané Krásy – vaše úsilí je zapotřebí nyní. Veškerý pokrok, kterého dosáhnete v rychle ubíhajících měsících před příštím Riḍvánem, lépe připraví společenství Největšího jména na to, čeho musí dosáhnout ve druhé fázi plánu. Kéž je vám dopřán úspěch. O to prosíme svrchovaného Pána; o to žádáme Jeho neochvějnou pomoc; o toto Jej úpěnlivě prosíme – aby vyslal Své oblíbené anděly na pomoc každému jednomu z vás.